Chotětov

Chotětov. Místo, které má víc příběhů, než se na první pohled zdá. Lidé tu žili už před více než třemi tisíci lety. Důvodem mohla být úrodná půda a voda ze studánky svatého Prokopa. A tak není úplně náhoda, že právě kolem vody a kostela se později začal odvíjet život dnešního městyse. První písemná zmínka o Chotětově pochází z roku 1057. Kostel svatého Prokopa je jednou z nejvýraznějších dominant Chotětova. Farní kostel je připomínán už ve 14. století a dnešní pozdně gotická stavba vznikla kolem roku 1546. V roce 1773 prošla barokní přestavbou. Když kolem něj dnes projdeme, možná už ani nevnímáme, kolik generací Chotětovských kolem něj během staletí prošlo. Škola je jedním z nejstarších chotětovských „rekordů“. Podle dochovaných záznamů se v Chotětově učilo už roku 1384. A pokud vám dnešní školní třída někdy připadá plná, zkuste si představit rok 1894: v jediné třídě se tísnilo 90 dětí. O rok později už děti nastupovaly do nové školní budovy. Chotětov ale nikdy nebyl jen zemědělskou obcí. Hodně změnila železnice. Když sem v roce 1865 přijel první vlak, otevřel Chotětovu cestu do světa. A nádraží se stalo důležitým místem pro život obce. A právě s nádražím souvisí jedna z nejhezčích chotětovských historek. Za války tu působil prvorepublikový herec Raoul Schránil, jehož rodina měla v Chotětově dům. Ve svém domě dokonce zřídil kino Vlast. A protože chtěl, aby na představení mohli přijet diváci z okolí, domluvil se s železnicí na úpravě příjezdu a odjezdu místní lokálky tak, aby lidé stihli začátek filmu. Kino už dnes nepromítá, ale dům známý jako U Raoula připomíná dobu, kdy se v Chotětově potkával svět filmu s každodenním životem malé obce. Na jeho fasádě dodnes najdeme portréty hvězd prvorepublikového filmu. A pak byly v Chotětově cihly. Hodně cihel. Místní cihelna zaměstnávala rodiny, které se do obce stěhovaly za prací, a právě jejich děti ještě na konci 19. století pomáhaly naplnit onu slavnou devadesátičlennou školní třídu. V roce 1932 už měl Chotětov kromě cihelny také poštu, telegraf, telefon, četnickou stanici, několik řemeslníků, řezníků, hostinců, obchodů a dokonce trafiky. A možná právě proto je Chotětov zajímavější, když se na něj nedíváme jako na soubor starých budov, ale jako na místo, kde se vrství život.