Mr.Miracle

Pravomil Ladislav Raichl, hrdina československého protinacistického odboje a protikomunistického odporu, se narodil 31. 1. 1921 ve Skůrách u Slaného. Dětství a mládí prožil s rodiči, sestrou a prarodiči v nedaleké vsi Beřovice. V březnu 1939 je svědkem příjezdu nacistických okupačních vojsk. V témže roce se snaží připojit ke vznikající čs. armádě ve Francii , aby se zde aktivně podílel na ozbrojeném protinacistickém odporu. Tento pokus končí nezdarem a zatčením. Je předán na Slovensko, odkud se mu, za pomoci četníku Slovenského štátu, kteří si udrželi československé přesvědčení, daří uniknout. Rozhoduje se, snad i protože část Francie je již okupována, pro odchod do SSSR. Prochází Polskem a překračuje hranice do Sovětského svazu. Zde je sovětskými pohraničníky zatčen a je deportován do Charkova. Absolvuje transport, který překračoval rámec lidského chápání civilizovaného člověka a byl jakýmsi předznamenáním brutality, která jej čakala v lágru. Na tvrdé podmínky transportu vzpomíná Pravomil Raichl následovně:“ Do vagonu nám hodili kýbl vody, část se rozlila po zemi. Aby ani kapka nepřišla nazmar, lidé jí lízali ze špíny“. Nebo vzpomíná jak jeho spoluvězeň četl otvorem ve vagonu názvy stanic a znenadání ho zabil, dírou prolétnuvší bodák, který se mu zarazil do hlavy či jak mrtvé během transportu vyhazovali strážci z vagonů podél trati. Na Ukrajině je pak Raichl vězněn ve stejném zařízení jako polští důstojníci, kteří byli popraveni v dubnu 1940 v Katyňském lese. Je postaven před soud, kde je odsouzen, při zatčení měl u sebe mapu a to byl důkaz, že je špión!!!, k pětiletému trestu nucených prací a převezen do lágru s názvem Grob č.2. Vedle těžké práce v tajze a brutálního zacházení zde lidé velmi trpěli hladem a mrazem. K dokreslení životních podmínek v lágru Raichl říká: „Když nastala válka, byl takový hlad, že jsem viděl chlapy jíst žížaly a trávu. Z hladu se nám motala hlava a tekla z nás krev. Byli jsme tak hladoví, že nám otékala spodní část těla a horní vypadala jako kostlivec. Nastávala avitaminóza, pelagra , kujračaja slepota. Z lidí se stali dochodjaki, tedy ti, kteří už nemohou chodit a jsou na umření. Nebylo nic mimořádného, že po smrti vězně mu ostatní odřezali zbylé svaly a opékali si je na kamnech. Říkalo se tomu baranina nebo kitajskéje mjaso.“ Snad jen jako vzdor plánuje Raichl útěk. Vzhledem k okolnosti, že nebyl ještě dlouho vězněn a byl tedy v poměrně dobrém zdravotním stavu se mu pokus o útěk podařil. Úspěch to však byl velmi relativní…v tajze není v podstatě kam utéci a Raichl byl po třech týdnech dopaden, mučen, posléze postaven znovu před soud a odsouzen k trestu smrti. Před popravou ho zachránilo formování československých jednotek v SSSR po vypuknutí sovětsko – německé války v červnu 1941. Pravomil Raichl prošel celou válečnou cestu od Buzuluku přes Kyjev a Duklu až do Prahy. Byl pětkrát raněn a obdržel řadu vyznamenání. Na tomto místě by se zdálo, že všechny útrapy končí...ale!!!

Raichl se nikdy netajil svými názory na komunismus a již na podzim 1947 byl v důsledku provokace vojenské kontrarozvědky, ovládané komunisty, známe jako Mostecká aféra zatčen a v květnu 1948 byl odsouzen k trestu smrti. Prezident Beneš trest smrti odmítl a rozsudek změnil na doživotí. Pravomil Raichl byl vězněn na Borech, v táboře Vojna a ve věznici v Leopoldově. Odtud se mu podařilo v roce 1952 uprchnout do Západního Berlína. Průběh útěku a podrobnosti z věznění si můžete pročíst v článku Útěk z Leopoldova. Později odešel do USA, kde ve státě Oregon našel nový domov. Do vlasti se vrátil až po listopadové revoluci. Dne 28. 10. 2000 byl prezidentem Václavem Havlem vyznamenán Řádem Bílého lva. Příběh Pravomila Raichla se do povědomí širší veřejnosti dostal znovu v roce 2009 v souvislosti s jeho údajným plánováním atentátu na komunistického prokurátora Karla Vaše. Názory na tuto informaci se různí, na článek v MF Dnes reagoval například Raichlův přítel z Oregonu Vlastimil Obereigner v článku Kulka pro Karla Vaše. Ostatně existují i zdroje, které se zabývají nesrovnalostmi v životopise pana plukovníka. Pro zachování objektivního pohledu uvádíme odkaz níže ve Zdroje a další informace.

Plukovník Pravomil Raichl zemřel 25. 2. 2002 v Plzni, v den výročí únorové porážky čs. demokracie.

GC3D2QY

„Nejhůř mi bylo, když jsem byl odsouzen vlastníma lidma. Jinak jsem na to byl připravenej, já si nějak nestěžuju, protože do všeho jsem šel sám. Žádnej mě do toho nenutil. Takže nikomu nemůžu dávat vinu. Já vinu nedávám, protože jsem to dělal z přesvědčení. A dělal jsem to proto, že jsem měl svoji zemi rád. Víc k tomu nemám co říci“ (in: Navzdory osudu – Pravomil Raichl. 2003, režie Jiří Vondrák)