Ve Františkových Lázních je zachyceno 26 a využíváno celkem 24 pramenů přírodních minerálních vod. Lázně jsou unikátní nejen jimi, ale také přírodním vývěrem zřídelního (uhličitého) plynu a peloidů – tedy slatiny. Lidé je znají a využívají již několik století ke zlepšení svého zdraví.
Františkovy Lázně se mohou pyšnit také tím, že byly prvními slatinnými lázněmi na světě
Slavný český básník a fejetonista Jan Neruda při svém pobytu ve zdejších lázních napsal :
Hlavní dojem Františkových Lázní je dojem elegický, přec se mně líbily. Je to prapodivné městečko! Vyrostlo z bahniště, stojí na samém třasavisku, když dupneš, zahoupá se elastická půda s tebou, když vystoupneš za poslední budovu, jsi v kraji mrtvém, nepěkném, přec ale je celek pěkný. Od 17. století jsou léčivé vody zdejší již známy, ale nedávno teprv pomýšleno na pohodlí hostů, na okrasu místa, a začlo se stavět. Severozápadní teritorium Františkových Lázní je jediný obrovský sad – „sad Loimannův“, nazván tak podle dřívějšího výtečného měšťanosty Loimanna. Byla tu samá, na sáh hluboká železitá slatina, posud se při každém kroku hýbe pod námi půda elastická, ale povrch již je pokryt bujnou travinou a vysoké břízy a duby zapustily kořeny své hluboko a pevně. Potok Šláda vine se stromovím a místy utvořily se průhledy zrovna fontainebleauské. Celé lázně vypadají jako nejelegantnější městečko francouzské. Ale s výhodami života městského pojí se tu zároveň příjemnost venkova.
První zmínka o koupání v minerální vodě je z let 1701 – 1768. Text je použitý z materiálu MUDr. Elišky Sedláčkové „Komplexní průzkum krajiny františkolázeňské“, zpracovaný v roce 1956.
„…nemocný, který se chtěl podrobiti léčbě koupelové, vyčistil dříve své tělo pitnou léčbou. Koupati se směl nemocný jen ráno, ale přitom vždy na 2-5 dnů vynechati pitnou léčbu. Minerální lázeň nesměla být horká, jen vlažná. Po koupeli, která trvala zpočátku půl hodiny a prodlužovala se na ¾ hodiny až hodinu, následovalo rychlé osušení a obléknutí, aby vzduch nebrzdil vypařování těla. Odpočinek po lázni trval 1/2 – 1 hodinu s mírným pocením. Koupele odpolední se mohly podávati až za 5 hodin po obědě.“ V té době nebyly ve Františkových Lázních lázeňské budovy. Jednotlivé domy měly koupelny, kam se minerální voda donášela v zavřených, ale také v otevřených nádobách. Nemocní museli dávat pozor, aby jim byla připravena koupel z hodnotné vody. Teplotu lázně předepisoval lékař jen v některých případech, jinak bylo ponecháno na vůli nemocného, aby se koupal v tak teplé vodě, která mu byla příjemná. Již v té době se ale vědělo, že chladnější koupele mají v sobě více plynu. Před koupelí měl nemocný nejméně ½ hodiny odpočívati. Do koupele vstupoval pomalu a užíval často studeného obkladu na hlavu nebo měchýře naplněného studenou vodou. Doba koupele se pomalu zkracuje na 20 minut a trvá nejdéle půl hodiny. Delší prodlévání v koupeli nemocného vyčerpává a vede k třesení svalstva. Po koupeli se tělo osušilo a nemocný vykonal ihned procházku, aby se zahřál a lehce zpotil. Spánek po koupeli byl považován za škodlivý. Po koupeli se dovolovala sklenka vína, šálek čokolády nebo bouillon . V roce 1863 došlo k podstatným změnám v přípravě uhličitých koupelí zavedením racionálního ohřívání vody. Tato metoda dovoluje připraviti nejhodnotnější koupel, jakou dosud známe. Dosavadní postup přípravy minerální koupele byl tento: studená minerální voda se ohřívala v kotlích na volném plameni, nebo tak, že proudící pára procházela kádí s minerální vodou. Voda se ohřívala až do varu, do vany se pak pouštěla i voda studená a s vařící se smíchala. Tato horká voda byla ovšem zcela zbavena plynu z a byla značně zkalena vyloučenými solemi. Současnost: při proceduře je nahý pacient ponořen do minerální vody ohřáté na předepsanou teplotu na 20 minut.
Pramen Sluneční se nachází v nejzápadnější části lázní. Podle obsahu hlavních složek látek je to minerální voda síranochloridovo-hydrogenuhličitano-sodná se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité. Voda je léčivá, využitelná k zevním i vnitřním balneacím. Dlouhodobě se využívá pro pitnou kúru. Používá se k léčbě katarů zažívacího ústrojí. Má mírně projímavý účinek.
Je možné uložit si vodu z pramenů do zásoby? Balneologické (lékařské) doporučení zní, že přírodní léčivý zdroj, v tomto případě minerální voda, se má pít nejlépe přímo ze zdroje. Delším skladováním dochází k nevratným chemickým procesům, které tuto vodu degradují.
Sluneční pramen byl zachycen až v roce 1965. Jeho podoba je tedy ryze socialistická a proto se tolik odlišuje od podoby ostatních františkolázeňských pramenů.