Nedaleko Všerubského průsmyku, na svahu kopce Čepice, stojí samota Hamličky (kdysi zvaná Bei Hamletz). Nedaleko od ní je v lese ukrytá studánka, zajímavá svou polohou i historií.
Držalskou studánku, jak je zvána podle okolního Držalského lesa, byste našli na severozápadním svahu kopce Ráj. V nadmořské výšce 571 metrů tu vyvěrá z rohovcového podloží. Studánka skládaná z kamenů leží jen pár metrů jižně od hlavního evropského rozvodí mezi Černým a Severním mořem. Rozvodí probíhá přes Brůdecký kopec k Všerubskému průsmyku, odtud přímo k rozcestí u Hamliček, podél cesty ke studánce a dále až na hřeben Ráje a odtud po hřebeni na sever k Čepici. Voda ze studánky odtéká bezejmenným potokem směrem k Brůdku, kde ústí do Hájeckého potoka, přítoku Kouby, která v Chamu ústí do Řezné, přítoku Dunaje. Oproti tomu voda od Hamliček míří přes Záhořanský potok, Zubřinu, Radbuzu, Berounku a Vltavu do Labe.
Našim předkům byla poněkud výjimečná poloha studánky téměř na rozvodí naprosto lhostejná. Pramen byl po ně lákavý především křišťálově čistou vodou, která dodnes dobře chutná (jen pro nabrání vody je potřeba speciální hrnek). Význam studánky však vzrostl v 1. polovině 18. století. V létě 1703 začala na nedalekém Tannabergu vyrůstat z popudu všerubského učitele Fr. Payera dřevěná kaple sv. Anny.
Kostel sv. Anny na Tanaberku s turistickou útulnou
Ta se stala cílem mnoha poutníků, z nichž se řada zázračně uzdravila. Když dřevěná kaple nestačila, nahradil ji krásný poutní kostel zbudovaný v letech 1712–17 v barokním slohu dle návrhu Marca Antonia Gilmettiho. Protože poutníků ke sv. Anně neubývalo, nechal hraběcí rod Stadionů roku 1723 postavit u kostela poutnický dům, který později sloužil jako hostinec. V roce 1747 byla ještě vystavena fara s nadací pro dva kněze. Dlouhodobý provoz obou budov jistě vyžadoval vodu, takže nejpozději při stavbě fary se musel hledat její zdroj. Na kopci to není nic snadného a tak přišla vhod výše položená Držalská studánka u Hamliček. Voda z ní byla vedena dřevěným potrubím až ke sv. Anně, tj. necelé 2 km. Před samotným kostelem stávala kašna, kde přivedená voda tryskala. Potrubí bylo údajně naposledy opraveno v letech 1932–3. Kašna nejspíše zanikla spolu s hostincem a farou v období devastace poutního areálu po roce 1948.
Jímání vody pro poutní areál by mohlo být vysvětlením zmínky o dřevěné kapli neznámého zasvěcení, která kdysi stála u studánky. Ke kapli se vydávalo procesí z nedalekého Prapořiště. Jelikož kaple ve vsi byla zasvěcena sv. Janu Nepomuckému, držela se pouť na jeho svátek. Po vzniku samostatného československého státu narostl odpor proti kultu svatého Jana Nepomuckého a řada nepomucenských památek byla zničena. V Prapořišti se tyto nálady projevily při přestavbě kaple, kdy byla nově zasvěcena sv. Janu Křtiteli. Změna asi nebyla přáním německých obyvatel, protože v následujících letech se držely poutě dvě: Němci dále chodili v půlce května se sochami sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie k Držalské studánce, Češi slavili pouť v červnu na sv. Jana Křtitele.
Někdejší kapli připomíná velký dřevěný kříž, který v roce 2013 obnovili Stanislav Kokaisl a Pavel Husník. Obnovený kříž nesl na křížení obraz Ježíše, dnes jej už na kříži nenajdete.