Zdroje vody do přírody vždy patřily. Byla to spíše přirozená napajedla zvěře a teprve s příchodem člověka do přírody nastal rozvoj studánek. Nejprve lovecké praménky, posléze především studánky pro osvěžení při práci a později se připojily i funkce poutní a turistické.
Dávní Slované, stejně jako jiné národy už v období pohanském, si mimořádně vážili vodních zdrojů. Prameny a studně, podobně jako stromy a háje, uctívali a přinášeli jim oběti. Od nepaměti má lid vodu ve velké vážnosti, přikládá se jí moc věštebná, léčebná a očišťující. Prastarou víru v moc zázračných pramenů a studánek dokládají dodnes četné lidové pohádky o živé vodě, která uzdravuje a oživuje, pohádky, jež mají bezpochyby svůj původ v dávných dobách.
Studánka sv. Huberta, byla nově vybudována skupinou lidí při ČSOP Prostějov .Studánka vyniká silným pramenem, ze kterého se lze osvěžit (bez záruky). Studánka je kryta stříškou, uvnitř s vyobrazením sv. Huberta. Legendy o něm povídají, že po těžkém životním osudu jej oslovilo v přírodě při lovu takové nečekané setkání s jelenem, který měl mezi parožím zářící kříž, že se stal knězem, později biskupem. Jako svého patrona si jej zvolili myslivci, střelci, řezníci, soustružníci, kožešníci, optici, slévači, matematici.
Motto:
Vždyť každá studánka v lese, na hladině nebe nese, kdyby jí nebylo, o zem by se rozbilo.
(Miloslav Bureš)
Keš dobře maskujte na stejném místě. Děkuji
V místě je značně proměnlivý signál, použijte nápovědu.
Pozor!Změna souřadnic keše.