Kabelice Multi-cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Prosím pozor! Od 5.6.2012 je zjednodušeno zadání multinky - odstraněno trasování a počítání, indicie jen dosaďte do finálních souřadnic.
Multinka o délce cca 5 km Vám představí lesní kapli s křížovou cestou, tři roubené stavby (po cestě jich uvidíte samozřejmě víc) a hlavně krásný kousek přírody. Trasu můžete absolvovat pěšky buď celou nebo mírně zkrácenou variantu, na kole či běžkách doporučujeme trasu celou - v létě se budete pohybovat vesměs po zpevněných cestách a v zimě jsme tu viděli projeté lyžařské stopy. Zimní varianta odlovu bude do listingu a do terénu ještě doplněna.
Pokud se rozhodnete pro kratší pěší variantu, zaparkujte na parkovišti poblíž chaty Vejpalka - viz waypoint a pak pokračujte přes tato místa:
mezi domy N 50°41.713 E 015°29.491, odbočka u chalupy pod smrkem N 50°41.752 E 015°29.728, křižovatka v lese N 50°41.840 E 015°30.100. Pomocné souřadnice uvádíme proto, že půjdete po úzké vyšlapané cestičce lesem a po louce a nemuseli byste ji najít.
Úkryt jsme tentokrát zvolili ryze přírodní, ale pozor prosím - krabička není v pařezu ani pod kořeny stromu, tak hledejte prosím s citem a zbytečně nerozhrabávejte okolní terén!
Keš má velikost 28 x 18 x 15 cm.
Na úvodních souřadnicích získáte indicie pro výpočet finálky. Při počítání se můžete posadit u kaple na lavici, občerstvit se vodou z pramene a pak vyrazit k cíli.
Keš najdete na souřadnicích:
N 50°41.ABC
E 015°28.DEF
A = počet měkkých "i" v nadpisu textu I. zastavení křížové cesty (velké tiskací písmo)
B = počet písmen posledního slova nadpisu textu III. zastavení
C = počet písmen prvního slova nadpisu textu IV. zastavení
D = počet písmen prvního slova nadpisu textu VI. zastavení
E = počet slov nadpisu XIII. zastavení (předložka se počítá také za slovo)
F = počet písmen v názvu dne v týdnu, uvedeném na XV. zastavení)
Indicie pro bonusovou keš série RAK:
počet dřevěných laviček uvnitř kaple
Pár slov o místech, která uvidíte:
V pořadí dvanáctá keš naší série RAK (Roubená architektura Krkonoš) Vás zavede opět do míst, která po vzoru místních nazýváme "na konci světa". Navštívíte vesničku Stromkovice, schovanou v kopcích na levém břehu řeky Jizery, právě v oněch kopcích, které místní tak poeticky nazývají. Jakmile odbočíte z hlavní silnice směrem vzhůru do kopce, dýchne na Vás klid a pohoda, otevřou se pohledy na strmé stráně a na nich posazené roubenky… Příjezd každého neznámého auta tady trochu vzbudí rozruch, neboť tyhle kopečky ještě patří k místům, kde každý každého zná…
Úvodní souřadnice Vás zavedou na místo trochu neobvyklé - ke krásné, nově postavené křížové cestě s kapličkou - ukryté hluboko v lese. V Krkonoších ani v jejich podhůří není mnoho takových míst. V dnešní uspěchané době už v Čechách příliš nečekáme úctu k místům, spjatým s církevní tradicí. Kaple Panny Marie ve Stromkovicích je výjimkou. Nachází se uprostřed lesů III. zóny národního parku na severním svahu Kobyly mezi Jestřabím, Stromkovicemi a Rezkem. Kaple byla postavena nad pramenem, v jehož zázračné účinky dodnes mnoho lidí pevně věří. I nás místní nabádali, ať se vody určitě napijeme (což jsme udělali a voda je vskutku chutná, jen léčivé účinky se zatím nestihly projevit).
O postavení dřevěné kapličky se nejvíce zasloužili Jan a Josef Gebrtovi z Jestřabí a Janouškovi ze stromkovické samoty Kabelice. Objev léčivé vody je zachycen v nábožné písni o 22 slokách. Zpívá se v ní, že voda byla objevena 16. května 1863 v horách krkonošských v obci Jamrtál (původní zázev Stromkovic). Nevidomou ženu k prameni přivedl sen, který se jí vracel po několik let. Po omytí očí vodou ze studánky se jí zrak navrátil. Podobných zázračných uzdravení se vyskytlo více, a tak studánka získala značnou popularitu mezi obyvateli celých západních Krkonoš. Pro vodu z chladného pramene chodí lidé z blízka i daleko již téměř jeden a půl století.
Poutní pobožnosti, do roku 1949 doprovázené slavnými procesími, se tu od roku 1990 zase konají vždy na 1. máje a první neděli po 15. srpnu (což je svátek Nanebevzetí Panny Marie). Mše se konají venku pod korunami stromů, účastníci sedí na lavičkách ve svahu naproti vchodu do kaple.
Původní kaplička byla svou patinou jakoby srostlá s okolním lesem, její stav však byl havarijní, pro celkovou sešlost dřevěné konstrukce hrozilo zřícení. Proto se majitel pozemku (Správa KRNAP) dohodl s římskokatolickým farním úřadem v Jablonci nad Jizerou (ten kapli spravuje a využívá) na sdružení finančních prostředků na její celkovou rekonstrukci. Správa KRNAP pokryla většinu nákladů. Zachován byl půdorys stavby 3,4 x 3,8 m, celodřevěná konstrukce s prkenným pobitím, počet oken i dřevěný vstupní portál s dvoukřídlými dveřmi. Úroveň podlahy byla zvednuta nad okolní terén zvýšením kamenné podezdívky, upraven sklon střechy a postavena věžička s místem pro zvon, s pozlacenou makovicí a kovaným křížem na špici. V neděli 19. srpna 2007 se asi 300 účastníků stromkovického "letního setkání u zázračné studánky" mohlo posadit na nové lavičky a poprvé si prohlédnout 14 nových zastavení křížové cesty s dřevěnými obrázky zhotovenými technikou laserové gravírování v dřevozpracující dílně Správy KRNAP ve Svobodě nad Úpou, mohli se napít z upraveného pramene, ke kterému se schází po nových kamenných schodech.
Část bohoslužby byla věnována vzpomínce na autora současné podoby kaple Jiřího Daňka, který tragicky zahynul 29. července 2007 v Pákistánu při výstupu na osmitisícový vrchol Gašerbrum.
Jednou z roubenek, které uvidíte, je Kabelice. Možná není ničím výjimečná, ale je vděčným cílem objektivů krkonošských fotografů a žil v ní jeden ze zdejších pánů hor. Nám se moc líbí, a tak jsme po ní nazvali celou multinku.
Přesné datum výstavby chaloupky není známo, lze ho ale zařadit někam do poloviny 19. století. Když kolem roku 1870 Kabelice vyhořely, znovu je vystavěl rod Janouchů, známých muzikantů, z nichž největší proslulost získal tzv. Ludvíček Kabelický. Tehdy ještě obec Stromkovice neexistovala, patřila k Jestřabí. Až po postavení školy se ustavila obec Stromkovice, jejíž název byl pro druhou polovinu 20. století nanejvýš trefný - stávající louky a pastviny se přeměnily na nestejnověké lesní porosty.
Od paní Anny Janouchové zakoupili chalupu Josef a Vilemína Janouškovi za 3.000,- korun. Kupní smlouva byla sepsána 4. září 1911. Josef a Vilemína pak prodali chalupu synovi Františkovi 8. května 1934 za 15.000,- korun.
Po druhé světové válce se Stromkovice skoro vylidnila a chalupy pozvolna skupovali rekreanti. I František a Marie Janouškovi s babičkou Vilemínou se odstěhovali v roce 1948 k synovi Oldřichovi, hajnému ve Volském dole, kde spokojeně žili až do roku 1952, pak bydleli v Horním Maršově. Po smrti Františka v roce 1953 se jeho manželka Marie zřekla Kabelic ve prospěch syna Oldřicha, který pak prodal chalupu své dceři a zeťovi v roce 1979.
Pan Oldřich Kabelický sepsal kroniku své chaloupky, kde zaznamenal všechny události, s ní spojené. Dozvíme se tu třeba to, že elektrifikace Stromkovic a Kabelic byla provedena až v roce 1956.
Obyvatelé Kabelic si velmi hleděli svých pozemků - políčka byla pečlivě obdělána, louky udržovány, dříví vzorně srovnané okolo chaloupky. Milovali pramenitou vodu, která vyvěrá v podzemí ze tří pramínků ve skále. Výdělky a s tím živobytí poskytoval hlavně les - sáňkování dříví, vypomáhalo se domácí tkalcovinou, perlařením a chovem dobytka, v krajním případě pašováním cukerinu, které ovšem v Kabelicích nekvetlo. V bramborách, zelí, dumlikách a mrkvi byli tehdejší lidé soběstační. Jen Marie chodila několik let na Hradsko do továrny, kde pracovala jako sukařka.
Ve Stromkovicích byla dvoutřídní obecná škola a ještě v roce 1928, kdy začal chodit do školy Oldřich, bylo v každé třídě okolo třiceti dětí. V zimě při vánicích se do školy nechodilo - nebylo tak dobré obutí a oblečení (děti většinou chodily bosé).
Pan Oldřich píše na prvních stránkách kroniky o řadě tehdejších zvyků a své povídání uzavírá krásně:
"A proto se mějte Vy všichni, kteří navštívíte stromkovické "tichoučké údolí" a Kabelice, tak hezky, jak je hezké celé toto údolí, samo chráněné svojí polohou před přílišnými civilizačními vlivy. Ochraňujte je a važte si ho. Není na světě takového, dědek Oldřich."
Tak končí první část kroniky, v jejímž sepisování pokračuje dál jeho dcera a zeť.
Právě autor kroniky byl jedním z představitelů pána hor - Krakonoše - Oldřich Janoušek, zvaný Janoušek Kabelický. Byl to výborný lesník a myslivec, který během své lesnické praxe prošel jako lesní dělník, hajný i ředitel lesního závodu křížem krážem celé Krkonoše a naučil se je znát jako málokdo jiný. S ním jako by zmizela poslední generace krkonošských lesníků, kteří ještě mohli pozdravit hraběte Harracha chodícího lesem po inspekci, se zatajeným dechem sledovat tok tetřevů i jeřábky, a kteří sami přibližovali dřevo smykováním a sáňkováním. Po panu Oldřichu Janouškovi Kabelickém zůstaly krásné povídky, z nichž některé si můžeme přečíst v časopise Krkonoše v letech 1998 - 1999 pod titulem Vzpomínky z hor. Vyprávějí o skutečných příbězích ze života horáků.
Měli jsme možnost nahlédnout do interiéru Kabelic i do zdejší kroniky a promluvit se současnými majiteli. Vás prosíme, chovejte se prosím v okolí nejen této chaloupky ohleduplně - přivádíme Vás k soukromým objektům, které stojí za shlédnutí, ale neradi bychom narušovali soukromí majitelů.
Jak nám řekli majitelé Kabelic, každá roubenka tady dříve měla svůj název. Na trase naší procházky uvidíte ještě jednu - Oudernici.
O názvech ostatních stavení i zajímavé historii Stromkovic a životě v Krkonoších vůbec si můžete přečíst na zajímavých webových stránkách zde.
Myslím, že vše bylo řečeno - vzhůru do terénu! Přejeme Vám krásnou procházku a šťastný lov. Láďa a Jitka, tj. Sovinka.
Additional Hints
(Decrypt)
cbq fnzbfgngaýz xnzrarz, ivm sbgbuvag