Martinova bouda

Martinova bouda, jedna z nejstarších v Krkonoších, byla založena kolem roku 1642 lidmi, kteří prchali před nebezpečím třicetileté války. Obnovena byla jako hospodářská bouda k provozování budního hospodářství roku 1795 Martinem Erlebachem z Krausových bud. V okolí dnešní Martinovy boudy (dříve Nová Martinova bouda) stály další 2 boudy, Stará Martinova bouda a východně od nich Rennerova, nebo také Wanzerlova bouda. Od roku 1849 v Martinově boudě hospodařil Václav Lauer a po jeho smrti v roce 1879 ji převzal jeho syn Johan. Ten Novou Martinovu boudu v roce 1879 přestavěl na skromný ubytovací hostinec. V roce 1900 ho postihlo neštěstí, když mu ve vánici na hřebenech umrzli jeho dva synové ( 10 a 14 let). Dvě zbývající menší boudy nechala v roce 1901 vrchnost zbourat, aby se omezila pastva dobytka a pastviny mohly být znovu osázeny klečí.

Koncem 19. století byla Janem Bucharem, řídícím učitelem a propagátorem Krkonoš, pod boudou se svolením vrchnosti založena botanická zahrádka s krkonošskou květenou. Byla situována na jižním svahu pod Martinovkou a její přibližná rozloha byla téměř 10 000 metrů čtverečních. Jednotlivé záhony byly obdélné či kulaté, velké 1x1,5m. Celkový počet pěstovaných druhů rostlin byl 45 – 50 ve 2 800 až 3 000 exemplářích. Jsou známi i další tvůrci zahrádky, z nichž asi nejslavnějším je hrabě Jan Harrach. Oba jmenovaní byli také u zrodu předchůdkyně zahrádky, která se nacházela v lokalitě poblíž Labské boudy.

Zahrádka během 1. světové války zpustla a byla obnovena až v roce 1930 přičiněním botanika, univerzitního profesora Karla Kaviny, který sem často zajížděl. V současné době je místo původní zahrady pro veřejnost nepřístupné.

Začátkem roku 1912 si boudu pronajal hoteliér Otakar Hloušek z Nové Paky. Po něm v roce 1925 převzal boudu Ferdinand Nejedlý a pak rodina Lingnerova. Bouda byla již od konce 1. světové války majetkem státu, do jehož rukou se dostala při pozemkové reformě v roce 1921.

Po okupaci v roce 1938 převzali boudu bratři Hollmannové z Jeleních bud. Asi od roku 1942 až do konce války ji využívali k rekreaci příslušníci německého letectva. Po osvobození ji převzal opět československý stát a působili tu čeští správci.

Přes Martinovu boudu vedla trasa závodu, při kterém v roce 1913 zahynuli Hanč s Vrbatou. K novodobým zajímavostem Martinovky patří skutečnost, že zde strávila rané dětství tenistka Martina Navrátilová, která své křestní jméno dostala právě po Martinově boudě.

Zdroj: martinovka.cz