Skip to Content

This cache has been archived.

DarkLord Reviewer: Archivace listingu keše

DarkLord Reviewer

More
<

Zámková cache

A cache by Brukef Team Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 06/13/2007
Difficulty:
4 out of 5
Terrain:
1.5 out of 5

Size: Size: regular (regular)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Naucná stezka v Chropyni

Je zrejmé, že pocátky Chropyne sahají hluboko do minulosti. Prestože z archeologických nálezu je známo, že toto místo bylo osídleno již kolem roku 1000, první písemné zmínky jsou datovány roku 1261. V tomto roce daroval osadu Smil ze Strílek nove založenému cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. V 15. století páni z Ludanic ucinili z Chropyne stred nevelkého panství, zbudovali soustavu rybníku a rozvinutím rybnikárství velmi významne posílili hospodárství svého panství. Jejich zásluhou byla také ves v roce 1535 povýšena králem Ferdinandem I. na mestecko se znakem vydry držící v tlame ulovenou štiku. Od roku 1615 patrí panství kardinálovi Františkovi Ditrichštejnovi, který je však o dva roky pozdeji smenil olomouckému biskupství, v jehož majetku zustalo až do roku 1848.
Nástup prumyslové civilizace znamenal konec starého, patriarchálního sveta Hané. V r. 1868 je v míste vybudován velký cukrovar, o rok pozdeji se Chropyne dotkla železnice Brno – Prerov. Cukrovar byl v r.1949 prebudován na závod Technoplast, známý výrobou podlahovin, koženek a dalších materiálu na bázi moderních chemických technologií. V roce 1970 byla Chropyne prohlášena mestem.
 


Památky:
Dominantní je predevším zámek, prestavený na starších základech kolem roku 1615 a pak v letech 1701 – 1703 podle projektu Giovanni Pietro Tencally.
Po polovine 19. století z nej arcibiskup kardinál Bedrich Fürstenberg vytvoril lovecký zámecek.
Otevírací doba: V sezónu (tj. duben – zárí) denne, krome pondelí 9 – 12 a 13 – 17 h
Mezi další památky se radí Kostel Sv. Jiljí, který se nachází na námestí Svobody, naproti mestského úradu.

Za zámkem a kostelem se rozkládá zámecký rybník, od r. 1925 je chránený a od roku 1954 je prohlášen státní prírodní rezervací. Je významným hnízdištem racka chechtavého a domovem více než stovky labutí a dalšího vodního ptactva. Mužeme zde najít i nekteré vzácné rostliny, vcetne pozoruhodné kotvice plovoucí. Jiná vodní plocha na západní strane námestí je skromným zbytkem bývalého, více jak stohektarového rybníka Hejtman. Na jeho okraji, vlastne už bývalém dne, byly kolem r. 1950 vystaveny malé lázne zamerené na lécení poruch pohybového ústrojí a chorob souvisejících s vysokým krevním tlakem. V dusledku povodne v roce 1997 musely být lázne zbourány. V soucasné dobe se hledá zájemce, který by vybudoval v blízkosti lécivého pramene nové lázenské zarízení.

Podrobnejší informace najdete napríklad zde:
http://www.muchropyne.cz
http://www.infocesko.cz/Czechia/Content/clanek.aspx?clanekid=15430&lid=1
http://nature.hyperlink.cz/rybnik.htm
http://www.infocesko.cz/Czechia/content/clanek.aspx?clanekid=17829&lid=1
http://www.muchropyne.cz/cest_ruch/pramen.htm

K Chropyni se váže mnoho poutavých povestí, z nichž nejzásadnejší je ta o hanáckém králi Jecmínkovi....

Pred dávnými lety vládl na Hané markrabe, jehož sídlem byla Chropyne. Vládl moudre, poddaní si ho chválili., jeho bohatství rostlo a rostlo. Ale casy se mení a lidé s nimi. Chropynský markrabe si oblíbil hlucný život ve spolecnosti prátel a casto vyjíždel na hony. Úroda byla honci casto podupána a znicena. Lidé bedovali, na hrad chodili si stežovat až je dal markrabe vyštvat z hradu psy. Markrabe mel chot, paní milou a nemohl ji prinutit, aby s ním sedala pri hlucných zábavách. Když markrabe poštval na prosebníky psy, chot jeho se slzami v ocích za ubožáky primlouvala až ji markrabe pohrozil, že vyžene i ji. Když lid již to nemohl vydržet, rozhodl se markrabete zbavit, ale jeho paní se mu zželelo a varoval ji. Ta však mela strach o manžela a vše mu rekla. Markrabete to tak rozcílilo, že ji z hradu vyhnal a utíkaje za ní mu paní zmizela náhle v lánu jecmene a on ji již nemohl najít. Vecer pak sedláci markrabete zabili a hrad vyplenili (podle jiné verze skocil, v záchvatu lítosti nad svými skutky, do zámecké studne).
Brzy byly žne a v lánu jecmene lidé našli krásnou paní s detátkem, poznat ji nemohli, ona sama nic o sobe neprozradila, presto ji na statku ubytovali a díteti zacali ríkat Jecmínek. Když pak jednou vecer vzpomínali na bouri a jak zabili pána, paní náhle promluvila. „Byl to muj manžel a tuhle je jeho syn. Až vám bude nejhure tenkrát se muj syn zde náhle objeví, vojsko privede a neprátele ze zeme vyžene a tak hríchy otce odciní. Na druhý den paní i s dítetem zmizela. Lidé si o tom všude povídali a tak se víra v Jecmínka po staletí udržela na Hané....


Pátrání po korenech krále Jecmínka a po tom, zda skutecne žil jsou na obsáhlejší bádání a vypravování. Historické vazby nás mohou nasmerovat k Hanuši Haugvicovi z Biskupic, který u Chropyne zacal stavet tvrz Nový Haugvicov na obranu proti nebezpecí vpádu z Uher. Historické prameny nás však mohou zavést až k rodu Arpádovcu, uvážíme-li, že madarské substantivum arpá znamená jecmen a víme-li, že Arpádovci byli prvou vládnoucí dynastií v Uhrách.

...kdyby nebyl Jecmínek zmizel, byla by Chropyn velkým mestem a obyvatelum jejím by se lépe darilo. A meli by všelijaké výsady a práva. O tom vám poví každý Madar. „V Uhrách mají o tom víc známosti“, povídali si starí sousedé v Chropyni. „Ale až se vrátí náš markrabe,“ povídají si dobrí lidé, „a to se jiste konecne stane, pak budeme mít
svého pána a on nám vrátí naše práva.“ O tech „právech“ se povídá, že jsou veliká a uschována jsou prý na úradech v Pešti. Proto prý si Madari porád myslí, že je Chropyn velikým mestem.Že jsou listiny tam uloženy, o tom se dozvedeli chropynští sousedé takto: Jistý chropynský bednár šel na „vandr“ a prišel do Pešti. Tam, když se dozvedeli, že pochází z Chropyne, ptali se ho, zda pochází z toho velikého moravského mesta Chropyne. A bednár odvetil: „Jsem ovšem z Chropyne, ale to není veliké mesto, nýbrž jen malé místo, tam u Kojetína – snad je jiná Chropyne ješte na Morave?“ Ale pán zvolal: „Ano – ano u Kojetína. Tak to je jenom malé místo?“ divil se.
„Ó, vy chropynští“, rekl jiný pán, „kdybyste vedeli, jaké máte zde u nás poklady! Chropyne nemuže býti jen malým, nepatrným místem.“ Onen bednár, když se vrátil domu, zašel jednou do obecní schuze ke starostovi a všechno vypovedel. Divil se starosta, divili se všichni radní a ostatní sousedé.Bednár slíbil, že tyto spisy opatrí, ovšem za odmenu. Byla mu veliká odmena slíbena a také již sebrali všechny peníze. Chteli mu je dáti, ale tu povstal jeden z nejmoudrejších a pravil: „Sousedé, což chcete kupovati zajíce v pytli? – Až prinese ony „svobody“ a „práva“, dostane tu odmenu a trebas mu ji zvetšíme, bude-li to míti takovou cenu. – Lépe by však bylo, kdyby prišel náš markrabe Jecmínek sám, ten by se o naše práva postaral.“ Všichni uznali pravdu moudrých slov a bednár musel prozatím jíti do Pešti jen se slibem na patricnou odmenu.
Odešel, ale neprinesl niceho.


Další verze a povesti o Jecmínkovi:
http://www.kojetin.cz/meks/povesti/povestipod/povest06.html
http://www.tourism.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=121979
http://www.pruvodce.com/hrady_zamky_pamatky/povest.php?idn=&idp=258

Další povest - Železné vejce - má historické jádro spocívající v tom, že v 19. století se skutecne na námestí našel poklad zlatých mincí a že dve mince byly dlouhodobe uchovávány na chropynské radnici, aby se staly exponáty v expozici dejin mesta vybudované v r. 1983 Muzeem Kromerížska v chropynském zámku.

V hanáckém mestecku Chropyni se meli cím pochlubit. Pole jim dávala bohatou úrodu pšenice, jecmene, žita i ovsa. V lese za každým stromem byl jelen nebo srnec a bažantu tam poletovalo jako slepic v panském kurníku. V rece Becve se statní sumci podobali dreveným polenum a kapri v rybníku byli tucní, že se jim ani plavat nechtelo. Divoké kachny a husy se prý kolem vody daly strílet motykou. I v dobách toto blahobytu však do Chropyne porád vedly cesty hrbolaté, plné bláta a výmolu. Než nekdo
prešel z dolního konce na horní, bláto mel až za ušima. Nejvíce se nazlobily panímámy, když každý den cistily rasnaté modré plášte svých pantátu od všelijakého nerádu.
Purkmistr býval také umazaný od bláta a od prachu. Jednou prišel zase takhle domu a hrnul si to ve vysokých botách rovnou do svetnice. Jeho žena spráskla ruce a zacala kricet: „Tož to se na to podívejme! Já abych si obe ruce udrela až po ramena, když tady chci mít cisto, a náš pantáta jde domu jako do chléva! Copak jste už všichni v mestské rade pozbyli rozumu? Porád jenom vysedáváte na radnici, ale abyste dali do porádku blátivé cesty, to ješte nikoho z vás nenapadlo. Já ti tedy neco povím, pantáto! Jestli neco neudeláte, vzbourím všechny ženské a budete mít doma takové peklo, o jakém se vám nikdy nezdálo.“ Purkmistr poznal, že je zle. Když se jeho žena rozhodla, že neco udelá, tak to také udelala. V mestské rade nastalo pozdvižení, když se radní dovedeli, že musí opravit cesty, jinak že budou mít doma peklo na zemi. Ješte nikdy se spolu tak rychle nedohodli. Ani pivo jim nechutnalo, když vyhlašovali novou robotu. Formani navozili šterk. Kopáci srovnávali hrboly a výmoly. Každou louži zavezli a za nejaký den byly chropynské cesty rovné a cisté jako stul. Jenom uprostred rynku zustávala hromada, kterou museli vždycky s konmi objíždet. Bývala tam od nepameti a žádnému se do ní nechtelo. I tentokrát chteli Chropynští nechat tu hromadu, kde byla. Ale purkmistrova žena mela oci jako ostríž. Každou chvíli se objevila na rynku, aby dohlédla, jestli je všechno v porádku. Když videla, že se do té hromady nikdo nedal, domáhala se v mestské rade nápravy. Purkmistr i páni radní chteli mít od ženských pokoj a klid. Vyhlásili tedy novou robotu. Sousedé se konecne pustili do té hromady. Kopou jeden den, kopou druhý. Hlínu odvážejí na pole a nemohou se dobrat konce. Až to purkmistrovi nedalo, vzal vidle, zapíchl je do zbytku hromady – a vidle zazvonily o kámen. Kopáci se znovu pustili do práce, odhrabali hlínu, a tu jeden z nich vykrikl: „Lidicky, to není kámen, to je železné vejce!“ Honem to ometli a skutecne – na rynku leželo veliké železné vejce. Bylo vetší než sud od piva. Sám purkmistr s celou mestskou radou okolo neho postávali. Nevedeli, co s ním, ani kde se tu vzalo. Starí lidé tvrdili, že leželo v zemi odjakživa, že je tam snesla nejaká drací potvora. „Takové vejce nemá žádné mesto ani žádná dedina. Jenom my v Chropyni se jím budeme pyšnit,“ prohlásil purkmistr a radní se ho hned ptali: „To je necháme ležet na rynku? Co kdyby nám je nekdo ukradl? Musíme je hlídat.“ „Vejce uložíme na chropynské radnici!“ rozhodl purkmistr. „Tam bude v bezpecí.“ Lidé se ho chopili a chteli vejce odnést, ale bylo príliš težké. Chlapi se do nej opreli, ale neuzvedli je, museli je po rynku kutálet. Vejce poskakovalo pred nimi sem a tam. Konecne je dostali až k radnici pod schody, ale když je chteli vytáhnout nahoru, hned z prvního schodu jim spadlo zpátky a prásk! Veliká rána, jako když praskne obruc u sudu, a železné vejce se rozpadlo na dva kusy. S
cinkotem se z nej zacaly sypat zlaté dukáty. Všichni se na ne vrhli. Purkmistr se rychle prodral houfem až k pokladu a podarilo se mu sebrat dva kousky. V tlacenici mu nekdo utrhl límec a kopl ho do holene, jeho široký klobouk zmizel v klubku lidských tel a mestské právo se válelo po zemi. Když se konecne purkmistr vzpamatoval a vyhrabal se z klubka lidských tel, uvidel, že dukáty zmizely. Hodne se rozzlobil. „Z moci svého purkmistrovského úradu vás všechny vyzývám, abyste peníze vrátili! Železné vejce se zlatými dukáty patrí do mestské pokladny!“¨Marne volal purkmistr chropynské obcany k porádku. Nikdo se nepriznal, že si nejaký peníz vzal. Jenom purkmistr trímal v každé ruce po jednom zlatém dukátu a vedle nej zustaly ležet dva železné strepy.


Poslední povest nás zavádí do dob, kdy místo, dnes oznacované jako Hejtman, své jméno ješte nemelo. Povest sice mluví o vojenském hejtmanovi, je však pravdepodobné, i když historicky neprokazatelné, že rybník Hejtman dostal své jméno po svém zakladateli Václavu z Ludanic, který byl zemským hejtmanem Markrabství moravského.

V místech, kde se rozlévaly kdysi vody rozsáhlého rybníka, zustaly mocály a bahniska, vetšinou zarostlá travou, mnohde okem nepozorovatelná. Za noci se tu objevovala svetýlka a ta svedla leckterého pocestného z cesty. Jednoho dne šli Vojáci z kromerížské posádky na cvicení. Pochodovali do Chropyne a mírili dál, vojáci pešky, dustojníci vpredu a po stranách na koních. Velitem byl hejtman Ritter von Priffer, nadutý, domýšlivý šlechtic, který se domníval, co on porucí, to se musí provést a zdarit. Pritáhli k Hejtmanu. Krásná velká louka, rovina jako na dlani. Povel: „Halt!“ Rozkaz: „Predvést útok pres louku na protejší hráz. Vorwärts!“ A vojáci beží, beží… Však co to? Najednou prední rady zpomalují, až se docela zastaví, zadnejší dobíhají, zastavují se rovnež, rozpacite se rozhlížejí. Hejtman na brehu je vztekem všecek bez sebe: "Donnerwetter! Was soll es bedeuten? Pockejte jenom!" Rozjede se tryskem za vojáky, vrazí mezi ne, švihá bicíkem svého kone i vojáky – najednou bác! Hrdina leží v mocálu. Preletel pres hlavu kone, když se kun náhle zarazil. Konovy tenké nohy se borí do bahna, kun rychle klesá, už mu vycnívá jen hlava, jež se zoufale zdvíhá – a v okamžiku se nad ním
zeme zavrela. Nejinak se vedlo také hejtmanovi. Házel sebou, bránil se, ale zapadal cím dál hloubeji, až se také jemu stala bahnitá louka hrobem. Dlouho se vykládalo v Chropyni o hejtmanovi a jeho hrozném osudu, casto, precasto znelo slovo hejtman, až se preneslo jako název na louku a všeobecne se ujalo.


A proc se tato chache nazývá zámková? Jsou pro to hned dva duvody:
1. V Chropyni je pekný zámecek
2. Keška je uzamcena "trezorovým" zámkem, k jehož otevrení musíte znát príslušný kód. Jako bonus je v cache ukryt trezor - pokladnicka, k jehož otevrení je taky potreba znát kód. Návody k otevrení obou zámku jsou soucástí cache.
Návody jsou originální "originály" - prímo od výrobcu. Takže nám pri otvírání nanádávejte - my jsme je luštili cca 2 hodiny, než se nám zámek otevrel....

Vaším úkolem bude projít (projet) cást naucné stezky v okolí Chropyne (viz mapka) a na trase najít informace, ze kterých zjistíte jednak místo uložení cache, a také kód nutný pro otevrení zámku kešky i trezoru (pokladnicky, kde se vkladá a vybírá poklad (mince apod)).

Cache je uložena na souradnicích:
N 49°21,A
E 17°21,
B


A = vzdálenost mezi zastaveními naucné stezky c.8 a c.9 (metrech, zaokrouhleno na stovky metru). K této vzdálenosti pripoctete hodnotu vnejsiho prumeru zamecke studny v decimetrech.

B = vnejsi obvod zamecké studny (v centimetrech), od kterého odectete konstantu 96.

Kód zámku, kterým je cache uzamcena tvorí císla
CDE,  jejichž hodnotu zjistíte takto:
C = sirka budovy zamku (v metrech) vydelena konstantou 3.

D = hodnota vnejšího prumeru zámecké studny (v metrech)

E = délka vodorovného horního madla "Lávky u Josefinky", u zastavení naucné stezky c.6 (v metrech, zaokrouhleno dolu) - jednotlivé císlice získaného císla scítejte tak dlouho, dokud nezískáte jednociferný výsledek (napríklad: 21 = 2+1 = 3)

Kód pro otevrení císla trezoru získáte vyškrtnutím jednoho z císel kódu zámku (CDE). Hodnotu tohoto císla zjistíte zmerením obvodu chráneného stromu u zastavení naucné stezky c.3 (v metrech - zaokrouhleno dolu)

Trasu naucné stezky doporucujeme absolvovat pešky nebo na kole - celá trasa meri cca 5 kilometru! Jako pomucku si pribalte metr (nebo pásmo). Pri nalezení místa uložení cache nevytahujte vnejší schránku - pouze ji otevrete a pak z ní vyjmete samotnou cache. Dbejte na kvalitní zamaskování místa úkrytu.

Legendy

Additional Hints (Decrypt)

i mrzv

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.