Dríve býval na kamenitém prales, který byl kultivován behem
valašské kolonizace. V polovine 19. století zde byl
postavený první obytný dum pastýre, který se zde rozhodl žít a
obdelávat pudu. Jako poslední na Kamenitém bacovala žena -
paní Lisztwanová. Po likvidaci salaše prišli první
lidé a zacale zde stavet ubohé chaloupky.
Souvislejší osídlování zde probehlo v druhé polovine 19.
století, kdy byla lokalita rozdelená na Vyšní a Dolní
Kamenitý, obe cásti používali spolecnou studnu, na
Vyšním kamenitém žilo 8 hospodáru, na Dolním 4. Lidé
žili na tomto idylickém míste ve velmi obtížných
podmínkach, osada patrila v meziválecném období k nejchudším
oblastem na tešínsku. Kamenitá puda poskytovala sotva
trošku brambor a ovsa, tak jedinýnou možností výdelku
byla težká práce v lese, kde pracovali na vlastní
zodpovednost.
V roce 1933 zde byla otevrena ceská škola, o rok pozdeji
polská, cimž došlo k ovlivnení kulturního života v
techto místech. Zacátkem druhé svetové války byly obe školy
uzavreny. Po skoncení války se sice v roce 1954 podarilo obnovit
polskou školu, ale ta byla nakonec v roce 1973 s konecnou
platností uzavrena. Ješte po skoncení války žilo na
kamenitém ve 12 domcích 16 rodin, jenže ty postupne
odprodávali své chalupy k rekreacním úcelum, a poslední rodina se
odtud odstehovala na zacátku 80. let.
