Skip to content

Akta X Mystery Cache

This cache has been archived.

Adrian_S: Případ uzavřen. Mulder a Scullyová se vrátili zpět do Washingtonu na centrálu FBI.

More
Hidden : 05/27/2008
Difficulty:
5 out of 5
Terrain:
5 out of 5

Size: Size:   small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Kdyz jsem byl za znamym, co delal v knihovne archiv, našel jsem zahrabanou slozku s napisem Top Secret. Zarazilo me to, i kdyz jsem mel mnoho otazek, ale vzal jsem si to domu a zacal prekladat, protoze to bylo anglicky. Vyslo z toho, ze to je spis z Akt-X. Spis jsem prelozil a zacalo patrani. Bohuzel to, co se bylo ve spisu, jsem nespatril. Mozna budete mít vetsi stesti nez ja, jestli chcete taky patrat. Zde je spis, ktery jsem nasel. Prectete si ho poradne! Hodne stesti!
























Zpráva o spatření neznámých létajících objektů (UFO)


    Poslední dobou se nám nějak nedaří. Dostáváme složité případy, které skončí fiaskem. A ještě ten divný chlápek, jak mu Mulder říká ,,Kuřák“ nemá ho rád, protože prý stojí za vším, co se tu děje. Mulder je již delší dobu v depresi, teďka na začátku měsíce je celé hodiny zavřený u sebe v kanceláři a prohlíží staré spisy, které jsme řešili. Skinner ho má taky plný zuby a dal mi najevo, že jestli Mulder nezačne pořádně pracovat, skončí u AktX a možná i u FBI.
    Před měsícem, když jsem přišla do jeho kanceláře, sledoval video záznam s dávným případem. Vůbec si mě nevšímal a koukal pořád dál. Zdálo se mi to divné, a tak jsem s ním navazála rozhovor.
,,Muldere, nedostal si teďka nějaký případ? Skinner tě chce vyhodit, když nebudeš pracovat.“
,,Ne, nemám Scullyová. A ať si mě vyhodí. Možná, že se teďka chovám hloupě, ale už mi asi nic jiného nezbývá.“
Nad touto odpovědí jsem jen zírala.
,,Muldere! To nemyslíš vážně? A co budeš dělat?“
,,Něco určitě.“ odpověděl mi, poté vypnul video, vzal spisy ze stolu a zamířil ven z kanceláře.
Ve dveřích se srazil se Skinnerem. Vyměnili si spolu nevraživé pohledy a vyšli ven na chodbu, kde započal hovor, kterému jsem ovšem nerozuměla.
Nevypadalo to jako přátelský rozhovor. Nejdřív se začali hádat, Mulder se rozkřikl a udeřil pěstí do obličeje Skinnera a ten pak spadl na zem. Mulder se po incidentu vrátil zpět a zamknul dveře.
,,Muldere, co si to udělal? Co se to stalo?“
,,Chtěl po mně, abych spolupracoval s Kuřákem! To nikdy!“ naštvaně prohodil.
,,A ty si to musel vzít?“
,,Dal mi to příkazem!“
Chvilku jsem stála jako opařená.
„Asi si vezmu dovolenou a musím ještě něco zařídit, zítra se tu sejdem“, prohodil a zamířil k zadnímu východu.
     Druhý den jsem přišla za Mulderem do kanceláře a nevěřila jsem svým očím.
,,Co to děláš? Muldere, proč si balíš věci? Ty si už dostal výpověď?“
,,Ne, včera večer, než jsem usnul mi někdo zavolal,“ mluvil a při tom ještě balil věci, ,,nejdřív z ústředny a když jsem se zeptal, kdo to je, řekl mi jen to, že viděl UFO!“
,,Muldere, tolikrát nám volali, že je to UFO a přitom samá voda. Tak přestaň balit! “ řekla jsem.
,,Jenže Scullyová! Ten hlas byl sice tichý, ale řekl mi, že to neviděl zde USA, ale někde v Evropě. Jak se ta země mohla jmenovat?“  řekl a snažil se vzpomenout na tu zem.
,,Nějaká Červená republika nebo Čustá republika... Tak nějak, neslyšel jsem to dobře.“
„Česká republika?“ zeptala jsem se.
,,Jo, tak to je ono!“ odpověděl.
,,Muldere a k čemu ti to bude, když teď odjedeš? Skinner tě chce vyhodit, když se tady ukážeš a kord, když je zrovna na chodbě!? “
,,Zkus sehnat letenky a jdi za ním a požádej ho o dovolenou!“
,,Muldere!“
,,Scullyová! Tohle je moje poslední šance, jestli to bude jen další bouda, tak končím!“
Nakonec jsem se nechala přemluvit a šla jsem za Skinnerem pro dovolenou.
    Dnes je středa a povedlo se mě zamluvit letenky na let OK3059 z Washingtonu do NewYorku a odtud po 4 hodinách čekání na přestupu letem OK0051 přímo do Prahy. Přílet je stanoven na čtvrtek 6:20AM a zde bude již připravené auto na naší cestu. Ještě musím domů zbalit to nejnutnější…  
S Mulderem máme sraz na letišti, ale nikde ho nevidím. Letadlo odlétá  v 10:40AM a nám nezbývá moc času.
„Kde je sakra Mulder!?“
Konečně… Na palubu letadla vstupujeme jako poslední pasažéři a ihned po uzavření dveří začínáme rolovat na start.
Na letišti v Praze vyzvedáváme auto, kterým jsme se vydali po dálnici D1 až někam na jihovýchod.
    Během cesty jsem se zeptala:
,,Ty Muldere, víš alespoň kam máme jet? Kde bydlí ta osoba a jak se jmenuje? “
,,Jo, to vím, mám to tady někde napsaný,“ během řízení hledal v kapse papírek s údaji o místě setkání, ,,ehm, takže je to nějaká vesnice, poblíž města Humpolec. Czejov.. tak nějak se to jmenuje. “
Kývla jsem a doufala, že se nemýlí. Když jsme dorazili na místo, bylo zrovna poledne. Projeli jsme okolo rybníka a začali hledat dům s číslem 47. Dům jsme našli a zazvonili jsme. Ze dveří vyšel starý pán a ptal se nás, kdo jsme? Bohužel jsme nerozuměli ani slovo a podle jeho výrazu ani on ničemu nerozuměl. Pak cosi křikl do domu a ve dveřích se objevil mladík, který nám rozuměl a začal překládat.
Představili jsme se jim a oni nás pozvali dále. Oni se nám představili jako Václav Hájek a ten mladík byl synovec Antonín.
    Než jsme se začali vyptávat, ukázali nám, kde můžeme spát a ať se tu chováme jako doma.
,,A kdy jste to viděl naposled? “ ptal se Mulder.
,,No, támhle na kopci", přeložil Antonín Václavova slova, vyšel na dvorek a ukázal východně od jejich branky na kopec, ,,skoro každý druhý den to vidí! Pořád se tam objevují záblesky a je to takové.. vzrušení! Chápete, co tím myslím, ne?“ říkal nám dodával Antonín.
,,No, to jo, ale my jsme se ptali, kdy jste to viděl naposled a ne kde!“ opravila jsem ho.
,,Ah tak,“ uvědomoval si Antonín, co panu Václavovi řekl, ,,omlouvám se, špatně jsem slyšel.“ Antonín se zeptal znovu pana Václava a tentokrát se to povedlo přeložit:
,,No, předevěčírem to viděl naposled, takže by se to mělo objevit dneska.“
,,Tak vám děkujeme a půjdeme se na to podívat, že Scullyová?“ dodal Mulder.
,,Nechoďte tam teď za světla! Nic tam neuvidíte!“
,,Jak to?“ zeptala jsem se.
,,Objevují se jen v noci, proto to vidí jen on! Ostatní z vesnice už v té době spí a já také! “
,,Aha a v kolik to uvidíme?“ tázal se Mulder.
,,Tak mezi druhou a třetí po půlnoci.“ váhal Antonín.
,,No, stejně se na to podíváme. Děkujeme vám za informace. Nashledanou!“ řekl Mulder a začal se připravovat na cestu do kopců.
Sotva jsem zavřela za sebou dveře, spustila jsem na Muldera:
,,Muldere, já mu teda moc nevěřím, jak tvrdil, že to jako jediný viděl. Řekla bych, že si z nás jenom střílí!“
,,Zkusme to, já tam jedu! Jdeš do auta?“
Nastoupila jsem a vyrazili jsme na to místo, které nám popsali Hájkovi. 
     Zastavili jsme asi 600 metrů od toho místa a to jsme se snažili zajet co nejblíže k místu. Byl to velký výstup, ale nakonec jsme se tam dostali, i když byly všude větve a pařezy. Na místě byla jen triangulační tyč a malý kamenný pomníček s letopočtem 1933.
,,Tak se tu porozhlédnem, ne?“ řekl Mulder.
A šli jsme od sebe 5 metrů. Když jsem šla směrem na sever, tak jsem narazila na starý buk, kde byla velká strouha. Křikla jsem na Muldera, on přiběhl a řekl:
,,Skvělý, tady se můžeme schovat!“ a šel k autu.
Šla jsem s ním a u auta jsem se ho zeptala:
,,A co chceš teď dělat, když máme tolik času?“
,,Já bych se teďka najedl, mám hlad a ty?“
Já jsem jen na něj koukala, jak to mluví, takový nikdy nebyl. Po obědě jsme si ještě zjistili, jak je to s letadlem, v kolik nám letí zpátky. Signál je zde špatný a připojení na internet taky nic moc. Cestou zpět se ještě rozhlížíme a snažíme si zapamatovat detaily cesty.
    Když byla 2 hodina po půlnoci, jeli jsme na to místo, kde jsme stáli ráno a schovali jsme se do strouhy, kterou jsme objevili za dne. Ještě u té triangulační tyče jsem radši připevnila kameru na mladý buk, co kdyby se to opravdu objevilo...
Po 24 minutách se začali dít divné věci. Z toho místa, kde byla triangulační tyč se blýskalo a bylo jen vidět bílou oslnivou záři, která procházela mezi stromy. Mulder se zvedl a jen řekl: ,,Jdu tam!“
,,Muldere, ne!“ křikla jsem.
Neposlechl mě a běžel do té záře. Po několika sekundách vznikl z té záře oslňující záblesk, přes který jsem nic neviděla. Hnedka zmizel, stejně tak i ta bílá záře.
,,Muldere!“ křičela jsem plných plic.
,,Muldere! Muldere!!“
Nic se neozývalo. Rychle jsem běžela k té tyči. Nic kromě jeho oblečení tam nic jiného nebylo.
,,Neee!“ křičela jsem a nemohla uvěřit tomu co jsem právě viděla. Mulder zmizel…
Čekala jsem do svítání, jestli se Mulder někde neobjeví, ale nic se již nedělo.
Vzala jsem věci, co zbyly a podívala jsem se, jestli tam je kamera. Nebyla tam. Vystrašeně jsem šla k autu a poté jsem jela k Hájkům. Hájkovi už spali, tak jsem si taky lehla, ale moc jsem toho nenaspala. V poledne jsem zbalila zbytek věcí a rychle se rozloučila a vydala se na letiště do Prahy a letadlem domů.
 Jak to asi vysvětlím ve Washingtonu, a co paní Mulderová? Ve víru myšlenek jsem usnula…
    Po 7 hodinách letu, jsem zamířila rovnou do ústředí FBI za Skinnerem. Když jsem přišla do jeho kanceláře, viděla jsem, jak v jeho místnosti sedí Kuřák a pár agentů z FBI, které jsem neznala. Zrovna jsem přišla do středu jednání.
,,Ahh, Scullyová! Posaďte se a řekněte mi, kde je Mulder!“ spustil Skinner.
,,Pane, “ říkala jsem velice smutně, ,,Mulder je pryč!“
,,No to vidíme, ale kde je?“ znovu se zeptal.
,,Prostě není!“ odpověděla jsem.
,,Můžete být konkrétní, slečno Scullyová?“ zeptal se Kuřák.
Podívala jsem se na něj zlostně odpověděla: ,,Uneslo ho UFO!“
Celá místnost byla na několik málo vteřin tichá a pak se zeptal ozvalo lehké zašumění a tichý šepot ostatních přítomných.
,,A máte důkazy?“ zajímal se Skinner.
,,Ne, pane. Měla jsem s sebou kameru, ale ta také zmizela..." jsem dodala, jenže Skinner nad tím jen kroutil hlavou a Kuřák se zlostně usmíval.
,,Ale viděla jsem to na vlastní oči!“
,,A víte alespoň, jak vypadali?“ zeptal se Kuřák.
,,Ne. Ale vím jistě, že tohle není žádná fraška, tohle bylo skutečný!“
,,A to kvůli jednomu telefonátu z bůh ví odkud a jen kvůli nějakým zářím jste letěli na 5 dní proto, aby jste nám mohli tohle říct? Bez důkazů nemáte nic!“ konstatoval Kuřák a zapálil si další cigaretu.
Náhle někdo zaklepal na dveře.
,,Dále!“ křikl Skinner.
 Do místnosti vešel vysoký mladý muž a pravil:
,,Vy budete asi nadřízený tohoto oddělení? Já jsem agent John Doggett a přeložili mě sem, že tu mám pracovat.“
Skinner se na chvilku zarazil, poté ho chytl okolo ramen a vzal ho kousek stranou. Chvilku si něco potichu říkali.
Když se domluvili, oznámil mi: ,,Slečno Scullyová, budete pracovat tady s agentem Doggetem na Aktech X, když už tu není Mulder!“
,,Pane, ale..." chtěla jsem namítnout.
,,Je to rozkaz!"
Z hrůzou jsem se na něj podívala. Jen jsem mu potřásla ruku a hnedka jsem odešla. Dogget šel se mnou a vyptával se, jak to tady chodí a jestli jsou ty případy těžké apod. Nakonec se zeptal, kdo to byl Mulder a jestli je ve skutečnosti takový, jak o něm kolují pověsti. Odpověděla jsem mu, že to byl nejlepší kolega v celé budově FBI.
    Musím se zastat Doggetta, že si nevede špatně, ale Mulder byl Mulder.
Po měsíci, od té nešťastné události, jsem měla zprávu na záznamníku od pana Hájka. Nejdříve jsem nechápala, co se mě snaží říci, ale pak se na záznamníku ozval hlas Antonína, který vše uvedl na pravou míru.
„Už se to tu objevuje znovu, zase ty záblesky a záře!“ znělo ze záznamníku.
Bylo mi divné tom všem, že mluvil tichým hlasem. Vzpomněla jsem si na to, co říkal Mulder.
,,Ten hlas byl sice tichý, ale řekl mi, že to neviděl zde USA, ale někde v Evropě!“
Uvědomila jsem si, že ta první informace byla od Antonína, jelikož on má tichý hlas. A zdálo se mi, že potřebuje moji pomoc.
Zabalila jsem si to nejnutnější, objednala jsem si letenky a vyrazila jsem na letiště. Cestu již znám a vím, co mě čeká, volám Doggettovi a nechávám mu vzkaz, ať se po mně neshání, že jsem v Evropě. Za hodinu mi letí letadlo.
    Po 11 hodinách stojím opět před domem pana Hájka a Antonína. Docela se divil, co tu dělám, ale jelikož tu byl Antonín, tak mu to vše vysvětlil. Antonín mi sdělil, že jedu včas, dneska by se to mělo objevit. Počkala jsem si na večer, až odbila druhá hodina po půlnoci a vyrazila jsem na místo. Sotva jsem zastavila, už se objevila záře. Běžela jsem k tomu, náhle oslňující záblesk přede mnou. Zastavila jsem se a zakryla si oči. Pár sekund a opět to přestalo a já mohla běžet dále. Doběhla jsem  na místo udýchaná a co jsem neviděla.
,,Muldere? Muldere!!“
 Mulder ležel na zemi celý nahý v křečovité poloze a třásl se. Ihned jsem mu půjčila svůj kabát a vydali jsme se pomalu k autu. Vyrazili jsme do vesnice k Hájkům. Muldera jsme uložili a já se posadila do křesla k Mulderovi, kdyby něco potřeboval. Za celou dobu nepromluvil ani slovo. Myšlenky se mě honily hlavou a otázky se nyní vynořovali a hned zase mizeli. Usnula jsem.
    Ráno mě probudilo slunce, které svítilo do pokoje
„Stávej Scullyová je krásný den!“ promluvil Mulder, když viděl, že se budím.
„Jsem rád, že jsem zpátky, mám hlad a co ty?“ se zeptal.
 „Já taky, jdu pro snídani, jsem ráda, že jsi zpět!“
Teď si uvědomuji, že jsem dva dny již nejedla. Když jsem přinesla snídani, říkal mi:
,,Scullyová, já ji viděl!“
,,Koho? Muldere, koho?“
,,Samanthu!“
Zírala jsem na něj. Když to řekl, přisedli si k nám Hájkovi a poslouchali nás.
,,Říkala mi, že se nemám čeho bát. Že prý bude vše v pořádku! Když jsem dopadl na to místo, viděl jsem, jak na mě mává a běžela k tobě!“ hlásil Mulder.
,,Ale já ji neviděla! Nikdo naproti mně neběžel!“
,,A, prosim tě! To není možné! A ještě mi dala takovou zvláštní otázku. Prý jestli dře voda? Nevěděl jsem, co tím myslí!“
Nad tímto tvrzením jsem jen kroutila hlavou.
,,Paní Scullyová, nechcete se tam ještě jednou podívat? Možná tam bude něco zajímavého!“ navrhl Antonín, který přišel za panem Hájkem.
Mulder a já jsme souhlasili a vyrazili jsme na místo ještě jednou.
Na místě, kde ležel Mulder, byl jen vypálený černý kruh, poblíž toho mladého buku.
,,Tohle tady bylo prvně?“ ptal se Mulder
,,Ne, nebylo!“ odpověděla jsem.
On nad tím místem jen kroutil hlavou a vracel se zpátky k autu.
,,Co napíšeš do zprávy, Muldere?“
,,Nic, tohle si nechám pro sebe. A pochybuju, že by mi tohle Skinner věřil!“
Já jsem mu na to jen kývla hlavou. Docela mi vrtalo hlavou, kam zmizela ta kamera...
    Ještě ten den jsme odjeli na letiště a letadlem do Washingtonu. Když Skinner uviděl Muldera, nemohl věřit vlastním očím. Vyptával se ho na různé věci, ale Mulder mu jen odpověděl, jestli to není zbytečné, když mu to stejně nebude věřit. Skinner se nakonec přiznal, že by tomu asi nevěřil, ale řekl Mulderovi a mě, že nám nedá výpověď. Oba jsme byli rádi, že to takhle dopadlo.
    Teďka jsme na řešení případů 3. Fox Mulder, John Doggett a já Dana Scully. Od té doby, co pracujeme společně, se nám výsledky zlepšili a to hlavně Dogettovou komunikací s nadřízenými.
Mulder doufá, že se objeví Samantha živá a zdravá, pořád o ní sní. Závěrem bych chtěla podotknout, že UFO, ve které jsem nevěřila, opravdu existuje.

Dana Scully
Asistentka Foxe Muldera a doktorka medicíny





Nepokoušejte se pátrat, když je mokro nebo tma! Hrozí tu nebezpečí pádu, tak buďte na sebe maximálně opatrní!!! Toto pátrání je dobrovolné! Nezapojujte do pátrání radši děti!



Upozorňení! Při hledání můžete najít na zemi pod kamenem nedaleko Vypáleného místa krabičku s nějakými úkoly. Tato krabička není zapojena do pátraní!! Patří to k jiné hře (ne GC)! Takže úkolami uvnitř krabičky se neřiďte!

Additional Hints (Decrypt)

Gra arwilšší.
Xbarp = mrzr

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)