K této keši mě přivedlo nedávné setkání s hercem Jiřím Lábusem, který popisoval, jak velcí herci bývají pohřbeni v kostýmu své největší žitovní role. A jelikož se prý jeho čas přiblížil, tak už přemýšlí, jak by na "onen" svět rád odešel... no a tak ho napadlo, že je nejvíce spjat s kostýmem dětské postavičky Jů a bylo by krásné, když by ten pohřeb vypadal takto:
Plný sál lidí v černém oblečení, většina smutná, někteří až truchlící. Proslovy jeden za druhým od kolegů a kamarádů. A poté by přijížděla ta rakev a z ní by čouhal ten dlouhý červený nos a lidé by začali volat "JŮŮŮŮŮ"
Líbila se mi ta představa, neboť smutných pohřbů člověk zažil spousty a jeden takový veselejší by určitě uvízl v paměti a člověk by jistě vzpomínal na pana Lábuse v úsměvem...
Tak jsem přemýšlel, jakou "zábavu" na hřbitově a nakonec mě napadlo... no však uvidíte sami :-)
Keš je kousek vedle hřbitova, abychom nerušili nebožtíky...