Zimní slunovrat 2019 Čertův mlýn Event Cache

Zimní slunovrat je astronomickým termínem pro okamžik, kdy má Slunce vůči světovému rovníku nejmenší deklinaci (úhlovou vzdálenost). Od tohoto okamžiku se tato vzdálenost zvětšuje. Zimní slunovrat nastává v době, kdy se Země blíží na své oběžné dráze kolem Slunce perihéliu (přísluní, tedy nejbližšímu bodu své oběžné dráhy). Země prochází perihéliem cca 2 týdny po zimním slunovratu.
Na severní polokouli nastává zimní slunovrat obvykle 21. nebo 22. prosince, čas se může mírně proměňovat. Zimní slunovrat ohlašuje první den astronomické zimy, den je nejkratší a noc nejdelší. Ve dnech kolem 21. a 22. prosince Slunce dosahuje své nejjižnější polohy. Výjimečně může zimní slunovrat připadnout na datum 20. nebo 23. prosince. Zimní slunovrat 20. prosince naposledy nastal v roce 1697, příští bude v roce 2080 a s datem 23. prosince byl naposledy v roce 1903 a příští v tomto datu bude až v roce 2303.

Zimní slunovrat je určitě důvodem k radosti a oslavám. Vánoce – druhý nejvýznamnější křesťanský svátek – jsou oslavou zrození – v té době (25. prosince) se údajně narodil Ježíš Kristus. První písemná zmínka o oslavách narození Páně pochází z roku 336. Všeobecně se ale Vánoce v křesťanské církvi slaví až od 7. století. V dobách, kdy ještě křesťanská církev neměla takovou moc, se slavilo zrození Slunce. A to nejen „u nás“, ale i jinde ve světě – u amerických indiánů, v Asii atd. Staří Řekové slavili zrození boha Slunce Hélia, Římané měli Saturnálie – svátek původně zasvěcený etruskému otci bohů, Saturnovi. V roce 274 římský císař Aurelián stanovil jako datum oslav zimního slunovratu 25. prosinec - den natalis solis invicti – den Zrození nepřemožitelného Slunce.
Také Slované měli své sluneční bohy – Svaroga, „boha nebeského světla, přemožitele tmy a chaosu“, Dažboga, „boha Slunce“ a Svarožice – „boha ohně“. A také v jejich „kalendáři oslav“ měly slunovraty významné místo. Bohužel, neexistuje dnes mnoho pramenů, ze kterých by bylo možné průběh těchto oslav spolehlivě zrekonstruovat. Zdrojem informací jsou až středověké církevní zákazy a etnografický materiál nasbíraný od 19. století. Určité typické prvky, které si s oslavami Vánoc i v dnešní době spojujeme, pocházejí právě z těchto pradávných, předkřesťanských obřadů a rituálů.

Ze zmiňovaných církevních zákazů je možné průběh oslav rekonstruovat alespoň částečně. Zcela jistě souvisely s uctíváním nejvyššího a nejstaršího slovanského boha – Svaroga. Ten měl syna Dažboga, boha Slunce. Dažbog se o zimním slunovratu jako dítě rodí, během jara dospívá, o letním slunovratu nabude vrcholné síly a začíná postupně stárnout, až o zimním slunovratu umírá. Co se ale děje mezi jeho úmrtím a narozením, v době, kdy je pozemský svět bez jeho ochrany? Tehdy na světě nastává chaos, mizí hranice mezi světem a podsvětím a mohou se k nám dostat nebezpečné bytosti. V noci chodí po světě upíři, vlkodlaci a víly. Kromě toho můžete potkat i duše svých zemřelých předků. Jako obranu proti tomuto chaosu měli Slované spolehlivý prostředek - oheň.

Element ohně byl nejdůležitějším prvkem, který oslavy zimního slunovratu provázel. Měl nejen funkci symbolickou, ale zejména ochrannou. Zapaloval se při západu Slunce, aby do sebe vstřebal poslední zbytek Dažbogovy síly a musel hořet celou noc. Nebyl to žádný malý ohýnek, rozdělávala se pořádná vatra, u které se sešla celá vesnice. Nechodilo se spát, ale celou noc se bdělo u ohně – na jediném bezpečném místě. Od jižních Slovanů známe tento obyčej: hospodář odešel už za svítání na Štědrý den do lesa a zde odsekl speciální poleno – tzv. badnjak (nebo bădnik) – jeho název je odvozen od slovesa „bdíti“ a souvisí právě se zvykem hlídat oheň celou noc. (Štědrý den nazývají Badnji dan.) Sekání „badnika“ předcházely různé magické praktiky – např. ho posypali obilím, polévali mlékem nebo vínem, mazali medem. Kmen se směl porážet jen z jedné strany (na druhé se pouze udeřil sekyrou), nesměl padnout na jiný strom a musel směřovat k východu. Nejčastěji se jednalo o dubové dřevo. Poleno se doneslo domů a zapalováno bylo až za soumraku.

Po zapálení svátečního ohně začala večeře. Během slavnostního přípitku k ní byly pozvány i duše zemřelých předků. Na stůl bylo sneseno co nejvíce postních (nemasitých) jídel – lišila se podle krajových zvyklostí. Nesměla ale chybět jablka (symbolizující zdraví), ořechy (symbol hojnosti) a česnek (s ochrannými účinky). Hlavní roli mělo pečivo – podávalo se hned po přípitku a rozděloval ho hospodář. Nejčastěji se jednalo o chléb, později ho nahradila vánočka (calta, húska) nebo speciální kulatá oplatka či koláč – ve tvaru slunečního disku. Bývaly zdobené svastikou nebo křížem v kruhu. Pečivo se dělilo na tolik částí, kolik bylo členů domácnosti (včetně předků). Prvkem, společným pro celý staroslovanský svět, je motiv slámy. Dávala se na podlahu nebo na stůl, kde byla urovnána do tvaru kříže. V Rusku se na stůl sypalo obilí do tvaru kruhu.

Nejdelší noc v roce ale měla i svou další stránku – byla kouzelná. Země se otvírala a vydávala své poklady, skály pukaly, kapradí rozkvétalo, pod sněhem kvetly louky a stromy plodily ovoce, divoká zvířata se budila ze zimního spánku a ta domácí mluvila lidskou řečí. Ze studny jste si mohli nabrat medovinu nebo víno, koryty řek proudilo zlato a stříbro. A aby těch zázraků nebylo málo – člověk mohl nahlédnout do budoucnosti. Takže se věštilo – a to jak při večeři samotné, tak po ní. Louskaly se ořechy (zdravé jádro znamenalo zdraví a hojnost, poškozené nebo vysušené nemoc, bídu či dokonce smrt), krájelo se jablko apod.

Tento zvyk patří k těm nejstarším. Mladí muži přestrojili za zvířata nebo si navlékli různé jiné strašidelné masky na obličej, vyrobené z kůry, dřeva nebo kůže. Jejich smyslem bylo zahnat běsy a démony a ochránit před nimi ostatní lidi. Někdy, aby je strašidla nepoznala, se převlékali za ženy. Zajímavé je, že několik dní před koledou museli dodržovat sexuální půst. Ve skupinách obcházeli domy, zpívali koledy, hráli různé scénky a přáli domácnostem úrodu a štěstí. Od hospodyně za to dostali dary v podobě jídla, pití či peněz. Koledovalo se od Štědrého dne až do Tří králů, protože chaos v přírodě mohl trvat až do té doby.

První sluneční paprsky následujícího dne a kokrhání kohouta oznamovalo znovuzrození Dažboga. Prvním rituálním pokrmem toho dne byla snídaně – např. v Srbsku to byla nekvašená pšeničná placka z bílé mouky – „čestnica“, která měla prý symbolizovat plenku nově narozeného boha. Ta se opět obřadně lámala a rozdělovala. K obědu se peklo starobylé posvátné zvíře – prase. Odtud pravděpodobně pochází rčení o nutnosti se na Štědrý den postít, aby pak uviděl „zlaté prasátko“. „Kulaté“ prasátko navíc symbolizuje zářivé slunce – Dažboga – který opět šplhá na oblohu. Ze slavnostního oběda nepřišlo nic nazbyt – kosti z tohoto prasete byly totiž také obdařeny kouzelnou mocí – prý když se jimi chlapec dotkl vyvoleného děvčete, zaručeně uspěl. Slavilo se až do Tří králů (6. ledna). Po celou tuto dobu byl zakázán sexuální styk a také domácí (ženské) práce (Boží matka se musela zotavit po porodu). Poté se vrátil do světa pořádek a na dveře domů se malovaly ochranné kříže.

Zdroj: e-stredovek.cz

Čertovu mlýnu jsou věnovány již tři keše a abychom se neopakovali, upouštíme od popisu místa samotného.

Zimní slunovrat nastane letos 22. prosince v 5:20, ale protože zapalovat takhle brzy po ránu na Čerťáku vatru, abychom se ochránili od nadpřirozených bytostí, není úplně nejlepší nápad, stanovili jsme čas eventu na hodinu odpolední, kdy už by nám bezprostřední nebezpečí v podobě vlkodlaků a podobných zákeřných bytostí nemělo hrozit. Pro jistotu si ale můžete přibrat do kapsy třeba stroužek česneku.

Takže event Zimní slunovrat 2019 Čertův mlýn proběhne:
22. prosince 2019, 13:15 – 13:45
na daném magickém místě - na úvodních souřadnicích - na vrcholu Čertova mlýna (doporučujeme jít z Pusteven)
CO BUDE:
1.CWG eventové (počet hlaste, prosíme, v logu) i osobní CWG na výměnu se najdou
2. TB i GC
3. Doufáme, že i nějací účastníci

TĚŠÍ SE NA VÁS TÝM joko913