Jen počkej, zajíci!

Mým životním cílem a jediným přáním je konečně skoncovat s tím "pionýrem" Zajícem! Nechte mě si s ním jednou pro vždy vyřídit účty a dostaňte nás do jedné keše!

A pořádně jí zavřete, ať mi zase neuteče!

My goal and only wish is to finally put the end to the "pioneer" Rabbit! Get us into the same cache and let me wolf him once and for all!

We prefer to stay in the Czech Republic.

Něco málo o seriálu Jen počkej, zajíci! (rusky Ну, погоди!, transkripce Nu, pogodi! – česky doslovně Jen počkej!) je sovětská série krátkých kreslených příběhů, vytvořených autorským tandemem Vjačeslav Kotěnočkin - Světozar Rusakov. Seriál byl natočen v letech 1969 - 1986 ve studiu Sojuzmultfilm v Moskvě. V letech 1993 a 2005 byly ještě dotočeny dva díly. Hlavním dějovým motivem seriálu je snaha Vlka (Волк [Volk]) chytit a sníst Zajíce (Заяц [Zajac]).

Kromě profesní dovednosti se seriál vyznačoval i (alespoň relativní) vnitřní svobodu tvůrců. Pro Rusakova byla z tohoto hlediska šťastná spolupráce s režisérem Vjačeslavem Kotěnočkinem. Právě on totiž v šedesátých letech přijal sedmkrát (!) odmítnutý scénář tvůrčího tria Alexandr Kurljandskij, Arkadij Chajt a Felix Kamov. Problém, kterého se ostatní tvůrci báli, spočíval v tom, že zlý Vlk pronásledující hodného Zajíce, kouří a pije vodku. Což sice zvýrazňovalo jeho rysy jasného padoucha, ale současně mohlo ohrozit „morální výchovu mládeže“.

Kotěnočkin se hrozícího střetu se sovětskou cenzurou nezalekl a díky tomu vznikl první - a jak tvůrci předpokládali jediný - díl příhod Vlka a Zajíce. Sovětskému pracujícímu člověku-diváku se ale snímek zalíbil natolik, že si vymohl nakonec celkem šestnáct pokračování. Schéma příběhu - zloun pronásleduje, stále marně a za cenu četných boulí, důvtipného protivníka postaveného o řadu váhových kategorií níže - vedlo mnohé recenzenty ke srovnání Jen počkej, zajíci! se seriálem Tom a Jerry (z produkce Metro-Goldwyn-Mayer). Ve skutečnosti schéma sovětského filmu vychází mnohem spíš z díla americké firmy Warner Brothers. Konkrétně z příhod Kojota (Wile E. Coyote) a Kukačky (Road Runner). Ti se narodili o dvacet let dřív, než měl v roce 1968 premiéru Kotěnočkinův film.

Výtvarník Světozar Rusakov si za vzor pro záporného Vlka vzal neurvalého návštěvníka kina, který ho předběhl ve frontě na lístky v Novosibirsku v roce 1941. Animátor (tehdy devatenáctiletý mladík) ho chytil za límec a zeptal se ho: „Džentlmene, kam se cpete?“ Odpovědí bylo: „Já jsem nějaký džentlmen! Jak sis mohl dovolit mě tak urazit?“ Vlk, s věčně přilepenou papirosou ke spodnímu rtu a současně dbající o svůj image, přesně odpovídá takovému neopakovatelnému prototypu.

Jen počkej, zajíci! bylo nakonec vysíláno ve 102 zemích světa a jako večerníček ho vysílala i v Československá televize.

Spoluscenárista Felix Kandel byl jako představitel ruského sionistického hnutí perzekvován, až do svého odchodu do Izraele v roce 1978 pracoval na seriálu pod krycím jménem Felix Kamov.

Vysílání Dílu 12 (V muzeu) cenzura pozastavila, dokud nevyloučila možnost protestu egyptské vlády proti scéně s mumií faraóna Ramsese ;o)

Sovětská firma «Электроника» uvedla v polovině 80. let na trh kapesní herní konzole Nintendo inspirované seriálem - vlk ve hře chytal do košíku vajíčka padající z kurníku a zajíc se mu smál.

Zdroj:http://www.lidovky.cz/nazory.aspx?c=A060818_105719_ln_nazory_vvr

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jen_po%C4%8Dkej,_zaj%C3%ADci!