Vladimír Komárek
Mezi nejvetší a nejmilovanejší ceské malíre 2. poloviny 20. století patrí Vladimír Komárek (1928 – 2002). Namaloval stovky obrazu, ilustroval desítky knih, zabýval se grafikou a míval i 35 výstav rocne. Do povedomí široké verejnosti se dostal nejenom jako malír a ilustrátor, ale i jako témer mystický vypravec (tento dar by mu mohl závidet leckterý renomovaný komik), byl nekompromisním, svérázným a velmi bystrým glosátorem – filozofem, neúnavným hostitelem, milovníkem života a své ženy Ruženy a prítelem každého, kdo k nemu s dobrým úmyslem prišel.
Krome mnoha stovek obrazu, grafik a ilustrací patrí mezi jeho nejvýznamnejší výtvarná díla Krížová cesta namalovaná pro barokní kostel Petra a Pavla v Konecchlumí na Jicínsku. Jedná se o cyklus 14 obrazu na drevených deskách velikosti 185 x 90 cm, které zavešeny v historicky vzácném kostele dotvárejí éterickou atmosféru kostela.
Vladimír Komárek napsal celou radu fejetonu, glos a zamyšlení. O svém cyklu se vyjádril ve fejetonu O mé Krížové ceste.
Bylo mi dovoleno, abych namaloval Krížovou cestu pro renovovaný kostel v Konecchlumí na Jicínsku. Nebylo to zadání nové. Asi pred ctyriceti lety jsem vlastne zacal s kresbami na toto téma, inspirován vetou Krista na kríži: Otce, proc jsi mne opustil? Mé práce potom videl jeden Rakušan a požádal me, abych to udelal pro shorelý kostel ve Smržovce. Bylo i jasné, že to tamní farár neschválí, proto jsem udelal pouze grafické listy. Do Smržovky jsem je poslal po príteli varhaníkovi. Prišel mi velmi zlý dopis, že si pan farár nic neobjednal,a nic také platit nebude. Zarazilo mne, že hlavním argumentem bylo to placení. Ale jak známo, o peníze jde vždycky až v první rade. Ted po trech letech se chopil myšlenky znovu muj prítel, ukrajinský malír Michail Šcigol, kterému se moje Krížová cesta moc líbila, a zacal jednat na Jicínsku. Bez problému uspel v Jicínském muzeu i u pana faráre Kordíka z Konecchlumí. Ted už jen cekáme na bronzové císlování, které delá výtvarník Marcel Bergman z Turnova. Biblické motivy maluji casto. Rozesmál jsem se, když mi jeden chrudimský návštevník položil otázku, jestli to delám proto, abych to mel na vecnosti vyžehlený. Bože, kam až by mohla sahat ceská snahao zkorumpování. I na nebesa? Tak jsem si predstavil, jak mi u nebeský brány svatý Petr rekne: „Tak voni sou ten Komárek, co maloval tu Krížovou cestu? Pro nich mám támhleten cerstve vycpaný mrak a mají to s extra koupelnou i se záchodem.“
A práve kousek od tohoto místa namaloval Vl. Komárek vetšinu svých obrazu a aby nebyl rušen náhodnými návštevníky, dal si ke své brance nápis “Jen krátká návšteva poteší”. Malírovo chování však bylo zcela v protikladu k této cedulce. Byl vždy a rád obklopen velkým množstvím lidí, kterým bourlive vyprável a sám je nehnute a se zájmem poslouchal.
Proto Vás jménem už zesnulého pana Komárka prosím, nezvonte a neprelézejte plot na jeho zahradu. Máte-li však zájem videt jedno z jeho nejvetších del – Krížovou cestu, najdete si kešku Konecchlumí.
A take Vás prosím, nevkládejte do kešky žádné blbosti z kindervajec a podobných úchylností.