STUDÁNKA U PROKOPA
Studánka ve vamberských lesích nedaleko sochy sv. Prokopa po mnoho desítek let dávala vodu a zaháněla žízeň lidem, kteří kolem procházeli nebo houbařům, cestovatelům a lesním dělníkům. Pramen však nebyl nijak upraven a jeho okolí zarůstalo travinami. V roce 2000 se skupina vamberských turistů rozhodla, že prostředí studánky upraví a zkulturní. Nejdříve byla upravena samotná studánka, která byla vybetonována a pitná voda od té doby vytéká z trubky tak, aby si každý mohl pohodlně nabrat životodárné tekutiny, co hrdlo ráčí. Pak přišlo na řadu nevzhledné okolí pramene, dále byly vyrobeny lavičky z přírodních materiálů a ze staré hrázoviny se postavilo pergálové pozadí. Jako stůl byl využit mlýnský kámen. Každý rok zde začátkem dubna probíhá slavnostní otvírání studánky za přítomnosti lesního skřítka a víly.
Prokop žil na přelomu 10. a 11. století. Původně světský kněz byl pravděpodobně ženatý, což v té době nebylo u nižšího duchovenstva neobvyklé a měl syna Jimrama. Později se rozhodl pro radikální změnu a odešel do ústraní do lesů v Posázaví, kde žil v jeskyni a živil se prací vlastních rukou. Kolem jeho poustevny vznikla komunita, ze které v roce 1032 vznikl slavný Sázavský klášter. Prokop se stal jeho prvním opatem, ale proslavil se také jednou zajímavou legendou. Spousta obrazů totiž svatého Prokopa ukazovala, jak oře s ďáblem. Podle pověsti Prokop ďábla zkrotil, zapřáhl ho do pluhu a donutil ho vyorat brázdu mezi Sázavou a Chotouní.
