Pokud zjistíte, odkud na nás jaro z lesa volá, můžete získat bodík a ještě se pokochat jedním velikánem, díky kterému nás místo zaujalo. Jistě z jeho koruny jaro volá opravdu mocným hlasem. Nezapomeňte si poznamenat, na co jste v lesní skrýši narazili. Plánujeme sérii...
PTÁK ČÍSLO 1
Hlas tohoto ptáka je hlasitý a nápadný, zpravidla přehlušuje další hlasy. Můžeme ho slyšet již od slunečných zimních dní, kdy samec láká samičku. Ta se na koncertě nijak nepodílí. Tohoto pěvce potkáme nejen v lese, ale i v parcích či na zahradách, zde nám zahnízdí dokonce i v budce. Není ani nijak plachý, na krmítku ho spatříme poměrně často. Šplhá po kmenech a větvích stromů, a to i hlavou dolů.
PTÁK ČÍSLO 2
Tento ptáček žije v listnatých lesích (zejména bukových) se stromy s uzavřenou klenbou. Ve smíšeném lese mu stačí i třeba jen jeden buk. Někdy i uprostřed temného lesa, když se objevuje světlina buku, tam sedí náš samec a zpívá svou písničku. Zpívá vestoje ze spodních větví nebo během pomalého letu z jedné větve na druhou. Jedná se o tažného ptáka, z Afriky se vrací zhruba v dubnu. Pravidelně mění svá hnízdiště, takže se nevrací zpět na to stejné místo. Díky tomu meziročně kolísá jejich výskyt v dané oblasti. Zpěv samečků je určen samcům pro výstrahu i samičkám k nalákání. Hnízdí v jednotlivých párech, i když někteří samci mohou mít i dvě partnerky. Hnízda mají shlukovité uspořádání, a tak se na určitých místech najde zpěváků i několik, až se jimi rozezvučí celý les.
PTÁK ČÍSLO 3
Plachý, vzácný a neohrožený dravec. Myslivci ani chovatelé ho nemají rádi. Létá nízkým letem kolem okrajů lesů a vyhlíží kořist – ptáky i savce (i zajíce), kterou obvykle překvapí prudkým útokem. Hnízda staví na stromech v klidných místech, někdy ale hnízdí i v blízkosti lidských obydlí. Snáší 3 – 4 vajíčka, která samice zahřívá, samec ji krmí. Mláďata jsou závislá na samici, která jim trhá kořist přinesenou samcem, pokud matka zahyne, zahynou i mláďata. Po 40 dnech opouštějí hnízdo, ale stále se ještě asi měsíc dožadují krmení od svých rodičů. Samice jsou větší než samci.
PTÁK ČÍSLO 4
Žije zejména v lesích, často poletuje i na otevřená prostranství. Samec se ozývá výrazným a charakteristickým zvukem, samice hlasitým bi-bi-bi. Do Evropy pták přilétá koncem dubna, v srpnu až září odlétá opět na jih. Samec je šedý, na břiše má příčné proužkování. Samice je naspodu hnědá, někdy červenohnědá s příčně pruhovaným břichem. Na hřbetní straně má peří popelavě šedé. Zbarvením se podobá krahujci. I volání samice při snůšce připomíná krahujce, čímž vyleká hostitele svého vejce a zvýší tím pravděpodobnost, že si po návratu nevšimne nového vejce v hnízdě. Naši ptáci jsou přizpůsobeni dalším druhům hmyzožravých pěvců, jimž samice vkládá do hnízd vždy po jednom vejci. Celkem tak naklade 15 až 20 vajec. Doba sezení trvá 12 až 13 dní, pěstouni krmí mládě 21 až 23 dnů a ještě 3 týdny je přikrmují. Zajímavost: O samici je známo, že nežije s jedním samečkem v trvalejším páru, ale že navazuje během jara jen kratičké známosti s několika samečky.
PTÁK ČÍSLO 5
S tímto ptákem se dnes setkáváme stále vzácněji, obývá paseky, pastviny a řídké borové lesy. Zbarvený je nenápadně, pobíhá po zemi, kde hledá hmyz a kde si staví místo. Po silnějších vodorovných větvích běhá podélně. Z hnízda s vajíčky vyletí až těsně před nohou člověka, takže není lehké ho v přírodě objevit. Zimuje v Africe. Délka těla: 16 cm. Rozpětí křídel: 25–27 cm. Hmotnost: 24 g. Svrchu je pták šedohnědý s olivovým nádechem a černými čárkami, zespodu bílý s teple žlutavou, hustě černě čárkovanou hrudí. Končetiny má růžové. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Vábí drsným „psip“. Při zvučném zpěvu složeném z několika odlišných hlasitých trylků vzlétá z vrcholu stromu, stoupá do výše, a teprve při klesání ve spirále s roztaženými křidélky, se šikmo nahoru rozevřeným ocasem a volně visícíma nohama padá na jiný strom a zpívá. Když usedne zpět na strom, vše se pak opakuje. Jeho zpěv zakončený zpomalujícím cja – cja – cja je nezaměnitelný.
PTÁK ČÍSLO 6
Slyšeli jste někdy hejkala? A nebyl to spíš tento pták? Jedná se o naši nejhojnější sovu. Žije v lese či příměstském parku. Houkání samečků slouží jak pro samičky, tak k označení teritoria. S tokem sameček začíná obvykle od půlky února. Samičky houkají jinak, ani byste v tom sovu nepoznali. Ke hnízdění si samice vybírá dutiny ve ztrouchnivělých stromech, snáší 3-5 bílých vajec, na kterých sama sedí jeden měsíc. Sameček sedící samičku celou dobu krmí hlodavci a drobnými ptáky. Protože samička vejce snáší v jednodenních intervalech, mláďata se líhnou postupně. Měsíc po vylíhnutí poprvé opouštějí rodnou dutinu, i když se do ní ještě vracejí.
PTÁK ČÍSLO 7
Je to jeden z našich nejlepších zpěváků, někdo ho cení i výše než slavíka. Vyhrál dokonce i v anketě Českého rozhlasu o nejlepšího pěvce. Dříve býval naším běžným ptákem, dnes téměř vymizel. Na jaře prozpívá celé noci, ale na rozdíl od slavíka nesedí, naopak při zpěvu létá vysoko na obloze. Hnízdí na zemi. Zbarvený je nenápadně. Jeho zpěv vyniká obměňováním melodie, namíšené s melancholickými tóny. Velikosti vrabce (délka těla 13,5–15 cm). Shora je hnědý, tmavě skvrnitý, spodinu má bílou, končetiny žlutavě hnědé a slabý zobák šedohnědý se světlejším kořenem.
PTÁK ČÍSLO 8
Tento pták vydává varovné zvuky, čímž o nás informuje nejen ptáky, ale i savce v lese. Nepatří mezi vyhledávané zpěváky, ale na jaře pořádají jisté „seznamovací party“, kde jich několik sedí na jednom stromě a žvatlají si. Kromě varovného znaku jsou známí i pro svá krásná pírka, v létě totiž pelichají, a tak můžeme najít zářivá pírka po lese. Zvláštností ptáka je slabost pro žaludy, které jsou jeho oblíbenou pochoutkou. Slétávají se k dubům, část úrody snědí, zbytek před zimou uschovají, ale obvykle pak pod sněhem nic nenajdou, čímž napomáhají přirozené obnově lesa.
PTÁK ČÍSLO 9
Tito ptáci jsou známí svým tokem: začíná klepáním, zrychlí se v trylek, přijde výlusk (připomínající vytahování zátky) a je zakončen syčivými zvuky (tzv. broušení), při kterých pták několik vteřin neslyší. Patřil mezi lovnou zvěř, využívalo se právě té chvíle během broušení, kdy je pták hluchý. Nyní však došlo k jeho úbytku a patří mezi naše nejvíce ohrožené druhy. Najdeme ho na Šumavě, v Krušných horách a v Jeseníkách.
PTÁK ČÍSLO 0
Často již v únoru nemůžeme přeslechnout drnčivý zvuk, ozývající se z korun stromů. Jedná se o označování teritoria, které je u těchto ptáků běžné. Funguje jako výstraha ostatním i jako výzva svobodným samicím k seznámení. Mozek těchto ptáků plave v kapalinném obalu, takže při vydávání drnčivého zvuku zůstává mozek v klidu. Hlasový projev tohoto ptáka se přepisuje jako gli –gli-gli a zní poměrně posmutněle, jako by pták skomíral:-). Náš pták je nevýrazně zelenošedý, samec má červené čelo, samice červenou barvu postrádá úplně. V posledních letech se s tímto ptákem setkáváme méně často, důvod úbytku není ornitologům zatím znám.
Souřadnice skrýše jsou N50°AB.CDA E14°EC.FBC
K jednotlivým písmenům A, B, C, D, E a F podle poslechu přiřaď číslo správného ptáka, dostaneš souřadnice skrýše. Poslech hledej zde.
Poděkování patří Skalničce za betatest šifry (ty hnědý mrchy jsem tam nechala obě) a Pečivákovi za výrobu schránky. Moc děkuju reviewerovi za cenné rady ohledně formátování obrázků. Obrázky jsou ze stránek naturfoto a atlaszvirat.