Necelý kilometr na východ od statku Velký Babylón stávala samota Stimling. Stála uprostřed pastvin zvaných Waldflur (česky Mýtiny) nad levým břehem Pěkného potoka. Samota nikdy neměla český název, na starších mapách byla psána i Stimmling. Na rozdíl od většiny osad na svazích hory Křemelné náležela již do katastru Velkého Radkova, stejně jako severní část Wunderbachu.
Zbytky průčelí domu čp. 17
Rok vzniku hlavní usedlosti není znám. Na mapě Stabilního katastru z roku 1837 je již zaznamenán dům čp. 17 na stavební parcele č. 34 (waypoint R3), ke kterému přiléhala stodola na parcele č. 35 (waypoint R4). Později byl poblíž na parcele č. 37 postaven obytný dům, ale číslo popisné neměl, nejspíše výměnek. Pár desítek metrů jihozápadním směrem stál ještě drobný domek na parcele č. 36. Majitelem všech domů, přilehlých pastvin i řady drobných pasek v okolních lesích byl v roce pan Hasenöhrl.
Neštěstí rodiny Hofmannů
Dalšími známými obyvateli Stimmlingu byla rodina Hofmannů. Jejich příběh je znám díky vzpomínkám pravnučky Prokopa Hofmanna, které sepsala paní Malá ve své knize Šumava, putování časem. Zmíněný pan Hofmann se narodil v roce 1855 a jako dospělý zastával místo šafáře u Haasů na nedalekém Velkém Babylóně, tj. dohlížel na práci čeledínů. Do svého domu si přivedl manželku Magdalénu, rozenou Schmiedovou, která pocházela z Nové Studnice nad Velkým Borem. Na té ležela starost o hospodářství, výchova dětí a ještě chodívala pracovat do lesa. Děti byly čtyři, po rodičích pojmenovaní Prokop a Magdaléna, mladší Václav a jedno ještě mladší.
Dochovaný sklep čp. 17
Život neměli lehký, takové už živobytí na Šumavě prostě bývalo. Ale mělo být hůř: někdy okolo přelomu století Prokop Hofmann umřel. Sami si spočtete, že mu nebylo ani padesát let, nejstaršímu synovi bylo zhruba 17, dceři asi 11, Vašík byl sedmiletý a nejmladší škvrně bylo tak tříleté. Začal takový každodenní boj o přežití, vdova chodila pracovat, děti pomáhaly s čím mohly.
Pěkná vdova padla do oka hajnému z jakési blízké hájovny. Nadbíhal jí, zájem však byl ryze jednostranný a spíše nevítaný. Z nejstaršího Prokopa, který také chodil pracovat do lesa, se stal matčin ochránce: snažil se jí být nablízku, aby mohl proti neodbytnému hajnému zasáhnout, někdy to však nebylo možné. Jednoho dne se máma domů nevrátila, což se nejspíše nikdy nestalo. Paní Hofmanovou hledali všude po lesích téměř 14 dnů, až ji našli mrtvou pod chvojím v jámě – násilná smrt byla zjevná. Mladý Prokop měl o vrahovi jasno a na hajného si počíhal. Byla rvačka a hajný po ní zůstal nehybně ležet. Mámu Prokop pomstil, ale tušil, že mrtvý hajný není nic, nad čím by se dalo mávnout rukou. Došel domů, do ranečku si sbalil nejnutnější věci, rozloučil se se sourozenci a že se ztratí někde ve světě, aby ho nezavřeli. Vydal se pěšky do Plzně a našel si v ní práci.
Hajný byl ale Prokopem jen omráčen a když přišel k sobě, hezky potichu odešel domů, aniž by se o rvačce s Prokopem někde šířil: nejspíše měl nebožku Magdalénu na triku on a policie by ho začala vyšetřovat. Z rvačky si odnesl zraněnou nohu, na kterou pak napadal, zdraví se mu od té doby zhoršilo a střídaly se u něj všemožné neduhy. Asi boží mlýny.
Rvačku, kdy jeden z rváčů nejspíše zabil a druhý se za vraha považoval, odnesly nejvíce zbylé děti Hofmannů: byly teď ryzími sirotky a jak bývalo zvykem, umístili je mezi sedláky v okolí. Umístění dětí na statek nebylo žádným přijetím za vlastní, spíše šlo o akt nezbytné solidární pomoci. Děti na statcích svých opatrovníků musely pracovat, aby dostaly stravu a nejnutnější oblečení. Magdaléna sloužila u různých sedláků, Vašíka si vzal sedlák až z Javoří nad Vlastějovem (je s podivem, že nenašel azyl v žádném z blízkých statků, kde jej mohli znát). Osud nejmladšího sourozence není v knize připomínán, ale je připomenuta realita sirotků: například boty byly drahé, takže Vašík chodíval pást krávy bosky. Přes léto je pasáčkům hej, ale sychravá podzimní rána v horách nejsou žádný med, natož pro bosé drobné prstíky malého kluka. Určitě nevíte, kolik tepla je v čerstvém kravském lejnu či jak hřeje mech prolitý kravskou močí, že? Vašík to věděl.
Jeho starší bratr mezitím našetřil nějaké peníze a rozhodl se, že se vydá do Ameriky. Vašíka chtěl vzít s sebou, napsal tedy sedlákovi, aby Vašíka poslal za ním. Jenže zapomněl, jak to chodí na statku o žních: nikdo neměl ani pomyšlení, aby se trmácel do Petrovic, kde bývala pošta. A když se konečně dostalo psaní na Javoří, byl už Prokop na cestě a od té doby o něm nikdo více neslyšel.
Vašík zůstal u sedláka na Javoří, stal se z něj Václav, který dělal čeledína, od dospělosti dostával za práci řádně zaplaceno. Nakonec si padl do oka s Cecílií, dcerou sedláka Jiřiny ze statku pod Javoříčkem u Zámyšle, svolení od sedláka Jiřiny ke svatbě získal. Za našetřené peníze a s pomocí nevěstiných rodičů si koupili domek v Sušici. Měli dva syny a nejmladší dceru Marii, která tento příběh vyprávěla paní Malé.
Stimling ve 20. století
Vraťme se však zpět na svahy Křemelné, kde zůstala opuštěná usedlost Stimling. V roce 1904 byla nejspíše novým majitelem nebo nájemcem zbourána stodola vedle hlavního dobu, současně zmizel i blízký dům na parcele č. 37. Tím se usedlost dostala do své poslední podoby: osamělý dům poblíž velkého smrku uprostřed pastvin.
U smrku je vhodné se zastavit: rostl jen co by kamenem dohodil vedle domu jako ryzí solitér (waypoint R1). Díky dostatku světla v jeho mládí má mnoho větví i v dolní polovině kmene, dnes však pro zastínění novým lesem postupně usychají. Přímo u jeho paty vyvěrá silný pramen vytvářející malinkatou nádržku. O smrku se proto dá říci, že roste jako z vody. Při jeho vyhlašování za památný strom mu ve výčetní výšce naměřili 357 cm a jeho věk odhadli na 150 let.
Voda od drobné louže teče stružkou do skutečné nádrže s kbelem (waypoint R2). Většinou bývala plná, suchý rok 2015 např. ukázal její dno. Právě k nádrži a okolní drobné ovocné zahradě s třešněmi bylo orientováno průčelí domu, pohled z oken přes pastviny do údolí Wunderbachu a k Ebenwieserhofu musel být krásný. V těch dobách se na lesních pastvinách pásl mladý dobytek z palvínovského panství, okolo Stimlingu byla štavňatější šťáva a lepší vzduch.
Na konci druhé světové války vlastnil dům pan Z. Müller, ale již téhož roku byl dům konfiskován a stal se majetkem státu. Je možné, že byl následně přidělen při osidlování, neboť na mapě z počátku 50. let je lokalita Stimlingu zvána U Tomana. Po zřízení vojenského prostoru Dobrá Voda byl však dům zdemolován, aby nemohl posloužit jako úkryt lidem pokoušejícím se opustit republiku.
Za těch zhruba 70 let bez přítomnosti člověka pastviny zarostly, smrk i třešně pod chalupou obklopil vysoký les, stromy rostou i v bývalých místnostech domu, třešně živoří. Na haldách ruin jsou vystavené různé nalezené artefakty, pod ruinami je dochovaný klenutý sklep. Nejlépe vypadající lidskou stopou je však křížek u rozcestí o kus dále.
Kudy ke krabičce
Stimling je mnoho dalších míst na Křemelné trochu z ruky a proto je řada míst, odkud se k němu můžete vydat. Např. můžete přijít či přijet od Dobré Vody po různých turistických trasách až k Velkému Babylónu a odtud pokračovat směrem na východ (waypoint T1) po zeleně značené turistické trase až na jedno rozcestí (waypoint T2). Na něm odbočíte vpravo a po cestě dojdete ke křížku (waypoint RX). V opačném směru můžete vyjít od Malého Radkova (či z Rejštejna) a na rozcestí (waypoint T2) odbočit ke křížku vlevo.
Putujete-li po svazích Křemelné, můžete od Jaglmühle (waypoint T4) pokračovat na sever a na rozcestí (waypoint T5) zamířit ke křížku (waypoint RX). Příjemná cesta vede též od Wunderbachu, ze kterého zamíříte na severozápad až k waypointu T3. Odtud budete pozvolna stoupat po cestě, která vás zavede opět ke křížku na Stimlingu (waypoint RX).
Série na Křemelné
Projděte se s námi po svazích výrazné šumavské hory Křemelné a nalezněte harmonickou krajinu přetvořenou člověkem, přesto mnoho desítek let opuštěnou. Navštivte místa připomínající zlatý poklad v jejích hlubinách, obejměte stromy věkem překlenující staletí, procházejte se rozlehlými lesy, objevujte usedlosti zmizelé v propasti času, zastavte se u nově obnovených kaplí, či se posaďte do trávy se svačinou a užívejte úchvatných vyhlídek. Půvabně osamělá Křemelná na vás čeká, abyste ji mohli důvěrně poznat, dokážete-li respektovat její přírodu a klid. Naše krabičky vám budou spolu se vzpomínkami zdejší rodačky paní Marie Malé průvodcem po cestách, loukách, lesích a také v čase. Najdete-li je všechny včetně čísel, je pro vás připravena krabička navíc jako malá odměna.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)