Ostrá Hůrka
Osamělá buližníková skála Ostrá Hůrka (397 m), někdy též nazývaná „plzeňský Matterhorn“, se nachází zhruba dva kilometry západně od Starého Plzence. Je to zajímavým skalním útvarem s názvem Ostrá Hůrka, kterou tvoří pestrá mozaika travníků, křovin a remízků. Toto území je domovem mnoha druhů živočichů a rostlin. Část území o rozloze 7,2 ha je kvůli oběma fenoménům. Je registrována jako významný krajinný prvek (VKP), je tedy chráněna proti poškození a ničení.
Silicity jsou součástí svrchního protereozoika barrandienu. Na lokalitě tvoří morfologicky nápadný suk vystupující jako součást pruhu, táhnoucího se od Klatov přes severní okraj Prahy k Brandýsu nad Labem. Silicity a křemité břidlice zde budují skalnatý hřbet vypreparovaný z měkkých břidlic procesy periglaciálního mrazového zvětrávání, denudace a eroze. V sousedství je ze silicitu vrch Radyně i skála Andrejšky. Silicity se vyznačují šedou až černošedou barvou, přecházející v některých partiích do fialově šedých až rezavých odstínů. Jsou většinou masivní, zčásti i usměrněné. V některých partiích nabývají až brekciovitého charakteru. Vznik brekcií je spojován s procesy tektonického neklidu v období sedimentace a diageneze, vyvolaného pohyby po synsedimentárně činných zlomech nebo vulkanickou činností. Silicity bývají doprovázeny četnými žilkami druhotného, bělavě zbarveného křemene. Složeny jsou téměř výhradně z mikrokrystalického nebo mozaikového křemene v různém stadiu rekrystalizace. Ve stopovém množství je přítomen uhlíkatý či hematitový pigment a jemný muskovit. V minulosti byl silicit těžen na štěrk, takže v okolí se nachází malé lomy. V současnosti je tento přírodní útvar chráněn.
Přes převládající názory, spojující genezi silicitů s hydrotermálními roztoky, není jejich vznik doposud jednoznačně vysvětlen. Podle některých představ vznikaly nejspíše za přispění organismů srážením gelu kyseliny křemičité z horkých pramenů na mořském dně. Jiná hypotéza uvádí silicity rovněž jako sedimenty biochemické, avšak zdůrazňuje jejich karbonátový původ, kdy původní vápence byly teprve sekundárně silicifikovány v raném stadiu diagenetických přeměn. Podle třetí koncepce se jedná o běžné sedimentární horniny (např. břidlice), které byly druhotně prokřemeněny při tektonických procesech. Nálezy tence páskovaných stromatolitických struktur uváděných v literatuře často v souvislosti s bakteriální činností naznačují, že silicity mohly vznikat i ve velmi mělkém až příbřežním prostředí, v zátokách a na svazích vulkanických elevací. Jejich terénní výskyty však nebývají v oblasti Barrandienu zpravidla na vulkanická tělesa vázány
Pro zalogování keše musíte odpovědět na otázky. Odpovědi najdete na informační tabuli na výchozích souřadnicích. Logujte rovnou, když se mi něco nebude líbit, ozvu se vám. Odpovědi zašlete přes můj profil.
- Co je to buližník a jaké má stáří?
- Co způsobuje šedou barvu skály?
- K čemu byl buližník používán v pravěku?
- Co je z této horniny postaveno?
- Odhadněte výšku skály?
- Vyfotografujte se (nebo alespoň vaši GPS) u skály a foto přiložte ke svému logu (nepovinný úkol).