SKAM_Templar Geocoin

CZ: Cestovat chrámech a místech kde se mohli výskytovat Templáři

EN: Touring the temples and places where they could occur Templars

Na počátku jich bylo jen devět - Hugues de Payens, Godefroy de Saint-Omer, Payne de Montdidier, Archibald de Saint-Agnan, André de Montbard, Godefroy Bisol, rytíři Rossal, Gondamer a pravděpodobně Hugues de Campagne.

Řád templářů se během staletí stal nejmocnějším středověkým křesťanským rytířským řádem, jehož název byl Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu - Pauperes commitiones Christi templique Salomonic. Jejich heslem bylo Ne nám, Pane, ne nám, ale svému jménu zjednej slávu - Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam. Ve znaku měli na koni sedící dva rytíře, což mělo symbolizovat chudobu a službu. Z počátků byli templáři živi z milodarů a odívali se do obnošeného šatstva, později již oblékali bílé pláště, po čase se znakem červeného kříže.

Původním posláním těchto rytířů bylo chránit nově založené Jeruzalémské království proti okolnímu muslimskému světu a zajistit bezpečnou cestu mezi Jaffou a Jeruzalémem pro poutníky putující z Evropy ke Svatému hrobu. Sídlem templářů v Jeruzalémě byla část královského paláce nacházející se na úpatí Chrámové hory poblíž místa, kde kdysi stával Šalamounův chrám - latinsky templum - od nějž pochází i jejich pozdější název templáři. Řád se ve svých počátcích existence přiklonil k řeholi svatého Augustina a až papežský koncil v Troyes roku 1129 jej uznal jako samostatný Řád. V té době už Řád tvořilo tři sta rytířů, kteří veleli cca tři tisícům mužům ve zbroji.

Za dvě století dokázali templáři vybudovat organizaci, jež v tehdejším středověkém světě neměla obdobu. Za tu dobu vzrostl počet hradů, tvrzí, pevností a komend, které templáři vlastnili na neuvěřitelných deset tisíc. Žádné podobné společenství v těch dobách a ani později něčeho takového nedosáhlo.

V čele řádu stál Velmistr, jemuž byl podřízen zástupce a jemu pak Maršál a Velitel. Řád byl rozdělen na provincie a velitelství. Jeho působnost se neomezovala jen na Svatou zemi. Komendy (velitelství) byly rozesety po celé Evropě včetně Čech a Moravy, jež spadaly pod německy mluvící provincie.

Templářský majetek a bájný poklad, který měli řádoví bratři nashromáždit, se později historikům zdál dobrým důvodem, proč dal francouzský král Filip IV. Sličný rozkaz k zatčení asi dvou set tisíc templářů na území dnešní Francie. Vždyť nějaký čas předtím vyhnal ze země Židy a lombardské obchodníky (bankéře), kterým zabavil všechen majetek ve svůj prospěch.

Zdá se pravděpodobné, že se templáři dozvěděli o králových úmyslech, ale patrně je nepovažovali za tolik nebezpečné. Jejich lodě ale přeci jen z nějakého důvodu z francouzských přístavů (například z La Rochelle) odpluly a po 13. říjnu některé vpluly do portugalských přístavů, kde jim byl poskytnut portugalským králem asyl. Další lodě dopluly až do Skotska, kde jim ochranu poskytl skotský král Robert Bruce.

Bleskové hromadné zatýkání templářů ve Francii začalo v pátek 13. října 1307 - a tento den vstoupil jednou provždy do lidových pověr jako nešťastný den. Inkviziční procesy trvaly mnoho let a 11. května 1310 bylo v Paříži upáleno prvních 54 templářů. Honza na templáře zachvátila celou Evropu, snad jenom Anglie a exkomunikované Skotsko templáře nepronásledovali a Anglie dodnes tento řád tradičně drží v úctě.

V roce 1312 papež Clément V. bulou Vox in Excelso na královo naléhání oficielně templářský řád zrušil a zbylí uvěznění templáři byli propuštěni na svobodu - pouze velmistr a další tři hodnostáři zůstali dál v žaláři.