Na pocátku 17.století založil majitel horšovskotýnského panství Vilém starší Popel z Lobkovic u vsi Horšova kolem poplužního dvora velkou panskou oboru se soustavou devíti rybníku a obehnal ji pevnou kamennou zdí, která se zachovala dodnes. V nejvetším z rybníku byl navršen umelý pahorek, který byl s pevninou spojen pouze úzkou cestou pro konský povoz po umele vytvoreném náspu.
Nekdy po r. 1744 zde nechal hrabe František Norbert z Trauttmansdorffu, císarský dvorní rada a rytír Rádu zlatého rouna, postavit malý osmiboký zámecek v rokokovém stylu, krytý mansardovou strechou se ctyrhrannou vežickou. Jeho vnitrní výmalba nápadne pripomínala dekoraci zámeckého tanecního sálu. Své jméno Annaburg získal po Anne Marii, rozené hrabence z Herbersteinu (druhá manželka hrabete Františka Norberta). Sloužil predevším jako odpocinkové zarízení vrchnosti pri návšteve obory. Obcerstvení se zde podávalo pouze pro úzkou spolecnost, nebot ke stolu mohlo usednout nejvýše 12 osob. V 80.letech 19.století byla kolem zámku výrazná kvetinová výzdoba. Zmenou majitele v roce 1945 prestal letohrádek sloužit svému úcelu, nebyl využíván, ani náležite udržován. Chátral až došlo ke zborcení strešní konstrukce a tato u nás ojedinelá stavba se pro svuj neutešený stav dostala na seznam ohrožených památek. Na konci 90.let 20.století se tak zámecek stává zboreninou, zarostlou stromy. Pozvolná devastace se projevila také na blízké okolní krajine - nejvýraznejší je zánik rybníku.
Projekt rekonstrukce Annaburgu zacal v roce 2007, kdy se ho spolu se správou horšovského statku ujala SOŠ a SOU Horšovský Týn. Žáci oboru Pozemní stavitelství i jejich ucitel Josef Voríšek meli pri projektování nové podoby zámecku k dispozici pouze dobové fotografie. Starší výkresy ani samotná stavba nikde v mapách neexistovaly. Nelehká byla i samotná realizace stavby, na které se krome specializovaných firem podíleli predevším žáci – zedníci a kde nejvetším problémem bylo pravdepodobne vytrhat koreny, které rostly v základech budovy a následne základy upravit. Cílem rekonstrukce, na kterou jedním miliónem korun prispel i Plzenský kraj, je aby zámecek sloužil jak škole, tak mestu a verejnosti k porádání nejruznejších kulturních ci jiných akcí. |
|
 |
|
Bývalá obora v Horšove je cástecne izolovaným územím - od okolního prostredí ji oddeluje kamenná zed. Kamenné oplocení je na nekolika místech poškozené a umožnuje pruchod nekterým druhum divoce žijících zvírat (a nám kacerum ;-)). Proto zde najdeme živocichy, kterí by v klasické obore s nepruchodným oplocením trpeli stresem (srncí zver). Krajina v obore se skládá z polí, luk, lesíku, stromoradí a vodních ploch. To vyhovuje mnoha druhum živocichu - od brouku a obojživelníku po savce a ptáky. Jedná se o príklad, kdy kulturní, zemedelsky využívaná krajina má biodiverzitu a poskytuje prostor k životu mnoha druhum živocichu. Z vetších savcu zde najdeme napríklad srnce obecného a prase divoké. V nekolika kusech je prítomen i zajíc polní a liška obecná, kterou jsem mel to štestí tu potkat.
|
 |
|
Ekologicky a historicky významnou florou zdejší krajiny jsou listnaté stromy. Vzhledem k nadmorské výšce 390 m n.m. a dostatecné pudní vlhkosti jsou zde zastoupeny jírovce, lípy, duby, topoly, jasany, habry, olše a vrby. Jejich výskyt je prirozený ale i úcelový a tvorí ekologicky duležité celky, na kterých je závislá rada organismu. Stromy mají díky své dlouhovekosti a velikostí význam i jako kulturní památky nebo orientacní body. V obore se vysazovaly podél stezek (lipové a dubové aleje), pri hranicní zdi, na rozcestích, u drobných staveb jako je Annaburg a na hrázích rybníku, kde predevším porosty dubu letního pomáhali hráze zpevnovat svými koreny.
Pri urcování druhu stromového porostu se místní studenti pokusili odhadnout jednoduchou metodou stárí jednotlivých porostu, z kterého vyplynulo, že nejstarší je dubový a lipový porost s odhadnutým stárím pres 400let. |
Do obory můžete projít nebo projet na kole místním statkem. Parkovat lze přímo u statku. Druhou možností je lehce nejistý vstup od jihu od silnice z Nové Vsi. Prozatím je buď otevřeno nebo lze prolézt velkou dírou ve vratech. Cache je malá LockLock krabicka a pevně doufám, že nebude problém ji rychle nalézt.
Zdroje: Informacní tabule, Domažlický deník, Hrady.cz