Keš se nachází na úvodních souřadnicích. Ovšem pro přístup z tohoto místa byste potřebovali vrtnou soupravu, která by vám pomohla překonat dvacet metrů skály. Předpokládám tedy, že většině se bude hodit waypoint 1 (Vstup do podzemí). Uděláte si tak kratší a relativně nenáročnou procházku jedním z těch bezpečnějších volně přístupných podzemních prostorů v Ostravě. Luštit tentokrát nemusíte nic.
Fotky podzemí nebudou. Nechte se překvapit. Nebo se nenechte odradit. ;)
Pár doporučení:
- Keš lovíte na vlastní riziko. Pokud se vám nebude něco zdát, raději se vraťte.
- Terén příliš náročný není, ale pro jistotu stejně doporučuji odlov alespoň ve dvou. Pokud půjdete sami, řekněte někomu, kam jste se vydali.
- U keše se pravděpodobně umažete. Smoking ani svatební šaty nedoporučuji.
- Je tam tma, takže doporučuji spolehlivou svítilnu.
Přístup:
Auto se dá zaparkovat kousek od vstupu do podzemí (Parking 1), ale je tam místo tak pro dvě auta a místním se nemusí líbit, že jim před domem parkují cizí lidé. Bezpečněji a také zadarmo se automobil dá odstavit na Parkingu 2, ale ke vstupu do podzemí je to asi 800 metrů. Pokud plánujete přijet hromadnou dopravou, doporučuji vystoupit na zastávce Petřkovice nemocnice a u kaple odbočit mezi domy. Vyjdete na ulici Údolní kousek od vstupu do podzemí. Upozorňuji, že keš se nachází v NPP Landek, jejíž vyhlašovací předpis stanoví, že pohyb je možný pouze po značených turistických trasách a lesních cestách.
Popis trasy pod zemí:
Do podzemí
vejděte na waypointu 1 (Vstup do podzemí).
Pokračujte stále rovně až k závalu, na který se vyšplhejte. Keš najdete nad vyzdívkou, konkrétně na pravé straně, když se budete dívat směrem ke vchodu. Hledejte nad kamenem s vyrytým křížkem. Žádné kameny přemisťovat nemusíte. Stačí vám najít zmíněný kámen a použít ruku šátralku. Po nálezu prosím keš vraťte tak, aby nebyla vidět. Díky.
Kam to polezu?
Názory na původ a účel podzemního prostoru se značně různí. Můžete se dočíst, že se jednalo o cvičnou štolu pro učně nebo důlní kombajny, zkratku pro horníky z Petřkovic na Anselm skrz Landek či protiletecký kryt. K té poslední možnosti se kloním i já. Nasvědčuje tomu i zástěna u vchodu.
Na místě už v 19. století dle historických map stávala štola, kterou Němci pravděpodobně za války rozšířili a přestavěli na protiletecký kryt. Od odborníka na ostravské podzemí jsem slyšel, že kryt měl být dokončen v roce 1944, ale nemám to jak dokázat. Pokud má někdo nějaké podložené informace, byl bych za ně rád.
Krátce o Landeku a historii těžby:
Landek (z německého Land-Ecke = kout země) je nevysoký kopec v Ostravě Petřkovicích. Vrchol najdeme v pouhých 280 metrech na mořem, ale toto si Landek úspěšně kompenzuje svým významem. Jedná se o celosvětově významnou lokalitu z hlediska geologie, archeologie či hornictví. Najdeme zde unikátní hornické muzeum, množství starých důlních děl a geologických odkryvů uhlí karbonského typu, které vzniklo před 250 miliony let. Tyto uhelné sloje, které samovolně vystupují na povrch, jsou světový unikát. Velmi významné jsou také nálezy pravěkého osídlení, zejména objev Landecké Venuše (viz foto vlevo). Na většině kopce najdeme NPP, která chrání unikátní geologické řezy a lesní porosty, které jsou ponechávány bez zásahu samovolnému vývoji jako ukázka stále se měnícího lesa uprostřed průmyslové aglomerace Ostravska. V současné době nabízí Landek mimo historické expozice také sportovní vyžití, kulturní akce nebo stravování v restauracích.
Uhlí se na Landeku začalo průmyslově těžit již roku 1782, ale v menší míře bylo využíváno již pravěkými osadníky, což dokazují archeologické průzkumy. Ale vraťme se do roku 1780. Pruský ministr pro doly a hutě pověřil zkušeného rychlebského měřiče Scholzeho, aby prozkoumal možnosti těžby v okolí Landeku. Ten na jeho úpatí objevil výchozy dvou slojí, které byly následně pojmenovány Juliana a Vilemína. Do obou slojí byly vyrubány štoly a vzhledem ke kvalitě uhlí začaly vznikat další a další doly, které byly slučovány do větších celků. Takto se založily tzv. Staré hlučínské doly, Šilheřovické doly, Nové hlučínské doly či důl Ferdinandovo štěstí, který vznikl v roce 1829.
Komplex Starých i Nových hlučínských dolů spolu s Ferdinandovým štěstím a železárnami ve Vítkovicích prodalo olomoucké arcibiskupství roku 1843 Salomonu Mayeru Rothschildovi, který je dále odkázal svému synovi Anselmu Salomonovi. Takto získal důl své známější jméno Anselm. Roku 1894 byly doly prodány nově ustanovené společnosti Vítkovické horní a hutní těžířstvo, která doly s výjimkou válečných let držela až do jejich znárodnění v roce 1945. V druhé polovině roku 1945 přešel důl Anselm pod národní správu, byl znárodněn a začleněn do národního podniku Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly v Ostravě. V roce 1946 byl přejmenován na Důl Masaryk. Po komunistickém převratu v roce 1948 došlo k další změně názvu. Od 1. dubna 1952 nesl důl jméno významného komunistického novináře Eduarda Urxe. Těžba na dole byla ukončena 8. srpna 1991.