Povest - Cikáncina studánka (cást)
Za starých casu klapalo
ve Vendolí vesele 14 mlýnu. Ty pohánela voda, která vyverala ze
zeme nahore v lese smerem k Pomezí. Byl to vydatný pramen, a proto
mohl uživit celou vesnici i její mlýny. Ale jednou nastal zlý
suchý rok. Sedlák i domkár témer nic nesklidili, bída ve
všech staveních.
A panovala i krutá robota.
Snedá cikánka už ani o práh tech ubohých nezavadila, ale
nadála se, že v nekterém mlýne pochodí, tam žádala o
kousek chleba. A tak šla od mlýna k mlýnu, ale ruce mlynáru
nedaly ani skývecku. Už se šerilo, když hladová
došla k posledním chalupám na horním konci. Šla dál
podle potoka k pramenu. Z nej se vylévala voda, bohate stékala jako
potok k Vendolí. Pocítila horký hnev, jaké bohatství stéká ke
mlýnum, kde tak zle porídila. Zaríkala pramen. Od té chvíle byl
pramen jako zapecetený. Hluboké vodní sály, které pramen tam dole
vyryl, zahucely, ale pravidelný šum se obrátil jiným
smerem.
Nad Vendolím ticho, zato nad Radimerí se
otevrely nové prameny a po case zde vzrostly i mlýny a prinesly vsi
požehnání.
Vendolská mládez, vzdor povesti o
zapecetení pramene, se vydala se vším potrebným náradím
vzhuru, aby obnovila svuj bývalý bohatý pramen. Pracne odvalili
kámen, který jako pecet uzavíral zrídlo. Zacali kopat. Však
dlouho ne. Nad jejich hlavami se zacernalo, ne boure, ale
prutrž mracen. Zeme ztemnela, jen blesky ji osvetlovaly. Tu
prepadl vsechny strach a zacali utíkat. Z nebe spadlo tolik vody,
jako by se nekde stavidla rotrhla. Voda pronásledovala utíkající,
jen s velkou námahou stoupali do lesních strání a chytali se
stromu, aby se proudu ubránili. Boure prešla. Voda opadla.
Mládež se shromáždila u lípy (viz cache Vendolská lípa
– GC1A1QX) u horního mlýna, který jediný zustal. Tam dekovali
Bohu, že alespon o život neprišli. Od té doby se
nikdo už nepokoušel otevrít cestu bývalému mohutnému
zdroji. Z nej ted vytékal jen malý pramínek k hornímu mlýnu a cím
dále tekl, tím slábl, takže nyní ješte tak za jarního
tání s bídou dotece ke Svitave.
zdroj: Šustrová Drahomíra, Svitavské
povesti, Svitavy 1996
Novodoba historie
Cikáncina studánka se
nachází v míste, kde pramení Vendolský potok, který zásoboval vodou
obec i mlýny, mlynáru.
S vybudováním obecního vodovodu v 70. letech minulého
století však postupne ztrácel na významu. Krátce poté, co
prišli sovetští vojáci do nedaleké posádky Kvetná,
zacali tento zdroj vody využívat a puvodní romantická
ctyrhranná roubená prameništní studánka byla dosti necitlive
prebudována na klasickou kruhovou studnu s betonovými
skružemi. Zdroj vody ale nebyl dosti vydatný a tak se vojenská
posádka napojila na Policský vodovod (1986). Po bývalé strojovne
zustala pevná betonová deska, na které bylo v kvetnu roku 2007
vybudováno posezení pro turisty a návštevníky lesa. Dnes je
již hezky upravena a zakryta i vlastní studánka.
Ke kešce samotné
Delší dešte a sníh mohou
zvýšit nárocnost terénu. Upozornuji na zákaz vjezdu
všech motorových vozidel do lesa. Cesta od parkovište
je asi 500m. Preji
prijemny lov.
Dekujeme sykorkám za významnou pomoc s nasí první keskou.