Jak mlynář vyhnal vrtošivého draka
V malé vesničce Klokočůvek sužoval od nepaměti její obyvatele drak Mrak. Bydlel hned kousek nad vsí v malé skalní sluji u cesty. Nedělal ani tak velké škody, či jiné ohavnosti, ale lidé se ho báli pro jeho hloupé vrtochy. Hrozně rád totiž spal. Neštěstí však bylo v tom, že když ho nějaký pocestný, či rachotící vůz probudil, hrozně začal řádit. Ze sluje pouštěl na vyrušitele oheň ze své hrozné tlamy, nebo strašným řevem plašil koně i dobytek, pasoucí se na loukách u řeky. Chudáci lidé, kteří museli jet náhodou okolo. Proto dostal rychtář od své klokočovské vrchnosti nařízení, aby draka vyhnal ze sluje co možná nejdále. Byl to úkol tuze nelehký a riskantní. Vždyť šlo přece o život! Rychtář dlouho nemohl přijít na kloudnou myšlenku, co drakovi udělat, aby odtud navždy odešel.
Jednou ale přišel do vesnice syn mlynáře z nedalekých Oder. Jmenoval se František. Rychtář viděl, že je to tuze rozumný člověk a svěřil se mu s nelehkým úkolem, který mu dala jeho vrchnost. „ Víte rychtáři, vždyť takové nebezpečí nemůže být jen tak zadarmo.“ Rychtář na to přikývnul a slíbil, že se půjde zeptat k pánovi, jaká že bude odměna za vyhnání draka. Druhého dne ráno vyskočil rychtář na koně a jel do Klokočova k pánovi. K večeru již byl zase zpět. První jeho kroky vedly do hospody, kde mladý mlynář zapíjel svou radost nad šťastným návratem z vojny. Už měl trochu připito, když se objevil rychtář ve dveřích. A ten hnedle spustil na mlynářova syna. „ Ještě pořád si troufáš na draka?“ „ Inu to se ví rychtáři. Vždyť nebudu mít naděláno v kalhotách z toho zatraceného strašáka ubohých lidí“ řekl mladý mlynář. „ Jen řekni, kolik klokočovský pán slibuje za tu službu?“ Rychtář hned pověděl mlynářovu synu, že pán má velkorysou nabídku. Slibuje dědičné vyvázání z panské služby a mlynářské řemeslo, když si do roka dokáže vybudovat v Klokočůvku mlýn. Mlynářův syn nabídku s velkou radostí přijal, načež vše ztvrdili písemnou smlouvou. Toho večera se syn mlynáře s rychtářem zpili do němoty. Druhého dne ráno se František probudil pod stolem v hospodě. Za žádnou cenu si ale nedovedl vybavit, co se včera přihodilo, že se tak opil. Až hostinský mu vše podle pravdy vypověděl. „To se nemělo stát“ povídá František. „Vždyť to je hotová sebevražda, jít proti drakovi Mrakovi. Ten když foukne oheň jenom z jedné nosní dírky, stačil bych shořet než bys řekl švec.“ Měl z toho chudák hotové bolení břicha, ba i hlavy. Sedl nejbližšímu formanovi na vůz a jel do Oder.
Doma vítali vysloužilce z vojny jako hrdinu. Mlynářův syn František se ale cítil hrozně, takže z toho pramalou radostí oplýval. Zamknul se doma v podkroví a celý týden nevyšel ven. Velmi tam o svém slibu, zbavit Klokočůvek draka, přemýšlel a žádné řešení ho nenapadlo. „Vždyť ten slib nemůžu vzít zpět! Ta ostuda!“ Proto odešel dolů k vodním kolům a zde si chtěl utonutím vzíti život. Když tak stál nad hučící vodou, uviděl, že se na něho z vody někdo kouká. A opravdu. Z vody vylezl starý, pentlemi ověšený hastrman Hučínek. A hnedle zpustil. „Vím, že se Františku trápíš. Znám tě od malého dítěte, ale nikdy jsem tě neviděl tak smutného a ztrápeného. Rád ti od trápení pomohu. Musíš mi ale vše podle pravdy vypovědět.“ František byl chvíli překvapený, ale za pár okamžiků se rozpovídal. Hastrmanovi se jeho slib klokočůvským velice líbil. Vždyť prý již se tady od nudy nedá nic dělat. Rád by někomu vyvedl nějakou kulišárnu. No a s drakem si určitě nějak poradí. „Přijdi Františku zítra v podvečer, pak ti povím, co jsem na draka vymyslel.“ Po těchto slovech hastrman zmizel. František šel potom do svého pokoje a usnul, jako když ho do vody hodí. Ráno se pak cítil o mnoho lépe nežli včera. Den mu ale neubíhal, protože pořád čekal na večer, kdy mu hastrman slíbil rozhřešení s drakem Mrakem. Konečně tu byl podvečer a František čekal na Hučínka v lednici u mlýnských kol. Za nějaký čas něco šplouchlo a hastrman seděl vedle něho.
„Tak jaké rozhřešení jsi mi přinesl?“ zvolal na hastrmana František. A vodník spustil. „Na svatého Jana sežeň Františku kopu dobrých chlapů s nářadím a pět pevných povozů. Také nezapomeň na velkou káď s vodou, v níž se povezu. Kouzla a různé vodní fígle si připravím sám.“ Mezi tím, co František přemýšlel o hastrmanových požadavcích, opět ve vodě žbluňklo a po zeleném mužíčkovi zůstala na kamenné zdi pouze kaluž vody. „Tak, a to bychom měli“ oddechl si František. Odešel pak s dobrou náladou k zábavě do blízkého šenku v panském pivovaru. Tam již seděli jeho dobří známí panský správce Scholz a kat Mudroch. Pivo za pivem pak prolévali krkem a přemýšleli o úkolu, který František dostal. Hlavní slovo měl úředník Scholz. Navrhoval, aby František šel požádat pána o pomoc. On že se u něho přimluví. Vždyť i oderským drak Mrak dělá obrovskou škodu. František přikývnul na srozuměnou. Vždyť máme ještě celý týden, než bude svatého Jana. Hned ráno dalšího dne se vypravil do oderského zámku za pánem. Ten ho ostatně již očekával, protože se za něj správce opravdu přimluvil. Když pán uslyšel to zvláštní přání, vypůjčit si šedesát podaných na práci v trvání jednoho dne, velice se podivil. Po chviličce váhání však svolil a popřál Františkovi mnoho štěstí v boji s drakem.
Po týdnu příprav se časně z rána, téměř za tmy, vypravila směrem ke Klokočůvku celá kolona vozů a lidí, připravených k boji s drakem. Pouze místo zbraní byli tito lidé vyzbrojeni nářadím, pevnými vozy a byli také připraveni splnit Františkovy rozkazy. Cesta ubíhala rychle a pouze krátká zastavení k doplnění vody v kádi s vodníkem trošku narušovala plán. Konečně vjely vozy do Klokočůvku, kde byla naplánována přestávka k tomu, aby lidé obalili kola vozů starými hadry. To proto, aby vozy nedělaly rámus, až pojedou kolem Dračí skály. Kolona vozů tak neslyšně projela kolem dračího doupěte a zastavila se až za dalším zákrutem cesty. Zde dal František lidem rozkaz vybudovat na řece Odře malý splav a ostatní začali hloubit podél cesty k dračí skále strouhu. Lidé pracovali pilně, a tak před sluncem západu vedla nově vybudovaná strouha až k dračímu doupěti. Nyní přišel na řadu hastrman Hučínek. Sestoupil z kádě do řeky Odry, kde dlouhou dobu prováděl příkazy vodní říši. Podařilo se mu shromáždit všechny ryby z okolí. Těm pak dal znamení lucernou uprostřed kouzelné svatojánské noci. Sotva začal lucernou kroužit kolem sebe, začaly ryby ploutvemi nahánět všechnu vodu z řeky do nově vybudované strouhy. Sám pak, plovajíc na vzedmuté vlně, hnal vodu do dračí sluje. Drak Mrak jen překvapením otevřel tlamu a voda z řeky v něm uhasila veškerý oheň, který v sobě měl. To draka velmi urazilo a chtěl začít se svým obávaným řevem. Další a další vlny vody však udělaly z obávaného draka zmoklou slepici. Vyděšen a uražen, odstěhoval se drak Mrak neznámo kam. Toho večera o svatojánské noci bylo v hospodě Na Růžku moc veselo. Lidé oslavovali odlet draka a příchod nového mlynáře Františka. Jeho rodina zde pak mlela obilí víc než dvě stě let. Také hastrman Hučínek se zde přestěhoval. Bydlel dlouhou dobu v dračí sluji.
Snad by mlynářova rodina s Hlučínkem bydlela v Klokočůvku dodnes, ale moderní doba mlynářům ani hastrmanům nepřeje. Proto odtud odešli jinam tam, kde ještě pilné ruce a dobré nápady potřebují. Na památku zašlých dob lidé pojmenovali skálu za Klokočůvkem Dračí skála. A že to není ledajaká skála, byla vyhlášena v roce 1998 za přírodní památku pod názvem Vrásový soubor u Klokočůvku.
Pověst sepsal Květoslav Wiltsch (Historicko-vlastivědný spolek v Odrách)
