Procestovat co nejvíce exotických zemí. Hlavním cílem je prozkoumat ostrovy Evropy

Vážení přátelé....

Máte obrovské štěstí v podobě setkání s dalším velmi vzácným a tajuplným tvorem. Tento tvor původně pobýval v okolí malých říček či velkých potoků. Nejlepší podmínky pro jeho zdravý způsob života splňovala příroda v panství hraběte Khuena Belassi a to přímo v Grussbachu (Hrušovany nad Jevišovkou). Pan hrabě po zjištění, že se jedná o "jedinečný druh jinde zcela nepoznaný" tohoto tvora chtěl zakomponovat do svého erbu. Jako oficiální objevitel tohoto mlže pojmenoval. Vycházel ze skutečnosti, že tento mírumilovný tvor hoduje výhradně na bylině zvané Šťovík. Proto tohle pojmenování - Sauerblumeschmauzenschneck. V česky mluvícímu obyvatelstvu se však toto pojmenování nevžilo. V době národního obrození se zcela náhodou objevila v Grussbachu skupina buditelů vedených čechem panem Jungmannem. Název ale museli počeštit a zkrátit. Dostal tak jméno Mlhoš. Toto jméno je složeninou

Ml - mlž

ho - hodující

š - šťovík.

Mlhoš byl ve své podstatě labužník. Rozmělněný šťovík se slinami ukládal do připravených nádobek, které zhotovil z hmoty podobné dnešnímu silikonu. Po vyluhování tento zdravý nápoj užíval a část ukládal na zimu. I v jeho případě se člověk podílel na jeho ničení. Nárust obyvatelstva a následná snaha o zúrodnění mokřadů ho donutila staletí obývaná území opustit. Jeho zdravý způsob života se promítnul ve schopnosti přemísťovat se pro mlže na velmi veliké vzdálenosti. Jeho strastiplná cesta ho přivedla až k jižním svahům posázených vinohradem. Zde se velmi rychle adaptoval a místo šťovíku začal ukládat do svých nádobek rozmělněné hrozny. Ve svém vývoji nebyl přírodou seznámen s výrobou vína. Od této doby se jeho život radikálně změnil. Mlhoš záhy zjistil, že konfrontace šťovíku s novou potravou v podobě burčáku a následně vína se nedá srovnat. V době pohlavní dospělosti dříve vystavěl ke své ulitě ještě jednu pro svoji družku. Odtud pochází pořekadlo Ve dvou se to lépe táhne. Do té doby úhledně vystavené ulity se změnily na deformovaná a neobývatelná stavení. Častým užíváním moku u něho vymizela rozmnožovací schopnost a tím i snaha o stavení příbytků. Tímto však získali další schopnost ve svém vývoji. Mlhoši zjistili, že finální produkty mají také různé chutě a vůně a to podle místa, ve kterém se daný jedinec nacházel. To dalo popud k vzájemnému navštěvování se a porovnávání výsledků. Na závěr můžeme konstatovat, že Mlhoši jsou vlastně průkopníky organizovaných ochutnávek a výstav vína. Za to jim patří náš obdiv a dík.