Pivo
Pivo je kvašený alkoholický nápoj, jeden z nejstarších alkoholických nápojů na světě, nejrozšířenější alkoholický nápoj a třetí nejoblíbenější nápoj po vodě a čaji. Pivo se vyrábí vařením a kvašením škrobů z obilných zrn – nejčastěji ze sladového ječmene, používá se však také pšenice, kukuřice, rýže a oves. Většina moderních piv se vaří s chmelem, který dodává hořkost a další příchutě a působí jako přírodní konzervační a stabilizační činidlo.
Je nemožné určit místo, kde bylo uvařeno první pivo. Jako země původu se uvádí Mezopotámie, a to přibližně již v 7. tisíciletí př. n. l. Je však možné, že tamější Sumerové připravovali pouze kvas.
Historie piva v Česku
Archeologický výzkum přinesl důkazy, které dokládají, že i dřívější obyvatelé tohoto území připravovali kvašené nápoje z obilí. V obci Kladina byla nalezena 3000 let stará nádoba, ve které bylo nalezeno zkvašené proso. Nejstarší doložený český pivovar je Břevnovský klášterní pivovar v Břevnovském klášteru, který byl založen roku 993.
Prvým dokladem souvisejícím přímo s výrobou piva je nadační listina prvního českého krále Vratislava II. pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088, ve které panovník přidělil kapitule desátek chmele na vaření piva. Nejstarším dokladem o pěstování chmele na území českých zemí je nadační listina ze 30. let 11. století knížete Břetislava. Největší rozkvět výroby piva na území českých zemí nastal ve 12. století, kdy měl na území státu právo vařit pivo kdokoliv.
Velký význam pro rozvoj pivovarství a kvalitu piva měly v českých zemích sladovnické cechy. Určovaly, kolik piva a z jakého množství sladu smí jeden dům vyrobit, kontrolovaly jeho kvalitu a na rozdíl od okolních zemí dohlížely i na to, aby pivo vařil jen ten, kdo se v tom oboru řádně vyučil. Proto byla česká piva již ve středověku velmi kvalitní a v hojné míře se vyvážela do okolních zemí i na dvory jiných panovníků.
Ve 14. až 15. století zbohatlí měšťané sdružovali své finanční prostředky a zakládali společné městské pivovary. Ke konci středověku a kolem poloviny 16. století se rozvíjela výroba piva ve šlechtických pivovarech, stabilně se udržovala či rozšiřovala v klášterních pivovarech, které méně podléhaly vlivům politických a hospodářských změn. Městské řemeslné pivovarství začalo upadat po roce 1547, kdy se řada měst vzbouřila proti nadvládě Habsburků a poté jim byl konfiskován majetek.
O velkou reformu výroby sladu a piva, která byla prvním krokem v rozvoji typických vlastností současných českých piv, se zasloužil v 18. století český sládek František Ondřej Poupě. Navrhl řadu nových zařízení pro výrobu sladu a piva, přesvědčoval sládky, aby používali výhradně ječný slad, upravil dávkování chmele. Na sklonku života založil v Brně pivovarskou školu, která byla zřejmě první svého druhu v Evropě a absolvovala ji řada nejen českých sládků, ale i pivovarníků ze zahraničí.
Významným mezníkem v českém pivovarství bylo založení Měšťanského pivovaru v Plzni (dnešního Prazdroje) v roce 1842, který vyráběl výhradně spodně kvašená piva. Pivo mělo velmi dobrou kvalitu a během krátké doby všechny pivovary v Čechách a na Moravě zavedly tuto technologii výroby.
V polovině 19. století nastal zlatý věk českého pivovarství, které silně ovlivnilo vývoj tohoto oboru na celém světě. Je to období zahájení průmyslové výroby sladu a piva. Vynikající rozvoj českého pivovarství a kvalita jeho výrobků byla podpořena třemi základními faktory: optimálními podmínkami pro pěstování surovin sladovnického ječmene a chmele, orientací rozvíjejícího se strojírenského průmyslu na výrobu sladařských a pivovarských zařízení (vyvážela se záhy do 400 zemí) a zajištěním jak středoškolské, tak vysokoškolské výuky pivovarských odborníků. Pivo se vyváželo prakticky do celého světa.
V roce 1918 nová Československá republika převzala z bývalé habsburské monarchie asi 60 % výrobního potenciálu pivovarů, celkem 562 pivovarů bylo v poměrně špatném stavu. Katastrofu českému pivovarnictví jako veškerému světovému vývoji přinesla druhá světová válka. Po válce řada uzavřených pivovarů již neobnovila svoji činnost. Pivovarský a sladařský průmysl byl postupně v celém Československu zestátněn a centrálně řízen.
Po roce 1989 proběhla privatizace pivovarů, mnohé zanikly, do některých vstoupil zahraniční kapitál.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki
Jak na keš
Jednou v zimě si panstvo v Mladé Vožici poručilo, aby jim sládek dodal několik sudů piva, aby mohli na zámku zapít čerstvě ulovenou zvěř na honu. Sládek jel zimní krajinou spěšně, až se z koňských kopyt zvedal sníh jako drobné obláčky. Mráz štípal do tváří a sudy na voze tiše klapaly, jako by se navzájem uklidňovaly. Cesta byla zrádná, každý náklon vozu mohl znamenat malér, od rána totiž mrzlo, až praštělo a na úzké silnici se leskla ledovka. Koně funěli do mrazivého vzduchu, občas uklouzli, ale sládek je povzbuzoval a sám držel otěže pevně jako víru v dobrý výdělek. Kola občas podklouzla, ale sudy držely pevně. Když dorazil k vožickému panstvu, lovci už stáli před sídlem, tváře červené od zimy i radosti z úlovku. Sudy složili včas, pivo bylo chváleno a sládek dostal za svou odvahu i rychlost poctivě zaplaceno. Zimní cesta se vyplatila a večer se nesl v duchu spokojeného panstva i sládkovy hrdosti.