Záhadná zvířata
Již dávno neplatí názor z 19. Století, že všechna velká zvířata žijící na této planetě byla již objevena a popsána. Stále jsou objevovány nové druhy živočichů malých i velkých. A průběžně získáváme informace o těch, v nichž se mísí skutečnost s legendami a která halí závoj tajemství.
Dvě keše této minisérie jsou věnována zvířatům, o jejichž existenci není již pochyb. Byla již objevena, vědecky více či méně popsána a zařazena. Ostatní keše věnujeme tvorům, kteří na svůj vědecký objev teprve čekají.
Zabijáci lvů
Na severu Demokratické republiky Kongo u řeky Uelle vyprávěli domorodci o obrovských lidoopech, velkých jako gorila, někdy i větších, ale mnohem agresivnějších a nebezpečnějších. Nebojí se ani lvů a leopardů, které zabíjejí a požírají. Proto dostali název zabijáci lvů.
V roce 1908 jeden belgický důstojník zabil dva neznámé lidoopy a jejich lebky spolu s dvěma dalšími přivezl do Evropy. Lebky vzbudily pozdvižení, protože neodpovídaly žádnému známému lidoopovi. Nakonec ale padl verdikt, že jde o poddruh goril.
Pověsti o obřích lidoopech zaujaly fotografa divokých zvířat Karla Ammanna natolik, že v roce 1996 začal po nich pátrat. Vypravil se k řece Uelle do oblasti Bili, kde se podle informací tajemný lidoop vyskytoval nejčastěji. Živého lidoopa nespatřil, ale našel hodně velkých hnízd na zemi s množstvím chlupů, odebral vzorky trusu a pořídil odlitky obřích stop. Podařilo se mu získat i lebku samce těchto tvorů. Při zkoumání získaných vzorků bylo jasné, že záhadný lidoop je něco mezi gorilou a šimpanzem, ale není ani tím, ani oním. Podle výsledku DNA testů se zjistilo, že neznámý lidoop má blíže k šimpanzům, ale jde o šimpanze nebývalé velikosti a dosud neznámého druhu.
Vyskytly se i názory, že se podařilo objevit místo výskytu neznámých obřích lidoopů, kteří posloužili jako vzor Edgaru Riceovi Borroughsovi pro opy, kteří vychovávali Tarzana. Z románu je totiž jasné, že to nebyly ani gorily, ani šimpanzi.
V roce 2002 pátrala v této oblasti po zabijácích lvů americká primatoložka Shelly Williamsová. Hovořila místním jazykem a navázala s domorodci velmi dobré styky. Podařilo se jí, spolu s místními lovci, několik hodin pozorovat a nafilmovat skupinu tajemných lidoopů. Získala taky nové informace. Například to, že zabijáci lvů pořádají za úplňkových nocí hlučné koncerty, kdy houkavým vytím vítají měsíc. Tato skutečnost nám opět připomene lidoopy, kteří se ujali Tarzana. Jak se k této informaci autor románu dostal?
Existence obrovských, do té doby záhadných lidoopů, byla nezvratně prokázána a Wiliamsová byla uznána za jejich objevitelku.
Zkoumání obřího lidoopa neustále pokračuje. S novými poznatky se odlišnost chování zabijáků lvů a běžných šimpanzů prohlubuje. Zabijáci loví ryby i želvy a k získávání potravy používají jiné nástroje než běžní šimpanzi. Projevují známky cílevědomého chování a uvažování. Ale jejich DNA se shoduje s DNA šimpanze poddruhu Pan troglodytes schweinfurthii. Někteří primatologové to považují za vyřešenou záležitost, ale jiným ten rozpor nedá spát a jsou přesvědčeni, že někde je chyba.
Jedno je však jisté. Je obrovským překvapením, že v oblasti považované za celkem dobře prozkoumanou, žije na počátku jednadvacátého století obrovský, vědcům neznámý lidoop velikosti gorily. Další důkaz, co všechno ještě o přírodě a zvířatech v ní žijících nevíme.
Použitá literatura: Jaroslav Mareš – Stezkami záhadných zvířat Nakladatelství Motto - 2015
Nezapomeňte si opsat bonusové číslo. Bude se vám hodit.