Pohadkar | Fairy-tale writer

Mým úkolem je cestovat k krabicky do krabicky v Ceské republice a vyprávet pohádkový príbeh. Prosím každého kdo me najde, aby pridal do zápisu o nálezu jednu vetu, která príbeh posune dál. Pak mne umístete na nové místo. Doufám, že to bude pro všechny zábava. : D

Pohádka: Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero rekami žil byl myslivec zvaný Zlesustrach. Bydlel na okraji lesa ve svém betonovém bunkru se svými sedmi psy. Pojmenoval je Štekal, Vrtel, Knucel, Vyl, Honilsiocas, Kníkal a Zakousl. Jednoho rána se jako obvykle vydal na kontrolu revíru, když na lesní ceste uvidel neco neobvyklého. * Nebyl si jistý co to je, v ranním šeru videl jenom obrysy neceho tmavého, psi zacali zoufale knucet a snažili se ho táhnout pryc. Najednou se ozvala rána jako z dela. Na cestu prilétl švestkový knedlík. Ale nebyl to obycejny knedlik. Vykoukly z nej ružky a zacaly mrkat. "Vy se ale navyvádíte kvuli jedné cervivé švestce", rekl myslivec psum. Ted ovsem i myslivec zustal stat v ohromeni, kdyz uvidel, co to leze z knedliku ven za potvoru. Ty ružky totiž nebyly vubec žádné ružky, ale porádné nikoli mrkající, ale desive a hruzostrašne vypadající vycenené tesáky, které pripomínaly krvelacného a masachtivého tvora z vesmíru hladove se tresoucího na teplokrevné tvory s nimiž se práve nyní a bezprostredne na své pouti vesmírem setkal a to zjevne pro to, aby ukojil svou desivou a nenasytnou touhu po získání energie na svou další a jiste dlouhou cestu. Byl to Jahodožrout Karel, postrach místních zahrádek. Zustali na nej udivene koukat a nesmele se zeptali: "Co ty tady, Karle? Ve šveskovým knedlíku?" Zvonecek zazvonil a byl zpátky Štedrý den. Pod smrckem jsem koukal a bál se, ale ty zuby byly jen zlý sen, když jsem z únavy usnul. Mrknu na sníh, v nem vidím stopy. Cí jsou, následuji je a kdoví co me ceká dál? A jak se tak v tech zavejich rozhlizim, koukam, koukam, ze jsem na letisti a zrovna startuje letadlo. A po nejake dobe letadlo pristalo na poli u Mlade Boleslavi. Pilotka Maruška, co ji zlá macecha poslala do Kauflandu pro jahody, privezla spolu s nimi Jahodožrouta Karla schovaného ve švestkovém knedlíku v zavazadlovém prostoru. Ten však neušel pozornosti príslušníku cizinecké policie, kterí v zavazadlovém prostoru hledali uprchlíky z Afriky. Karel si postežoval, že z jeho malého švestkového príbytku po zákroku policie moc nezbylo, protože prý i oni mají rádi slivovici. A tak, když mu policie rozebrala švestkový nábytek a nechali jen vnejší slupku, rozhodl se Karlík, že se znovu zarídí. I vydal se na cestu do lesa pro drevo na nový nábytek do príbytku pres jeden starý zapomenutý hrbitov s nemeckými nápisy psané švabachem. Potom se však setmelo a zvonecek se ponoril do témné tmy. Byl...nebyl...v sudetech jen chvili pobyl. Když v tom najednou slyší, jak se k nemu približují lidské hlasy... Krcí se ve tme kešky a ceká... V tom zazní jásot: "Našli jsme ji!" a co nevidet do jeho temné skrýše proniklo svetlo....Nejaký cas odpocíval v teple a suchu a pritom opakoval svuj príbeh každému, kdo si jej všimnul. Povídal tak dlouho, že si ani nevšimnul, že se blíží Vánoce. A jako každým rokem na Štědrý den se sešla celá zvonečková rodina, i strýček s hor tentokrát přijel, a dlouho do noci si povídali. Protože se celý rok neviděli, bylo pořád co vyprávět. Venku pravá vánoční pohoda, z oblohy se tiše snášel bílý sníh. Ani si nevšimli a najednou tu byl Nový rok. Tak se ještě naposledy spolu vyfotografovali a znovu se rozeběhli do světa. Kde se vzal, tu se vzal, zvonecek nám zacinkal....