Zaniklé vesnice jihočeského pohraničí – Pohoří na Šumavě (Buchers)

O této sérii kešek

Série Zaniklé vesnice Šumavy obsahuje následující obce:

Ačkoliv se jedná o mysterky, nevyžadují žádnou domácí přípravu a vše se dozvíte na úvodních souřadnicích.

O obci Pohoří na Šumavě (Buchers)

Historie

Středověk

Ve středověku leželo Pohoří na území „velešínského statku“. V tehdejší době zde byl v podstatě jen les (latinsky označován Fagosilvanum, německy Buchenwald podle zde rostoucích buků).

Ranný novověk

Roku 1524 je místní potok pojmenován jako Pohorzie. Prvním osídlením v blízkosti Pohoří byla skelná huť v Šancích, kterou dal roku 1695 vybudovat hrabě Filip Emanuel Buquoy.  Samotné Pohoří postupně vznikalo podél silnice do Freistadtu od roku 1758, kdy se tu začala budovat na dominikální půdě první stavení. Vznikaly zde nejprve sklárny zač. 18. stol. (postavili Urban Glaser a Urban Kramper), majitelé Ferdinand Hauer, Georg Praher, 1716 se při sklárně vaří pivo. 27.10.1739 prodána sklárna, pivovar, hostinec a jeden dvůr freistadtskému panství, novým nájemcem Franz Xaver Kaufmann, 1790 přesunuta myslivna přímo do obce a pozemek bývalé myslivny rozparcelován a přidělen novým obyvatelům: Michael Steinmetz, Simon Fentzl, Wenzel Moser (Oppolz), Melichar Bacher, Simon Jodl, Johann Wagner (Pohoří), Urban Scharinger (Rožmberk), Albert Glaser von Priesner, myslivnu získali Martin Kappel (Zettlesreuth) a Michel Pils (Muscherat), 1744 sklárnu odkoupil Thomas Kreittl, jemu se podařilo zvýšit obrat, jeho nástupci byli Karl Josef Mayer (1749-52) a Karl Goldfinger (1752-58), potom Adam Hilgart, byly uzavírány kontrakty s cizinou, potom Anna Mayer (vzala si sklářského mistra Josefa Schreinera, který vedl Terčí huť, ten na sklárnu v Pohoří měl málo času a 15.5.1770 ji prodal), potom Johann Paul Link, vznikají také sklárny v Johannesthalu, Silberbergu, Paulíně a Bonaventuře. 1740 dokončeno vymýcení a stavba prvních 12 domů, ve sklárně se dělá podmalba na skle, kvůli tomu přicházejí skláři ze severu Čech (často z Rochlice, to byly např. jména jako Ulrich, Pohl, Goldstein, Grohsmann), v konskriptu obyvatel z r. 1757 převažují jména Weilguny, Kastl, Gangl, Witzany, Pruckmüller, Bierampl, faktické založení obce Pohoří dle buqoyského plánu roku 1788 přišli osadníci, řemesla: švec, truhlář, kolář, tesař, mydlář, kovář, brusič, sítař, hrnčíř, pekař, řezník, 2 hostince, chirurg. V letech 1793–1796 bylo zavedeno systematické rozdělení pozemků.

19. století

V 19. století narůstal počet nových živností. Založen byl pivovar s ročním výstavem 1110 hektolitrů, který byl v činnosti v letech 1791 – 1889, dále vinopalna činná mezi lety 1789 – 1860 a hamr činný od roku 1834. Roku 1848 byla zřízena pošta, roku 1887 telefon a v roce 1889 také telegraf. Od roku 1888 zde fungoval Sbor dobrovolných hasičů a roku 1895 byl zřízen místní odbor Deutscher Böhmerwaldbundu. Roku 1889 byl pivovar zrušen a budova byla přeměněna na výčep novohradského piva (posledním sládkem byl Gottfried Blazek). V roce 1867 čítala obec bez Jiřic a 4 skláren 111 čísel popisných.

Do r. 1945

Roku 1923 byl pořízen seznam živností: obchod s chlebem, cukrář, dva obchodníci s dobytkem, doprava osob, dva obchody s galanterním zbožím, hodinář, dva hokynáři, osm hostinců, obchod s hračkami, kolář, kovář, dva krejčí pro pány, výčep lihovin, mlynář, dva obuvníci, pekař, porodní bába, dva řezníci, čtyři obchody se smíšeným zbožím, dvě trafiky, dva truhláři, zedník a úvěrní společenstvo pro Pohoří a okolí. Budova pivovaru byla zestátněna 9.4.1931.

Po r. 1945

Koncem války přišli do Pohoří německé uprchlické rodiny z Banátu, Slezska a Chorvatska (byly ubytovány v obecní domě č.p.27, v domě č.p. 7 "Schreiber-Weilguny", ve škole a v hostinci u Dreilinga. Pohořím procházeli a evtl. nocovali vojáci maďarské armády nebo Vlasovci. 23.5.1945 obsadili pohoří české jednotky. V dubnu 1946 došlo k vysídlení většiny obyvatel Pohoří do tábora Ebern v Dolních Frankách v Bavorsku a obyvatelstvo bylo doplněno dosídlenci převážně ze Slovenska, Maďarska a Rumunska, kteří se živili převážně chovem ovcí a lesními pracemi. Od 50. let do roku 1978 se v Pohoří nacházela rota Pohraniční stráže, která byla umístěna v budově bývalé celnice (objekt zbourán po roce 1978). Na počátku 70. let při jednom z dalších rozšíření hraničního pásma bylo městečko zcela vysídleno a v roce 1978 byla zlikvidována většina zbylých domů.

Po r. 1989

Po roce 1991 se objevily snahy o obnovu Pohoří, ale žádný z plánů nebyl realizován. V roce 1999 se zřítil kostel Panny Marie Dobré rady. V létě 2006 stála v Pohoří na Šumavě jedna novostavba, tři další domy byly rozestavěné. V roce 2009 tu byly 3 novostavby a 2 starší domy, z původní zástavby zbývalo pouze torzo kostela a hřbitov. Později byla opravena východní část kostela, přistavěna ochranná zeď a obnoveny venkovní omítky. Opravu kostela z větší části financoval rakouský spolek Bucherser-Heimat-Verein a dary dobrovolných dárců. Nově byl položen asfalt v rámci obce, též byla opravena část přístupové silnice od Leopoldova (nový asfalt, vyzdívání břehů Pohořského potoka). V roce 2012 byla na místě bývalé fary postavena budova s téměř shodnou podobou. Na místním hřbitově proběhla postupná renovace nápisů na náhrobcích. (zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pohoří_na_Šumavě)

Současnost

Zajímavosti

Obec Pohoří zaujímala největší plochu v kaplickém hejtmantví.

28.8.1887 zaveden do obce telefon z Nových Hradů, 27.10.1889 otevřena telegrafní stanice, 1888 založen sbor dobrovolných hasičů, 1890 byla vyměřována železniční trať z Gmündu přes Vitoraz, Janovo údolí, Pohoří, atd., od r. 1925 byly v obci první radiopřijímače.

Parlamentní volby v r. 1925 vyhrála německá sociální demokracie (DSAP), následována koalicí Německých agrárníků (BdL) s Německými živnostníky (DGP) a Německou křesťanskosociální stranou (DCSVP).

Obecní úřad pořádal sbírku na nezaměstnané v období velké hospodářské krize 1933, mnozí za krize odešli hledat práci jinam (např. do Vídně nebo severních Čech).

Po anšlusu Rakouska a vstupu německých stran do SdP kronikář zaznamenal, že obyvatelstvo "až na nevýznamné výjimky" stojí za Henleinovou stranou, v roce 1938 také založen místní německý tělocvičný spolek DTV, kronikář si stěžuje na léta strávená v ČSR, která udělala Pohoří "zcela opuštěným koutem" a vojenskou přítomnost v r. 1938.

Při stavbě zátaras na hranici pomáhali místní dělníci, obec náležela v (od 17.10.1938) období 1938-1945 župě Horní Podunají se sídlem v Linci, 28.10.1938 se konala ironická oslava založení ČSR, kdy byla např. spálena vlajka ČSR.

Roku 1938 ukončeno plavení dřeva.

Za 2 sv. v. v okolí (Jiřice, Stříbrné Hutě) nuceně nasazena řada válečných zajatců, koncem války Volkssturm vystavěl barikády okolo obce, ty byly obyvatelstvem 7.5.1945 odstraňovány.

1980 se konalo první setkání vysídlenců z Pohoří v Bad Aiblingu, od té doby každoročně v Karlstiftu.

1983 postavena a rok na to vysvěcena kaple Panny Marie Dobré Rady ve Stadlbergu pohořským farářem Czotscherem.

O obci Pohoří na Šumavě (Buchers) se dočtete podrobněji:

https://www.photostruk.cz

K vlastní kešce

Na úvodních souřadnicích se dobře rozhlédněte. Cedule poblíž udává nadmořskou výšku. Odpověď vám dá souřadnice umístění kešky. Pozor kvůli staveništi je keška přemístěna o kousek jinam

Protože se jedná o sérii, nezapomeňte si v kešce opsat slovo, které vám pomůže v určení umístění finální kešky. Provedena úprava souřadnic, měly by sedět.