Z historie farnosti
První zmínka o existenci katolické farnosti v Hošťálkovicích je z roku 1588. První dochovaná zmínka o duchovním správci farnosti je ve fondu Archivu Římskokatolické farnosti Hošťálkovice z roku 1621. Farářem byl tehdy pater Jan.
V roce 1630 požár zcela zničil kostel i přilehlou faru. Byl tak zničující, že tehdejšímu faráři shořel i doklad o svěcení a musel jít k arcibiskupovi do Vratislavi prosit o vystavení nového.
Protože nebyly prostředky na obnovu kostela a fary, byla samostatná farnost zrušena a Hošťálkovice spolu se Lhotkou přifařeny k farnosti hlučínské. Toto přifaření se datuje do roku 1672, kdy byl hlučínským farářem děkan pater Jan Polavský. Každý farář hlučínský byl zároveň i farářem hošťálkovským a uživatelem beneficia v Hošťálkovicích.
Bohoslužby obstarávali kněží z Hlučína vždy třetí neděli. Kromě toho byly bohoslužby v Hošťálkovicích na sv. Štěpána, pondělí Velikonoční a Svatodušní a ve svátek Všech svatých, jimž byl kostel od počátku zasvěcen. Teprve asi od roku 1893 byly zde konány bohoslužby každou neděli a svátek.
Po vybudování fary v roce 1907 získaly Hošťálkovice opět samostatnou duchovní správu. Několik málo měsíců správu vedl hlučínský kaplan Karel Muschalek, pozdější farář v Babicích, který ji na podzim téhož roku předal pateru Janu Kalužovi, rodáku z Koutů u Kravař, který v té době v Hošťálkovicích působil již 24.rok.
V roce 1919 byly Hošťálkovice povýšeny na samostatnou farnost. Od roku 1984 byla farnost spravována exkurendo až do roku 1997.
Z historie kostela
Až do roku 1793 byl na místě dnešního kostela malý dřevěný kostelík, který v roce 1630 zcela zničil požár spolu i s přilehlou farou. Kostelík byl zasvěcen Všem svatým. V roce 1793 byl postaven nový, který vysvětil pater Schallmayer, farář a děkan z Hlučína. Kostel byl 22 m dlouhý, 10 m široký a 5 m vysoký.
Jelikož pro vzrůstající počet věřících byl kostel malý, rozhodl se farní výbor za souhlasu a podpory děkana a faráře v Hlučíně patera Stankeho na schůzi 22. března 1902 kostel přestavět a rozšířit.
Dne 9. dubna 1903 se jednomyslně usnesl kostelní výbor rozšíření kostela provést. Stavitel Josef Holuscha předložil rozpočet na 29 382 marek. Dle rozhodnutí královské vlády v Opolí měl přispět patron kostela, svobodný pán Nathanael Rothschild, na stavbu dvěma třetinami rozpočtu. Ten to však odmítl. Proběhlo mnoho soudů v Ratiboři, až teprve Vrchní zemský soud ve Vratislavi donutil patrona k placení povinné částky. K úhradě nákladů spojených s rozšířením kostela bylo vypůjčeno ve spořitelně ve Vratislavi 17 000 marek na 40 let.
13. dubna 1903 se začalo se stavbou. 10. května 1903 posvětil víceděkan Hugo Stanke z Hlučína základní kámen, v němž je vložena zakládací listina a podepsána:pater Hugo Stanke, děkan, Hlučín – Josef Holuscha, stavitel, Benešov – výbor: Glumbík, Schramek, Wittek, Tichý, Mrázek, Kretek – učitel.
Stavbu povolil kníže, arcibiskup z Olomouce, kardinál dr. Theodor Kohn. V té době působili v Hlučíně kaplani: pater Alois Bitta, pater Josef Hlubek, pater Jan Kossellek.
Jelikož byla věž k novostavbě kostela nepřiměřeně nízká, usnesli se sejmout báň věže a věž zvýšit o 5 m a zakončit ji osmibokým jehlancem asi do výšky 37 m, což provedl stavitel Holuscha za 3 250 marek. Místo kolem kostela se zplanýrovalo, oplotilo a do kostela se pořídily nové lavice. Účet stavitele činil dohromady 41 347 marek.
Nad lodí je malá věžička „sanktusová“ se zvonkem o váze 50 kg. V hlavní věži je jediný, velmi starý a vzácný zvon, který byl ulit r. 1668 v Opavě (viz Osudy kostelních zvonů).
Půdorys kostela má podobu kříže. Kostel je vystavěn ve slohu románském.
Přestavba kostela byla dokončena 31. října 1903. 1. listopadu téhož roku ho slavnostně vysvětil ndp. děkan pater Tomáš Kamrádek z Velkých Petrovic z diecéze Vratislavské za asistence patera Huga Stankeho, děkana z Hlučína a kaplanů patera Josefa Hlubka a patera Antonína Kašného.
Roku 1905 byl kostel vymalován akademickým malířem Benediktem Müllerem z Mnichova za 1 800 marek. V boční kapli od Hošťálkovic byly malby ve výsecích na obloukovém stropě, které představovaly tajemství slavného růžence, v kapli od Lhotky bylo tajemství radostného růžence, v podélné hlavní lodi bolestný růženec.
V roce 1909 byly pořízeny nové varhany značky Rieger, Krnov.
Po druhé světové válce byl kostel velmi poškozen. Byla provedena řada oprav, zejména střechy vč. oprav vnitřních maleb, které však byly provedeny dost nešťastně. Rozbitá chrámová okna opravila až v roce 1956 firma Eduard Krejčí z Brna za 25 000,- Kč.
V roce 1956 by pořízen hornický prapor s obrazy sv. Barborky a sv. rodiny. Majetek horníků farnosti. O rok později byl postaven v „Hošťálkovické“ kapli, tj. u sakristie, hornický oltář sv. Barborky, převezený ze šachty „Lidice“, s vyřezávanou sochou sv. Barborky a reliéfem staré šachty „Oskarky“.
V roce 1963 byl pořízen nový mariánský oltář v rámci přestavby oltáře Panny Marie v kapli „Lhotecké“ na straně evangelní.
V druhé polovině 60. let, za působení faráře dr. Františka Hrnčiříka, byla provedena rozsáhlá rekonstrukce interiéru kostela a to v souladu se závěry II. vatikánského koncilu, po kterém se začaly bohoslužby sloužit čelem k lidu.
Svatostánek byl posunut dozadu, odstraněna mřížka k sv. přijímání a vpředu kněžiště postaven nový obětní stůl. Kazatelna byla nahrazena ambonem, který se nachází na místě, kde stávala křtitelnice. Do boční lodi byly pořízeny vyřezávané sochy Panny Marie a Božského Srdce Páně. Křtitelnice byla přemístěna na druhou stranu vedle sakristie
Na zdi za svatostánkem, která vznikla zazděním oken (dnes jsou viditelná pouze zvenku), namaloval ostravský akademický malíř Obšil obraz Všech svatých. Kostel byl nově vymalován. Na zdech v bočních lodích byly namalovány texty modliteb, které byly při pozdější obnově malby zalíčeny. Do kostela bylo zavedeno naftové topení, dnes je nahrazeno elektrickými akumulačními kamny. Krytina věže, původně břidlicová, byla vyměněna za měděnou.
Další významné opravy se kostel dočkal v 80. letech. Za pomoci farníků byl v roce 1986 kostel zbaven staré fasády a omítnut nově. V roce 1987 byl postaven nový plot. V roce 2001 byly pořízeny nové stříšky nad hlavním a bočními vchody do kostela a v roce 2002 nové schody na kůr.
Osudy kostelních zvonů
Kostel Všech svatých v Hošťálkovicích měl původně tři zvony.
Největší zvon vznikl ještě v době, než byly Hošťálkovice samostatnou farností, konkrétně v roce 1668. Byl ulit v Opavě, váží kolem 260 kg, má průměr 0,75 m a jeho výška ke koruně činní 0,55 m. Nese jméno Petr. Má následující nápis: Verbum Domini manet in sternum.
O středním zvonu bližší údaje nemáme.
Nejmenší třetí zvon byl pořízen v roce 1900. Při zvonění o vánocích jubilejního roku 1899 utrpěl starý, ulitý v roce 1810 Františkem Stankem z Opavice, na němž se nacházel obraz „Kristus na Olivové hoře“, pořádnou trhlinu, takže se stal nepoužitelným. Kostelní výbor obstaral u zvonaře A.Geitnera ve Vratislavi nový zvon za 120 marek. Starý zvon (s trhlinou) byl prodán za 1,60 marky za kilo.
Veliký zvon měl ladění 4, prostřední 2 ½ a malý ½ oktávy.
Již 1. března 1917 byly v důsledku války zvony zkonfiskovány. Vyžádáno bylo osvobození pro velký zvon z roku 1668, jehož si obec pro jeho věk velmi cenila. 4. července 1917 byly dva zvony z věže sundány a odeslány, třetí zvon – Petr – zůstal.
Za tyto dva za 1. světové války odevzdané zvony byly v roce 1923 pořízeny nové. Největší zvon jménem Petr zůstal nadále největším. Prostřední o hmotnosti 127 kg fundovali Petr a Vilém Tiší ze Lhotky. Malý zvon, vážící 34 kg, uhradili Josef Hruška z Hošťálkovic a Osvald Černík z Koblova. Zvony byly ulity u Oktava Wintra v Broumově 4. září.
Svěceny byly za velké účasti farníků i přespolních v neděli 30. září 1923 o půl čtvrté odpoledne. Svěcení konal Mons. pan děkan Schneider. Zvony byly vezeny čtyřmi koňmi v průvodu z fary. Na každé straně vozu šlo 10 mládenců a velký počet družiček. Kostel byl zcela plný. Kázání měl dp. Sýkora z Hlučína.
Bohužel i tyto zvony opět padly za oběť válce. Do 5. května 1941 musely být na Generálním vikariátu nahlášeny zvony za účelem válečné pomoci. Zvony byly převzaty v březnu. Byly odebrány všechny tři zvony a zůstal jen malý zvonek ve střešní věžičce o hmotnosti kolem 20 kg.
18. března odešly na sběrné místo do Hlučína. Když byly zvony odváženy, lidé, kteří se nacházeli u kostela, plakali. Práci sundání zvonů převzal nerad z nařízení kostelník Emanuel Nawrath, do Hlučína je odvezl vedoucí místního statku Franz Hrubý.
Naštěstí se nakonec opět podařil zachránit zvon Petr, který je s patnáctikilovým sanktusníkem ve věži dosud.
