Sejdeme se u tématické restaurace Kamzík na úpatí dominantního znělcového kužele Studenec, v osadě Studený na rozhraní Lužických hor a Českého Švýcarska.
Právě kamzík horský (Rupicapra rupicapra), po němž restaurace nese své jméno, představuje fascinující kapitolu místní přírodní historie.
Jak se alpský skokan dostal do Lužických hor?
Kamzík horský je na našem území nepůvodním druhem – dnes se v Česku vyskytuje pouze na dvou místech: v Jeseníkách (kam byl dovezen Řádem německých rytířů v roce 1913) a právě zde, pod Studencem.
Za zdejší populaci vděčíme hraběti Karlu Kinskému z Vchynic a Tetova. Z jeho popudu byli první kamzíci přivezeni v letech 1907 a 1908 z rakouských a švýcarských Alp. Šlo zpočátku o 8 kusů (další dovozy následovaly později), kteří byli umístěni do dvou aklimatizačních obor. Tyto obory byly zrušeny po roce 1918 a zvěř byla vypuštěna do volné krajiny.
Díky strmým čedičovým suťovým polím na Studenci a v okolí Lísky našli kamzíci prostředí velmi podobné své domovině. Zatímco kolem roku 1946 čítala populace na 150 jedinců, v současnosti se odhaduje na zhruba 200 až 250 kusů, které se úspěšně pohybují mezi Lužickými horami a pískovci Českého Švýcarska.
Kdy a kde?
-
Datum: 28. 12. 2026
-
Čas oficiální části: 16:45 – 17:15
-
Místo setkání: Venku u tématické restaurace Kamzík (Studený 35, Kunratice)
Program setkání
Sejdeme se 28. prosince v 16:45 před tématickou restaurací Kamzík na úpatí Studence a zavzpomínáme na to, jak se tito alpští rohatci díky hraběti Kinskému vlastně do zdejších suťových polí dostali. Nevynecháme ale samozřejmě i koníček nám všem společný a blízký, a to geocaching. Zapíšeme se do logbooku a povyměňujeme nějaké ty donesené trackovatelné předměty a dřevěná kolečka (CWG).
Venku se zdržíme minimálně povinnou půlhodinku a poté se plynule přesuneme dovnitř do tepla zmíněné restaurace Kamzík. Přeci jen koncem prosince v podhůří Studence padá brzy tma, mráz umí zalézt za nehty a počasí bývá všelijaké.