Zvu vás na druhé z řady setkání s méně známými geology, v rámci kterého bych rád připomněl dalšího českého rodáka, který se sice proslavil mnoha jinými obory a objevy, ale který byl taky sběratelem minerálů a to tak trochu zpočátku neplánovaně a proti své vůli.
Tadeáš Haenke (celým jménem Tadeáš Xaverius Peregrinus Haenke) se narodil 5. prosince 1761 v Chřibské v početné a velmi významné rodině jako sedmý z dvanácti dětí. I díky tomu se malému Tadeášovi dostalo kvalitního a bohatého vzdělání, které nebylo v té době až zas tak obvyklé. První Tadeášův učitel byl místní Zacharias Eiselt. Další vzdělání získal Tadeáš u svého strýce Matouše Eschlera, který byl farářem na faře v obci Robeč u Úštěku. Ten Tadeáše učil latinu a hudbu a později mu platil hudební lekce u vynikajícího varhaníka Schuberta ve Varnsdorfu. Později se Tadeáš vzdělával u jezuitů v Praze a po zrušení řádu roku 1773 na gymnáziu na Starém Městě. V roce 1782 nastoupil na studia medicíny, kde si ho všiml profesor Josef Gottfried Mikan, jenž jej zaměstnal jako domácího učitele svého syna Johanna Christiana Mikana, který se později stal botanikem a cestovatelem po Brazílii. Svá studia Haenke zakončil ve Vídni u Nicolase Jacquina.
Pokud by jsme tu měli vypsat všechno, čemuž se Haenke za svůj život věnoval, bylo by toho tolik, že by se i Jára Cimrman mohl chvílemi červenat. Tak snad jen stručně. Byl botanik, lékař, etnograf, kartograf, chemik, hudebník, důlní inženýr, geolog, cestovatel a objevitel. Na svých cestách se nejprve věnoval sběru rostlin a jako první na světě popsal největší leknín Viktorii královskou. Jako první v českých zemích roku 1784 vypustil montgolfiéru. Jeho zdokonalení výroby ledku přispělo k rozvoji výroby střelného prachu. Procestoval velkou část Evropy, navštívil Severní, Střední i Jižní Ameriku a při sém návratu i Tahiti, Filipíny, Novou Kaledonii, Nový Zéland a jako první Čech navštívil Austrálii a Aljašku. Na delší čas se potom usadil v oblasti dnešního Peru, kde pečoval o místní indiány.
V Andách a na území dnešní Bolívie zkoumal minerální prameny, sopky a geologické formace. Mapoval i ložiska nerostů a věnoval se chemickým rozborům hornin. Při této činnosti nacházel více a více zajímavých nerostů, což podnítilo jeho další sběratelskou vášeň, tentokrát pro minerály. Od roku 1796 žil v bolivijské Cochabambě, kde založil první botanickou zahradu v latinské Americe, věnoval se přírodním vědám, zkoumání okolní krajiny a sběru přírodnin, především právě minerálů.
Podle dřívějších údajů měl zemřít 31. října 1817, kdy mu podle údajné oficiální zprávy služka místo léku podala jed. Podle jiných neoficiálních zpráv se zapojil do bojů za nezávislost a zemřel ve vězení. Vídeňská univerzitní profesorka Renée Gicklhornová však badatelskou činností zjistila, že zemřel 4. listopadu 1816 ve svém domě v Cochabambě na následky cévní mozkové příhody. Pochován je v klášteře františkánů v Cochabambě.
No a teď už k samotnému eventu.
Sejdeme se v úterý 29.12. ve čtyři hodiny odpoledne před rodným domem pravděpodobně nejvýznamnějšího místního rodáka, po kterém je pojmenovaná i nedaleká mateřská a základní škola a zavzpomínáme na jeho život a objevy. Nevynecháme ale samozřejmě i koníček nám všem společný a blízký a to samozřejmě geocaching. Povyměňujeme i nějaké ty donesené trackovatelné předměty a CWG. Na místě se zdržíme minimálně půl hodiny a pokud bude nálada, tak se přesuneme do místní občerstvovny se ohřát v případě nepříznivého počasí. Přeci jen koncem roku může být počasí všelijaké.
Těším se tedy na setkání se všemi, co dorazí a pokud bude velký zájem, mohu donést i ukázky minerálů, které jsou stejného druhu, jako mohl nacházet i T. Haenke a které byly pravděpodobně i ozdobou jeho sbírky. Můžu je i nechat kolovat, ale to až při případném pokračování v teple nějaké místní hospůdky, neboť jak říkal profesor Smoljak doktorovi Bruknerovi. Není vhodné dávat během eventu jeho účastníkům do rukou kamení :-)