Skip to Content

<

Zizkova studanka

A cache by petr74 Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 11/04/2007
Difficulty:
2 out of 5
Terrain:
2 out of 5

Size: Size: regular (regular)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Keska je pohodlne dostupna od mista pro parkovani z vetsi casti po asfaltove silnici a v poslednim useku po bezne, celkem udrzovane lesni ceste. Ze strany od Lucice je zákaz vjezdu približne na souradnicích 49°39'57.056"N, 15°29'4.165"E - zkrátka hned zkraje lesa. Ze strany od Svetlé je zákaz vjezdu namíste uvedeném zde jako vhodné parkovište.

Soucasnost Turisté u Žižkovy studánky Busta J. Žižky
   Odnepameti se tešily prameny a studánky obecné úcte a k mnohým z nich se váží dodnes tradované legendy.  Lide si je spojovali Jednak s jevy nadprirozenými až zázracnými, jednak s prítomností významných osobností, které se tu obcerstvily a vetšinou se pochvalne vyjádrily o kvalite zdejší vody. Lécivé úcinky vody - at skutecné ci domnelé - tah vedly ke stavbe lázní, a pokud se k pramenu pojil „úredne“ uznaný zázrak i k vzniku oficiálního poutního místa.[1]
  V lokalite Dobrá Voda na katastru obce Malcín nebyly v 18. století sice založeny lázne, ale sklárna a povstalá osada byla rovnež nazývána podle jednoho z prvních jejích majitelu Hoglovy Hute.[2]Ovšem díky nedaleké studánce, u níž se podle povesti mel zastavit Jan Žižka a vyjádrit se o tamní vode jako o dobré, stala se tato Dobrá Voda od druhé poloviny 19. století pro širší  jakýmsi neformálním poutním místem  „zasveceným“  husitskému  vojevudci. Zvlášte pak, když nekdy pred rokem 1868 tehdejší majitel sklárny Alois Welz nechal u studánky instalovat Žižkovu bystu, putovaly k ní v rámci oblíbených svátecních odpoledních výletu skupinky vlastencu.
  Památná místa spjatá s historií ceského národa stávají se posléze tribunami, z nichž jsou tlumoceny oprávnené požadavky uznání ceského státního práva, demokratizace verejného života i požadavky
charakteru hospodárského a kulturního. Prišel rok 1868, kdy se politika presunula ze salonu, ministerských predpokoju a snemovních lavic pod otevrené nebe. Prestala být záležitostí pouze úzké špicky národní reprezentace, ale dostala se do všech pater ceské spolecnosti, lid se po dvaceti letech, která uplynula od revoluce v roce 1848, opet dožadoval podílu na rízení vecí verejných. Pro etapu v naší historii ohranicenou približne lety 1868 - 1871 se vžilo pojmenování doba táboru lidu jako reminiscence na husitství.
 Vše zacalo již v lednu 1868 protiherbstovskými demonstracemi v Praze.[3] Národne-manifestacní akce se od 10. kvetna, kdy se konal první tábor lidu na Rípu, postupne rozširovaly na venkov a vyvrcholily  v letních mesících.[4] Situace zacínala být výbušná, když oleje do ohne zejména na venkove prilil návrh na zavedení nových daní z majetku v dobe nejméne vhodné, když zeme byla postižena neúrodou.[5] Státním úredníkum asistujícím pri lidových shromáždeních muselo být namnoze porádne horko, nekde došlo, lidove receno, i na facky. Pražské místodržitelství dalo proto okresním hejtmanum pokyn další tábory nepovolovat.[6] Lavina se však již nedala zastavit. Zákazy nezákazy, tábory se konaly dále. Pro organizátory a nekteré úcastníky, jež se podarilo zadržet ci perlustrovat to však znamenalo nepríjemnou soudní dohru.
Pruvod v Malcíne
Josef Musílek Jezdci v husitských krojích
   Z Posázaví a ceskomoravského pomezí zustal v obecném povedomí vetšinou jenom tábor lidu na Žižkove poli u Pribyslavi (12.7.1868), kterému se také dostalo nejvetší publicity i historického zhodnocení. [7] Ostatní mítinky v regionu jako by se casem dostaly do jeho stínu, až málem upadly v zapomnení. Prispel k tomu jiste i nedostatek písemných pramenu povahy úrední ci vyprávecí. Stojí tedy možná za to alespon pripomenout podle dosud neúplných pramenu ten z nich, v historické literature neuvedený, který se konal jednoho letního dne roku 1868 u Žižkovy studánky v Dobré Vode.
   O prubehu tábora lidu podávají svedectví  V. Zajícek, svetelský 
obcan, a Alois Welz, poslední skelmistr v Dobré Vode. Jiné písemné doklady z provenience obcí, archivních fondu okresních institucí ci jiných puvodcu z regionu bohužel o uvedené akci zcela chybí.[ 8] Tyto dve zprávy podávají sice pomerne reálný popis deje, ale je treba k nim pristupovat opatrne, protože jednak byly zapsány se znacným casovým odstupem od události a v jednom prípade tlumocí svedectví tzv. Z druhé ruky. [9] V okolí se snad ješte o sto let pozdeji zachovaly vzpomínky na tuto událost v pameti lidu v ponekud zkomolené ústní tradici.[10]
Pruvod na ceste k Dobré Vode
Bohumil Císar pri projevu u památníku M. Pipek a J. Rezková pred znovuodhakením Žižkovy bysty
  Již v úvodu narazíme na problém s datováním. Snad se tábor konal „za nádherného cervencového dne“ roku 1868.[11] Nápad svolat tábor lidu pocházel údajne od starostu obcí Malcína, Tisu, Smrdova a dalších blíže neurcených osob. Výlet úcastníku i s hudbou ze Svetlé organizoval ctenársko-ochotnický spolek Sázavan. Na vyzdobeném palouku prímo u studánky se sešlo asi 1500 návštevníku slavnosti. Zrejme vetšina z nich ani netušila, že jde na nepovolenou akci do té doby, než je na míste uvítal okresní hejtman s oddílem cetníku a vyzval príchozí, aby se rozešli. Svolavatelé se zrejme ani neobtežovali požádat haberský okresní úrad o souhlas porádat tábor lidu a spokojili se pouze s vyjádrením A. Welze, majitele pozemku, který si však práve vymínil, že poradatelé manifestaci legalizují.[12]
 Zákaz popudil dva horkokrevné úcastníky, malcínského rolníka Císare a jakéhosi Kašpara, kterí využili opuštené tribuny – puvodne vystavené pro slavnostní projevy – a vehementne z ní protestovali proti úrední zvuli a omezování obcanské svobody. V prvním prípade museli cetníci nenadálého recníka vyvést, v druhém dokonce násilím snést. Nicméne až na nekolik radikálních výkriku ze shromáždení, další prubeh byl již klidný. Státní moci se poté již podarilo zamezit jakýmkoliv dalším politickým projevum a lidé se hromadili u improvizované výstavky údajne husitských zbraní zapujcených z Cáslavi, již inkognito zajistil A. Welz.
  Situace se témer uklidnila, když se úcastníci  presunuli od studánky
o neco níže do míst proti vile, kde bylo zrejme i pripraveno obcerstvení. Slavnost vyústila jako obvykle v rámci vlasteneckých výletu pri hudbe, zpevu a tanci v lidovou veselici.
  Ackoliv mel okresní hejtman uklidnit úcastníky prohlášením, že nepodá o celé záležitosti hlášení nadrízeným úradum, samozrejme veren povesti prísného rakouského byrokrata referát o prubehu shromáždení presto putoval na vyšší místa. A tresty byly skutecne tvrdé, až neúmerne tvrdé ve srovnání kupr. s kauzou tábora lidu na Žižkove poli. Máme-li verit obema pametníkum, obžalováno bylo 80 osob a nekterí odsouzeni k nekolikamesícnímu vezení a zaplacení nekolika set zlatých pokuty.[13] Možná svou roli sehrály dva popsané incidenty na pocátku shromáždení a pritížila prý i výstavka husitských zbraní.
  Vzrušené události roku 1868 – ne nepodobné s jistým zjednodušením spolecenskému kvasu o rovných sto let pozdeji – dokládají, že nekdy vyslovované názory o konzervativním venkovu, o politické nezralosti a opoždování jeho vývoje za metropolí rozhodne nejsou pravdivé v uzlových bodech našich novodobých dejin. Príklad tábora lidu v Dobré Vode dokládá, že myšlenky ceského státního práva a demokratických svobod obrazne receno osvítily i poslední vesnickou doškovou chalupu a zcela reálne nabádaly obyvatele na Svetelsku k národnímu a obcanskému sebeuvedomení.
Krojovaný sbor žen a dívek
Predseda MNV Malcín Jan Rezek M. Pipek a J. Rezková
Pokracování nebo epilog?
  Je pozoruhodné a svým zpusobem ojedinelé, jak husitství sjednocovalo Cechy v historických zemích, ale ovšem i mimo ne. At se jakkoliv pohledy na nej ruznily, husitství zustávalo od pocátku národního obrození jednotícím tmelem, který držel ceskou spolecnost pohromade. Zustávalo národním štítem a pod praporem s kalichem byli ochotni svorne vytáhnout do boje za národní zájmy lidé casto velmi odlišných názoru, politického zamerení nebo náboženského vyznání (snad s výjimkou nekterých konzervativních katolíku). Tuto úlohu – jiste pozitivní – hrálo bezmála až do pocátku druhé poloviny 20. století, když se ho zmocnil, cine si na jeho výklad monopol, poúnorový režim. Oslavy Jana Husa staly se bežnou soucástí roku a také výrocí ostatních významných osobností spjatých s husitstvím se pravidelne slavila.     V Dobré Vode po II. Svetové válce dokonce témer vznikla tradice národních poutí k Žižkove studánce.[14]O první z nich se zasloužila místní organizace SCM, která celou akci pripravila a zorganizovala. Pout se konala brzy po osvobození, již 22.7.1945 a v duchu poválecného národního nadšení byla hojne navštívena. Místní kronikár píše o tisícihlavém pruvodu, který se ubíral z Malcína od pomníku padlých do Dobré Vody. Nechybely v nem spolky, krojované družiny, alegorické vozy, a zvlášte prý vynikali pocetností „husitští bojovníci“ vcetne jízdy z Lucice a Okrouhlice.[15]Pout mela pomerne obvyklý prubeh: projevy, hymny, recitace, koncert, lidová veselice na míste, vecer tanecní zábava v obci. První rocník obohatilo znovuodhalení Žižkovy bysty, pri nemž byla studánka prohlášena za poutní místo.[16]O pouti se zachovala zajímavá obrazová dokumentace v podobe souboru 21 fotografií, jejichž nekteré reprodukce doprovázejí tento text. Urcitou krutou ironií osudu zustává, že predtím byl 7.7.1945 František Welz (potomek Aloise Welze, který opatril Žižkovu bystu) jako Nemec zajišten a prevezen nakrátko do veznice okresního soudu v Habrech. V revolucní, nebo možná lépe receno již jenom rádoby revolucní, dobe jeho uveznení zavinil do znacné míry i neštastný incident z 15.2.1945, kdy  partyzánský oddíl prepadl Welzovu vilu v Dobré Vode a majitel celou událost oznámil na cetnické stanici v Lucici.[17]
Národní poute v Dobré Vode se konaly témer pravidelne i v dalších letech a zdálo se, že vznikne dlouhodobejší chvályhodná tradice techto slavností. Program se príliš nemenil, pribyla jenom divadelní predstavení. V roce 1946 (30. 6.) pout organizoval malcínský ochotnický spolek Tyl. Pri té príležitosti sehrál svetelský spolek Sázavan hru Moje barva cervená a bílá. V dalším roce datum konání poute se posunulo na 17. 8. a soucasne byly slaveny dožínky. Vše probíhalo opet v režii spolku Tyl za spoluúcasti Sázavanu, který uvedl jednoaktovku F. X. Svobody Rozveselená rodina. Po prestávce v roce 1948 se k poradatelství poute v roce 1949 (3. 7.) pridal malcínský sbor dobrovolných hasicu, který slavil 50 let své existence. Zrejme poslední pout se konala 9. 7. 1950 a v obvyklém programu svetelské ochotníky nahradili ledecští s nastudováním Jiráskovy Vojnarky.
Rokem 1950 však také koncí zprávy o dalších slavnostech v Dobré Vode. Vyvstává tedy zákonite otázka, proc se oblíbená pout dále neporádala? Z pohledu nového režimu to musela být naopak akce vítaná – ateistická pout spojená s oslavou tehdy všemožne propagovaného husitství. Co víc si mohli tehdejší ideologové prát? Odpovedi mohou být zatím jenom hypotetické. Snad se na tom podepsalo celkové zglajchšaltování kultury a potažmo verejného života. Zacaly se slavit nové nadekretované svátky, rok ubíhal od oslav narozenin V.I. Lenina po Mesíc ceskoslovensko-sovetského prátelství.[18]Každá obcanská aktivita mohla být nežádoucí. Nebyla-li zaštítena vyšším stranickým a státním orgánem, zkrátka se do plánu kulturních akcí nevešla. Dusná atmosféra pocátku padesátých let minulého století spojeného s trídním bojem, rozkulacováním a kolektivizací vesnice rozhodne neprispívala k porádání nejakých dobrovolných podniku. Snad také noví správci pozemku ci dosavadní organizátori nemeli zájem ci nemohli dále poute organizovat.


[1]    Na území dnešního okresu založeny v 18. století lázne v Petrkove, Modletíne a Pohledu. Modletínský pramen se stal na cas také poutním místem, v Pohledu poutní tradice u sv. Anny trvá.

[2]    Základní deska k výrobe skla v dobrovodské huti v práci: P. Rous, Soupis sklárských hutí a rafinerií na Havlíckobrodsku, vyd. Okresní muzeum Havlíckuv Brod 1990, str. 9 – 10.

[3]    Demonstrací proti prítomnosti ministra spravedlnosti Eduarda Herbsta, nemeckého liberála, v Praze, se úcastnil také František Ptácník, student nemeckobrodského gymnázia, který je odpykal ctrnáctidenním vezením. Svoboda, roc. II. (1868), c. 15 (10.8.). Podle K. Adámka patril k vudcum studentského odporu i Max Faber, studující práv puvodem z Habru, kterého najdeme pozdeji mezi svolavateli tábora lidu na Žižkove poli.

[4]    Táborové hnutí v ceských zemích všeobecne popsal jeho soucasník Jakub Arbes, Plác koruny ceské neboli Persekuce lidu ceského v letech 1868 – 1873, sv. I, II, Praha 1894. Pozdeji se jím zabýval Jaroslav Purš, Tábory v ceských zemích 1868 – 1871, CSCH VI (1958).

[5]    Státní finance vycerpané prohranou válkou s Pruskem r. 1866 mely po rakousko-uherském vyrovnání r. 1867 v Predlitavsku z nejvetší míry sanovat práve príjmy z daní vybrané v ceských zemích. Protesty lze zaznamenat i ve zdejším okresu. Ledecské okresní zastupitelstvo protestovalo již 7. 4. 1868 proti zavádení nových daní z majetku a 4. 7. 1868 žádalo slevu gruntovní dane o 2/3 kvuli neúrode. AF Okresní zastupitelstvo Ledec n. S., Zápisy z jednáních samosprávy okresu Ledec n. S. (1868 – 1870), kn. Inv. c. 1.

[6]    J. Purš, c. d., str. 243 – 244.

[7]     Prubeh jeho popsán, napr. Fr. Puža, Kronika pribyslavská, Pribyslav 1914, str. 209 – 213, K. Adámek, Z dejin okresu hlineckého I., Hlinsko 1909, str. 132 – 134. Jako první se kritického hodnocení ujal J. Janák, Morava a tábor lidu na Žižkove poli u Pribyslavi v roce 1868, Vlastivedný vestník moravský XX (1968), str. 242 an.

[ 8]     V. Zajícek, Výlet k soše Jana Žižky v Dobré Vode roku 1868 a jak to dopadlo, Havlíckuv kraj 13. 3 1936. Pameti Aloise Welze vybral a publikoval Adolf Branald, Hrdinové všedních dnu, Praha 1954, díl II., str. 189 – 200. Až zarážející neprítomnost jakéhokoliv úredního písemného dokladu v rámci okresu by snad mohly nahradit údaje soudobých krajských a ústredních úradu, což ovšem predpokládá podrobnejší studium v jejich archivních fondech, možná s výsledkem nejistým, nebot neexistuje záruka, že doklady k této záležitosti zustaly dochovány, když doposud badatelé, využívající tyto archivní fondy, se o táboru v Dobré Vode vubec nezmínili.

[9]    V. Zajíckovi bylo v dobe konání tábora 12 let a vzpomínku napsal jako osmdesátník s odstupem 68 let. A. Welz (A.W.) se mítinku neúcastnil, referovali mu o nem s nejvetší pravdepodobností jeho zamestnanci. Otcovy vzpomínky zapsala dcera Antonie Welzová v roce 1891 a další neidentifikovaný písar. Jsou soucástí osobní písemné pozustalosti A.W., která byla puvodne uložena v Archivu Národního technického muzea v Praze, žel nyní neprístupné po nicivé povodni v roce 2002, zmrazené a cekající na svou restauraci.

[10]  J. Pavlík, Kde k nám promlouvá historie, Cesta Vysociny, 14. 1. 1969.

[11]  Toto datování pouze u V. Zajícka (V.Z.), Alois Welz presnejší casový údaj neuvádí. Priklánel bych se k V.Z., který udává, že se tábora aktivne úcastnili clenové práve založeného svetelského ochotnického spolku. Muselo se jednat o spolek Sázavan, který považoval za rok svého založení práve rok 1868, i když stanovy schválila politická správa až roku následujícího (K tomu Rejstrík spolku, 1864 – 1910, kn. Inv. c. 49, OkÚ Ledec n. S.; Oslavy dvacetiletého trvání spolku Sázavan, 1888, Archiv mesta Svetlá n. S., spolky kart. 43. Zmatek do datování vnáší ponekud K. Seidler, Kronika mesta Svetlé, Svetlá 1887, str. 137, který klade událost bez dalšího vysvetlení do roku 1869. Ovšem ani toto datum nelze zcela vyloucit.

[12]  Povolovat verejná shromáždení byla oprávnena v okruhu své územní pusobnosti okresní politická správa, tehdy ješte Okresní úrad Habry. Ani v podacím deníku OkÚ Habry nebyl shledán žádný záznam o tom, že by se organizátori pokusili mítink rádne ohlásit. Podmínka jeho legalizace A. Welze pozdeji zachránila pred odsouzením.

[13]  V pribyslavském prípade, kdy se rovnež jednalo o nepovolený tábor lidu, který se navíc konal pres úrední zákaz dorucený organizátorum, byly vyneseny pouze penežité tresty. Dosahovaly ojedinele 100 zl. A jenom v jednom prípade tzv. nedobytnosti se menily v nekolikadenní tresty vezení. OS Pribyslav, kart. 204.

[14]  Sami organizátori pojmenovali toto shromáždení poutí. Jenom prívlastky se rok od roku menily jako napr. manifestacní pout, národní pout, tradicní staroceská pout, tradicní národní pout. Viz. Oficiální emblémy v II. Svazku pametní knihy obce Malcín. Otázkou zustává, kdo byl duchovním otcem myšlenky na konání poute, zda Jan Reitmayer nebo nekdo z bratru Císaru (Jaroslav ci Bohuslav) nebo zda šlo o rozhodnutí spontánní.

[15]  Národní poute jakož i ostatní události v obci jsou verne popsány v malcínské pametní knize (Kronika politické obce Malcína, 1939 – 1963), kterou vedl místní rídící ucitel Jan Reitmayer a odkud jsem také prevážnou cást informací cerpal. Omezím proto odkazy na tento pramen na minimum.

[16]  Žižkova bysta byla pocátkem okupace snesena a ukryta do konce války u Šimkova stavení v Dobré Vode. Sdelení Bohuslava Rezka (Malcín cp. 15), pametníka. Pout byla inzerována v tisku také v clánku Znovuodhalení Žižkova pomníku v Dobré Vode u Malcína, Svobodný Havlíckuv kraj, 12. 7. 1945. Anonymní autor clánku se však zmýlil, když psal o bronzové byste, protože plastika je litinová.

[17]  Obec nemusela být ušetrena odvety nacistických bezpecnostních složek, kdyby byla vypátrána rodina, jež pomohla partyzánovi, jehož Welz pri prepadu své vily zranil. Welz však dlouho ve vezení nepobyl, nebot posudky o jeho chování vuci ceskému obyvatelstvu behem okupace byly velmi príznivé. Presto ješte v roce 1945 byl dobrovodský velkostatek postaven pod národní správu, z vily majitele se na cas stala ozdravovna CSCK pro repatrianty. V roce 1947 byl Fr. Welzovi veškerý majetek zkonfiskován a predán do správy státním lesum.

[18]  Okresní výbor Národní fronty v Ledci n. S., ve své dobe vlivný dohlížitel na ideovou cistotu verejného života a jeho organizátor, v letech 1949 – 1950 venoval pozornost vetšinou celostátne uznaným oslavám, slavnostmi v regionu se zabýval výjimecne a to ješte na pokyn vyšších orgánu (napr. Fibichovy oslavy 2. 7. 1950 ve Všeboricích), OV NF Ledec n. S., kart.

Tento text byl prevzat z publikace Svetelsko - vlastivedný sborník, díl 1. :  Miloš Tajovský - Dobrá Voda, novodobé poutní místo.



fotohint

Additional Hints (Decrypt)

Cnerm

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



 

Find...

454 Logged Visits

Found it 408     Didn't find it 16     Write note 26     Temporarily Disable Listing 1     Enable Listing 1     Publish Listing 1     Update Coordinates 1     

View Logbook | View the Image Gallery of 49 images

**Warning! Spoilers may be included in the descriptions or links.

Current Time:
Last Updated:
Rendered From:Unknown
Coordinates are in the WGS84 datum

Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.