plk. i.m. František VANCL, DFC
(19.2.1911 – 7.7.1974 ?)
Narodil se 19. února 1911 v Košťálově u Semil. Vystudoval Vyšší průmyslovou textilní školu a v roce 1933 nastoupil dráhu vojáka z povolání příchodem do záložní důstojnické školy pro pěchotu v Čáslavi. Odtud po roce přešel do leteckého oddělení Vojenské akademie v Prostějově, kde absolvoval letecký kurz pro pozorovatele.
Po obsazení zbytku Československa nacisty (15. března 1939) přešel dne 28. května 1939 státní hranice do Polska a po přesunu do Francie musel vstoupit do cizinecké legie v Alžírsku (Sidi-bel-Abbés), protože před vypuknutím 2. sv. války nebylo možné, aby byli Čechoslováci zařazeni do francouzského letectva. Po vypuknutí 2. světové války Francie splnila slib, že v případě války budou Čechoslováci zbaveni závazku v cizinecké legii a bude jim umožněno bojovat proti Němcům. František Vancl prodělal základní výcvik na letoun Morane Saulnier MS-406 v Oranu (severní Afrika) a následně je zařazen do svazku Groupe de Chasse I/7 (GC I/7), která operovala na těchto letounech v Sýrii. Nejspíš to nebylo zařazení, o kterém snil, protože v Sýrii nebylo proti komu bojovat. Po kapitulaci Francie (17. června 1940) se snažil spolu s dalšími 6 Čechy, zařazenými u této jednotky, dostat k britským jednotkám v Palestině, aby mohl pokračovat v boji. Velitel GC I/7 Cne. Jean Tulasne (pozdější slavný velitel letecké jednotky svobodných Francouzů Normandie-Niemen bojující na východní frontě) jim umožnil, na svoji odpovědnost, odjezd, neboť Čs. vojákům hrozila internace. Do Palestiny se nakonec dostali za lehce dramatických okolností na Syrsko-Palestinské hranici.
Morane Saulnier MS-406
Přes Palestinu a Egypt František Vancl pokračoval do Velké Británie, kde byl v listopadu 1940 přijat do řad Royal Air Force (RAF) v hodnosti Pilot Officer (poručík) a bylo mu přiděleno číslo 87628. V březnu 1941 začal létat na strojích Proctor u 2. Signal School v Yatesbury, odkud odešel 16. června 1941 do stíhacího kurzu u 55. OTU, kde se přeškolil na stroj Hawker Hurricane. V srpnu 1941 začal létat u nově vzniklé 313. československé stíhací perutě, která byla již od počátku vyzbrojena letouny Supermarine Spitfire Mk. I a II. Přeškolení z Hurricanu na Spitfire nebyl pro zkušeného pilota žádný problém a tak se mohl konečně zapojit do bojů proti Luftwaffe.
Ve vzdušných bojích 27. března 1942 poškodil německou stíhačku Messerschmitt Bf-109 a o den později pravděpodobně sestřelil stíhačku Focke-Wulf Fw 190. 24. května 1942 opouští ve funkci velitele A letky s hodností Flight Lieutenant (kapitán) 313. peruť a nastupuje ke 129. stíhací peruti do Westhampnettu, kde 20. června 1942 sestřeluje Fw 190. 31. července 1942 je opět převelen a to ke slavné 111. stíhací peruti do Kenley a účastní se s ní 19. srpna 1942 operace „Jubilee“ (zkušební vylodění u francouzského města Dieppe). Při této akci v 9,40 hodin poškodil bombardér Dornier Do-217. Koncem srpna se opět stěhuje a to k 611. stíhací peruti do Redhillu. Tato jednotka je jako jedna z prvních vyzbrojena moderními Spitfiry Mk.IX. Dne 6. září 1942 pravděpodobně sestřelil Fw 190 a dne 4. prosince 1942 stejný typ letounu poškodil. Dne 22. listopadu 1942 mu byl za vynikající službu udělen Záslužný letecký kříž (Distinguished Flying Cross – DFC).
Supermarine "Spitfire" Mk.IX
V lednu 1943 je František Vancl odvolán na Inspektorát československého letectva, který jej v únoru 1943 vyslal spolu se S/Ldr. Františkem Weberem na severoafrické bojiště, aby u zdejších stíhacích jednotek sbíral zkušenosti. Po návratu z Afriky byl odeslán k 312. čs. stíhací peruti, jejímž velitelem byl od 1. listopadu 1943 do 15. května 1944 (hodnost Squadron Leader - major). Vedl její přezbrojení v rámci příprav na vylodění spojenců (operace „Overlord“, známější pod populárním označením "Den-D") ze Spitfirů Mk.Vb a MK.Vc na moderní Spitfiry Mk.IX. V polovině května 1944 svoji bojovou činnost ukončil. Byl odvolán zpět k Inspektorátu čs. letectva a působil jako styčný důstojník při velitelství 11. stíhací skupiny RAF. Od března 1945 byl zařazen v 1. kurzu létání s novou a kořistní technikou u Výzkumného stíhacího střediska v Tangmere.
Po návratu do vlasti pokračoval ve službě u letectva, kde zastával funkci velitele 1. letecké divize v Praze. Po únoru 1948 odešel opět za hranice. Ve Velké Británii vstoupil zpět do RAF. Zemřel v exilu pravděpodobně 7. července 1974 (někdy se uvádí i rok 1975). Kromě britského Záslužného leteckého kříže byl nositelem mj. i pěti Čs. válečných křížů 1939 a Francouzského válečného kříze.