Mezinárodní den mužů
(International Men's Day)
Mezinárodní den mužů je svátek, o kterém většina Čechů slyšela až ve chvíli, kdy se někdo po osmém březnu zeptal: „A kdy mají svůj den muži?“ Odpověď zní 19. listopadu – a nejde o vtip ani o reakci na Mezinárodní den žen. Svátek má pevné datum, doloženého zakladatele, šest oficiálně formulovaných cílů a slaví se ve více než osmdesáti zemích světa. V Česku přitom pořád naráží na dva zmatky: plete se se Světovým dnem mužů třetího listopadu a s Dnem otců v červnu.
Následující řádky lehce srovnají všechny tři svátky, projde historii od Trinidadu a Tobaga po Indii, vysvětlí, proč se den točí hlavně kolem mužského zdraví.
Proč se Mezinárodní den mužů slaví právě 19. listopadu?
Datum vybral zakladatel svátku podle narozenin svého otce. Jerome Teelucksingh chtěl den, který má konkrétní lidský obsah, ne abstraktní výročí. K rodinnému důvodu přidal ještě druhý: devatenáctého listopadu 1989 sjednotila fotbalová reprezentace Trinidadu a Tobaga celou zemi během kvalifikace na mistrovství světa.
Ta druhá historka stojí za vysvětlení. Tým přezdívaný Strike Squad potřeboval v posledním kvalifikačním zápase remízu, aby se ostrovní stát poprvé v historii probojoval na mistrovství světa. Národ na několik týdnů zapomněl na etnické i politické dělení, oblékl si červené dresy a žil jedním cílem. Zápas nakonec Trinidad a Tobago prohrál, ale ten pocit soudržnosti zůstal v paměti generace. Teelucksingh, historik a odborový aktivista, ho použil jako obraz toho, co svátek chce: ne oslavovat mužskou sílu, ale ukázat, že muži dokážou spojovat komunitu.
Zajímavým vedlejším efektem volby data je, že 19. listopadu je zároveň Světový den toalet – oficiální den Organizace spojených národů připomínající, že miliardy lidí nemají přístup k bezpečné hygieně. Obě témata spolu na první pohled nesouvisejí, ale obě mluví o věcech, o kterých se v civilizované společnosti mlčí, dokud se neobjeví problém.
Historie svátku: od Trinidadu a Tobaga do celého světa
Historie Mezinárodního dne mužů má dvě oddělené kapitoly. První, americká, začala i skončila v devadesátých letech. Druhá, karibská, trvá dodnes a vytvořila svátek, který znají desítky zemí. Mezi oběma leží sedm let, kdy myšlenka prakticky neexistovala.
Neúspěšný první pokus: únor 1992
Prvním doloženým pokusem o mezinárodní mužský svátek byl 7. únor 1992. Vyhlásil jej Thomas Oaster, profesor Missourské univerzity v Kansas City, který vedl tamní Institut mužských studií. Den se v prvních letech uchytil v několika zemích včetně Malty a Austrálie, ale bez organizační struktury, bez financování a bez jasného programu se rychle vytratil. Oaster sám další ročník po několika letech nesvolal a myšlenka usnula.
Znovuzrození v roce 1999
Skutečný start přišel 19. listopadu 1999 na Univerzitě Západní Indie v Trinidadu a Tobagu. Jerome Teelucksingh, tehdy mladý historik, svátek nevymyslel jako protiváhu ženských práv – naopak zdůrazňoval, že rovnost pohlaví se neobejde bez toho, aby se řešily i problémy mužů a chlapců. Trinidadské ministerstvo kultury i místní média první ročník podpořily a den se odtud šířil dál po Karibiku..
Rozšíření do světa a podpora UNESCO
V roce 2007 se svátek chytil v Indii, kde ho převzaly mužské organizace i velká média, a od té doby patří Indie mezi země s nejhlasitějšími oslavami. Zásadní symbolický impulz přišel v roce 2009: Ingeborg Breinesová, tehdejší ředitelka programu Ženy a kultura míru při organizaci UNESCO, označila myšlenku Mezinárodního dne mužů za výbornou a nabídla spolupráci s ženskými organizacemi. Nešlo o formální rezoluci OSN – svátek dodnes není mezi oficiálními mezinárodními dny Organizace spojených národů – ale takové vyjádření mu dodalo vážnost, která mu do té doby chyběla.
Mezinárodní den mužů stojí na šesti formulovaných pilířích.
Nejde o marketingová hesla, ale o program, který organizátoři používají při volbě ročního tématu i při hodnocení akcí. Pilíře záměrně míchají oslavu s kritikou – vedle uznání mužských přínosů stojí i otevřené pojmenování oblastí, kde to muži mají těžší.
Pátý pilíř bývá tím, který nejčastěji překvapí. Zakladatel svátku od začátku odmítal, aby se den stal platformou proti ženským právům, a v rozhovorech to opakoval prakticky pokaždé. Právě proto se v mnoha zemích akce k Mezinárodnímu dni mužů pořádají ve spolupráci se ženskými spolky – a proto svátek podpořily i organizace, které jinak řeší převážně práva žen.
V Česku není Mezinárodní den mužů státním svátkem ani významným dnem.
Neobjevuje se v zákoně o státních svátcích, nemá volno a nemá ani oficiální pořadatele. Přesto ho každý listopad připomínají média, nemocnice i zaměstnavatelé – nejčastěji ve spojení s prevencí mužských onemocnění.
Srovnání s Mezinárodním dnem žen je poučné. MDŽ má v Česku složitou historii, protože ho v období socialismu převzal a zpolitizoval režim – a právě to mu na dlouhá desetiletí zkomplikovalo pověst. Mezinárodní den mužů žádnou takovou zátěž nemá; jeho problém je opačný, totiž že o něm skoro nikdo neví. Průzkumy pravidelně ukazují, že datum svátku umí správně určit jen zlomek dotázaných.
V praxi se u nás den projevuje třemi způsoby. Zdravotnická zařízení nabízejí kolem poloviny listopadu dny otevřených dveří urologických ambulancí a bezplatné preventivní prohlídky. Firmy pořádají osvětové přednášky o duševním zdraví, protože listopad je i měsícem kampaně Movember. A domácnosti si ho připomínají tiše – podobně jakoDen otců, tedy spíš gestem a společným časem než velkou oslavou.
Za pozornost stojí i jazyková stránka. Zatímco 17. listopad má v Česku silné a jednoznačné obsazení jako Den boje za svobodu a demokracii o dva dny později už kalendáře žádnou zvýrazněnou položku nemají. Mezinárodní den mužů tak u nás žije hlavně v online prostoru: v příspěvcích na sociálních sítích, v článcích zpravodajských webů a ve vyhledávání.
Den mužů ve světě: Německo, Polsko, Rusko i Indie
Mužský svátek nemá ve světě jednotné datum. Vedle listopadového Mezinárodního dne mužů existuje řada národních tradic, které vznikly nezávisle a drží se vlastních termínů. Nejvíc mate německý mužský den – ten se váže na Velikonoce, a proto se každý rok posouvá.
Německo: Männertag na Nanebevstoupení Páně
Německý Männertag, známý také jako Vatertag nebo Herrentag, připadá na svátek Nanebevstoupení Páně – čtvrtek devětatřicet dní po Velikonoční neděli. Je to státní svátek, takže volno má celá země. Tradice má hodně specifickou podobu: skupiny mužů táhnou krajinou ručně vytažené vozíky s pivem, což je zvyk doložený už z devatenáctého století. V roce 2026 vychází na čtvrtek 14.května, v roce 2027 na čtvrtek 6.května.
Polsko, Rusko a Indie
Polsko slaví Dzień Mężczyzn desátého března, tedy dva dny po Mezinárodním dni žen, a k tomu ještě Dzień Chłopaka třicátého září pro chlapce a mladé muže. V Rusku a v části postsovětského prostoru plní roli neformálního mužského svátku 23. únor – Den obránce vlasti, který má vojenský původ, ale v praxi se z něj stal protějšek osmého března. Indie naproti tomu drží mezinárodní termín a 19. listopad tam patří mezi nejviditelnější ročníky svátku vůbec.