Historie
Při výskytu epidemie v roce 1831 hlídala státní hranice armáda, aby se zabránilo jejímu rozšíření. Na Masarykově náměstí v Ostravě stojí Mariánský sloup. Byl vybudován v roce 1702 a měl ochraňovat obyvatele města před morem. Mezi epidemie s velkou úmrtností patřila v té době cholera. V 19. století se objevila několikrát, pár ojedinělých případů bylo zaznamenáno i u vojáků během první světové války, tedy před sto lety.
VELKÁ EPIDEMIE
Největší epidemie cholery postihla region v roce 1831. Již v roce 1830 došlo k pandemickému rozšíření cholery v Rusku. V Rakousku byly vytvořeny dvorní zdravotní komise, do pohotovosti uvedeno vojsko. V říjnu 1831 se cholera objevila v Přívoze a Moravské Ostravě. Od řeky Soly až po Bohumín a Moravskou Ostravu vytvořila armáda sanitní kordon. Byly vybudovány kontumační stanice, procházející osoby setrvaly 20 dnů v karanténě, zboží a potraviny až 42 dnů. Pruskou hranici hlídaly od ústí řeky Opavy přes Odru v Třebovicích až po Ostravici v Hrušově oddíly vojska. Již 20. srpna zde byl rozmístěn 3. prapor pěšího pluku prince Emila z Hessen-Darmstadtu. Cestující přes hranici se museli vykazovat zdravotními průkazy a dobytčími pasy. Kontrole podléhaly formanské vozy i stáda dobytka. Ještě před vypuknutím cholery se v říjnu 1831 přihnala povodeň, která ničila selské usedlosti i domy, znehodnotila uskladněné obilí, slámu, seno a brambory. Zahynulo mnoho kusů dobytka. Lidé z Přívozu si zachraňovali holé životy v korunách stromů. Povodeň zasáhla i Moravskou Ostravu. Velká voda přispěla k rozšíření nemoci, která se objevila záhy po povodni.
LIDÉ MĚLI STRACH
Podobně jako v jiných městech Moravy a Slezska byla také v Moravské Ostravě vytvořena místní zdravotní komise, v níž byli purkmistr Václav Lihocký, městský syndik Kašpar Hauke, radní Petr Ricke a Jiří Žurovec. Ještě před vytvořením ochranného vojenského kordonu byla ve městě zavedena přísná kontrola cizích osob, které přišly do města, a také přiháněných stád dobytka. Kvůli strachu z nemoci nepracovala ochranná zdravotní stráž z řad měšťanů. Lidé se báli vycházet z domů a s kýmkoliv se stýkat. Nejvíce pomáhal nemocným městský ranhojič František Striebel, který ještě před vypuknutím poučoval občany, jak si mají počínat, aby se vyhnuli nákaze. Striebel byl v péči o nemocné neúnavný. Chodil i mezi nejchudší obyvatele, léčil také nakažené vojáky ze sanitního kordonu ve filiálním vojenském lazaretu. Sám podával nemocným léky, potravu i nápoje, a to vše jen se soudním sluhou Antonínem Budajem. Problémy byly zpočátku s pochováváním zemřelých, kterých se nikdo nechtěl dotknout, zvláště když jeden z hrobníků nákazu nepřežil.
NEÚČINNÁ LÉČBA
O tom, jak cholera v Moravské Ostravě probíhala, známe ze zápisu městského syndika Kašpara Haukeho. Například za příčinu rozšíření cholery bylo považováno požívání nezralého ovoce a zeleniny. Radní proto radili ovoce sušit a jíst až později. Škodilo také požívání alkoholu. Koncem prosince náhle uhodily silné mrazy a cholera zmizela. V Přívoze onemocnělo cholerou 86 osob, z nich sedmnáct zemřelo, ostatní se uzdravili. V Moravské Ostravě onemocnělo 175 osob, z nich zemřelo 62. V makovici věže kostela svatého Václava v Moravské Ostravě byl nalezen dobový recept na léčbu cholery z června 1831. Nemocný musel být v posteli obkládán flanelovými ručníky namočenými do směsi pálenky, octa, pepře a česneku. Jako pokrm se doporučovala ječná kaše. Okolí pupku se mělo natírat silicí z máty kadeřavé. Návod byl proti původci nemoci – mikrobům Vibrio cholerae – neúčinný.