Mariánská studánka
Klub rodáků a přátel města Nový Jičín je organizace, které si považuji z jednoho dobrého důvodu a tím je jejich činnost na prezentaci města, jak u nás, tak i v zahraničí, ale i mnoha dalších činností. Mezi jednu z nejzáslužnějších akcí tohoto klubu patří bezesporu obnova studánek v okolí Nového Jičína. Tuhle kešku, respektive listing věnuji této organizaci a myšlence na obnovu studánek. Jako malý kluk jsem všechny studánky navštěvoval a měl jsem je moc rád, stejně jako lesy, ve kterých se ukrývají. Není moc lidí co se chovají v lese příkladně, spíš mám pocit, že dnes jsou slušní lidé v menšině a převažují ti co nemají sebemenší výčitky svědomí udělat si z lesa smetiště. Proto si vážím lidí co se nebojí udělat něco pro přírodu a nebo lidi, bez zištných důvodů. Mezi takové patří i členové tohoto klubu.
Myšlenka obnovit studánky, které vznikaly už v dávných časech na západním úpatí pětisetmetrového kopce nad Žilinou, se rodila hned po revolučních proměnách před dvaceti lety. Dobrovolná činnost jednotlivců i nově vznikajících spolků se orientovala do nejrůznějších oblastí. Opuštěné studánky samozřejmě nebyly prioritou. A tak až na prahu druhého desetiletí se v Klubu rodáků a přátel Nového Jičína, tehdy pod vedením Ervína Bártka, rodily konkrétnější úvahy. I po kladné odezvě na půdě Rady města trvalo ještě několik let, než vznikl projekt. Následně byla, převážně z prostředků města, obnovena v minulosti snad nejznámější Mariánská studánka poblíž vycházkové trasy k oblíbené hospůdce. Po vynuceném uzavření hospůdky Na Puntíku se vlastně pramenitá voda stala jediným zdrojem občerstvení po výstupu na kopec. O dávné tradici této studánky svědčí na místě dochovaný kámen s vytesaným letopočtem 1919. Fotografie poskytnutá někdejšími krajany dokládá, že to byl rok její větší obnovy. Obnova druhé studánky – říkávalo se ji U mlýnků se stala, podobně jako všechny následující, už jen záležitosti malé skupinky kolem Klubu rodáků. Protože je nejpřístupnější podařilo se po její důkladné renovaci rozšířit prostor kolem, vybavit jej pohodlným posezením a hlavně, zatraktivnit instalací vzácného kamenného koryta z roku 1808. Toto sem bylo se souhlasem dnešního majitele přemístěno ze vzdálenějšího nepřístupného místa a v době před kolektivizací sloužilo k napájení dobytka. Následné podstatné zvýšení návštěvnosti nově vzniklého tichého koutu na okraji městského lesa, bylo tvůrcům odměnou za odvedenou práci.
Třetí v řadě byla studánka pod letitou zapomenutou lípou, která se nachází na opačné straně pomyslného oblouku trasy po studánkách. Přesun více než dvou „kubíků“ kamene na značnou vzdálenost, obnova kamenného překrytí studánky poničené pádem obrovitých větví (ty pak posloužili ke zhotovení netradičního posezení), přeložení odtoku vydatného pramene a úprava prostoru spolykala desítky hodin práce ochotných rukou. Pojmenování U sovy se nabídlo ve chvíli, kdy jsme zjistili, že starobylou lípu si za své sídlo vybral v minulosti právě tento noční pták. Další ze studánek- nazvali jsme ji U kříže patří k těm nejpozoruhodnějším. Například tím, že voda je k vlastnímu vyústění přivedena od zhruba sto metrů vzdáleného zdroje. Vedle stojící kříž připomene svou podobou spíše kříže alpské. Nedaleko stávalo v dřívějších časech menší stavení, které zřejmě vyhořelo. Připomíná ho pozůstatek kamenných základů. Obklopeni mohutnými stromy zdejšího lesa nás vůbec nenapadne, že vše bylo zbudováno kdysi na louce, jak lze usoudit z letecké fotografie z roku 1937. Rok 1933 uvedený na kříži nevylučuje, že studánka i zmíněna stavba byly zřízeny ještě dříve. Indicií pro to by mohl být letopočet 1931 vytesaný do kameny při studánce, vzdálené o dalších 200 m od domova někdejšího budovatele zmíněných artefaktů. Tím byl nade vší pochybnost Adolf Rampfler, už dlouho nežijící dřívější vlastník usedlosti na žilinském čísle popisném 98. O značném stáří díla svědčí i okolnost, že přívodní potrubí ke studánce o průměru 100 mm bylo již zcela neprůchodné a voda odtékala mimo do nedalekého potůčku. Pro obnovovatele tak vyvstal náročný úkol položit nové přívodní potrubí. Mimo to zpevnili pomocí kamenů okolní promáčený prostor kolem dochované lavičky a vytvořili přístupové cestičky.
Pátá ze studánek na trase je ona zmiňovaná cca 200 m po svahu vzdálená (necelých 100m od hranice katastru obce Rybí) snadno dosažitelná ze červeně značené turistické stezky. I proto ji autoři posledních provedených úprav (obnovená stříška, nový můstek a zpevnění prostoru kameny) nazvali Turistická.
Z přibližně pětikilometrového půl-oblouku trasy poněkud vybočuje šestá studánka, jejímž vyhloubením a zpevněním jsme „zlegalizovali“ už po desetiletí vyvěrající malý vodní zdroj v místě, které má svou zvláštnost. Bezprostředně vedle tu dle pamětníků bylo po druhé světové válce objeveno tělo rudoarmějce. Po jeho uložení na žilinský hřbitov zde žilinští zbudovali památníček. Po překrytí studánky stříškou a umístění malé lavičky se toto dosud zcela opomíjené místo jistě stane častěji navštěvovaným.
Autor textu: Klub rodáků a přátel Nového Jičína
A ke keši samotné?
Keš je umístěna nedaleko od studánky. Prosím, buďte k okolí ohleduplní, ne jako jedna nejmenovaná firma co si z lesa udělala monopol na prachy (v okolí jistě její činnost zříte). Keš je velikosti mikro (jak jinak u mě,že?), ale zato má snad docela nenápadné krytí, které jistě nepohorší ani velké milovníky přírody, teda jestli na ni náhodou narazí. Hledejte pohledem a lehkým zkoušením, do ničeho nekopejte, za vším může být ukryta keška. Nekoukejte nahoru, tam keš není. Keš vracejte přesně tam kde jste ji našli, jinam to asi ani nepůjde, ale i kešeři někdy mají divné nápady a jsou zbrklí. Nechcete přeci kazit radost jiným a jistě mě nechcete co chvíla honit do kopců na obnovu. Přeji vám příjemný lov a pěkné zážitky z lesa. Pěkná fotka z odlovu mě potěší , stejně jako dlouhý a výpravný log. Typ logu FTFC nebo jiné podobné jednoslovné či smajlíkové poděkování je vizitkou toho , že vás keš neoslovila. Třeba máte recht, ale pak ocením i kritiku nebo připomínku. A moc děkuji těm, co si keš vyberou jako svou oblíbenou. Děkuji lumis66
