Sokolova vyhlídka - Ceský kremenný val
Chránené území o výmere 3,5 ha bylo zrízeno k ochrane skalního výchozu ceského kremenného valu. Nachází se nedaleko Babylonu v nadmorské výšce 550-560 m.
Ceský kremenný val, jak již sám název napovídá, tvorí pásmo nesouvislých kremenných žil v délce asi 32 kilometru od Belé nad Radbuzou až k hranicím u Ceské Kubice. Geologické útvary tohoto typu v Cesku nemají obdoby a v terénu upoutají i naprostého laika. Díky vysoké odolnosti kremenné výplne vuci erozi casto vystupuje v krajine jako skutecný "val", jinde v podobe pozoruhodných kremenných "suku" a tzv. "ovcích skalek". V terénu mnohdy vytvárí výrazne modelovaná návrší.
Kremenný val tak poskytuje radu turisticky atraktivních lokalit a zajímavých prírodních výtvoru.
Výrazné skalní ostrohy, prudké strže a rozsedliny bývají dokresleny radou zaniklých lomecku a jam. Pri vnímání hlubších souvislostí se múže návštevník na kremenných skalách zamyslet nad mohutnou silou prírodních procesu a dramatem geologické minulosti Zeme.
Vznik ceského kremenného valu souvisí s mohutnými tektonickými pohyby, které se opakovaly v nekolika casových údobích a zpusobily nápadné vyzdvižení západní kry Ceského lesa a pokles východní kry tvorící podhurí tohoto horského pásma - Domažlická kotlina. Zlomové poruchové pásmo bylo postupne vypneno hydrotermálním kremenem, vysráženým z horkých podzemních roztoku s vysokým obsahem oxidu kremicitého. Má nejcasteji belave šedou nebo žlutavou barvou. Kremenné žíly jsou zpravidla protáhlé cockovité útvary, místy morfologicky velmi nápadné, tvorící 5-20 m vysoké a nekolik desítek metru dlouhé skalní zdi a kamýky.
Výchoz kremenného valu Sokolova vyhlídka tvorí vrcholové skalisko s mohutnou strmou skalní stenou doprovázenou balvanitým skalním morem. Puvodní reliéf chráneného území byl v minulosti silne narušen težbou kremene. Vrchol skalního výchozu je upraven a je zde osazena pametní deska významného ceského geologa PhDr. Rudolfa Sokola (1873-1927), jako pripomínka jeho významných geologických prací v oblasti Ceského lesa.
Sluší se poznamenat, že samotná Sokolova vyhlídka je dnes pouze upraveným místem s pametní deskou - okolní smrky již pred léty zastínily puvodní, jiste pekný pohled na Babylon.
Širší okolí prírodní památky pokrývají kulturní porosty smrku ztepilého a borovice lesní. K vyhlídce vás dovedou dve turistické znacené trasy. Jedna vám ukáže nekolik chodských vesnic - je to žlutá trasa Klencí, Chodov, Pec, Ceská Kubice. Máme radeji zelenou trasu - ta vás povede z Babylonu na vrchol Cerchova. Po celou cestu pujdete pekným hlubokým lesem, který po staletí patrí Domažlicím.
Cache je umístena nedaleko pametní desky na bezpecném míste. Není treba nikam šplhat. "Mohutná strmá skalní stena" citovaná z textu informacní tabule, ze které jsme cerpali, je v tomto prípade silnou nadsázkou.
Pokud vlastníte starší navigacní mašinku a pod stromy budete mít špatný signál, nezoufejte. Vyhlídku najdete zcela jiste; na ní si potom predstavte pametní desku jako jazyk, kameny pred ní jako zuby a použijte hint.
Cache je od místa parkování cca 1 km daleko/blízko.
PhDr. Rudolf Sokol, * 1873 v Sadské, † 3.2.1927 v Praze, ceský geolog. Studoval na filosofické fakulte Karlovy univerzity a stal se stredoškolským profesorem. Po studiích v Nemecku se 1917 habilitoval pro geologii na KU a r. 1926 se stal docentem geologie na Ceské technice v Praze. Byl clenem Královské ceské spolecnosti nauk aj. Zabýval se predevším petrografií, geomorfologií, metodikou geologie a mnoha teoretickými otázkami z techto oboru. Studoval geologii Ceského lesa, Šumavy a Polabí. Vydal o Ceském lese devítidílnou studii v Rozpravách Ceské akademie, knížku Geologie výkonná, Geologisches Praktikum a mnoho menších prací. Zkonstruoval a navrhl i nekolik geologických prístroju.
Zdroj: Ottova encyklopedie
Das Naturdenkmal Sokols Aussichtsstelle
Das Naturdenkmal Sokols Aussichtsstelle wurde am Ausgang des Böhmischen Quarzpfahls bei Babylon auf einer Fläche von 3,5 ha errichtet. Die Lokalität wurde nach dem Geologen Prof. PhDr. Rudolf Sokol benannt, dem die Gedenktafel am Gipfelstein gewidmet wurde. Der dient gewachsene Wald bietet heute vom Bergkamm keine Aussicht auf Babylon. Die Mündungen der Quarzadern sind durch das Durchdringen von heißen flüssigen Quarzlösungen in die tektonischen Brüche in der Zone der tektonisch zertrümmerten Gesteine gekennzeichnet. (Der hydrothermale Quarz entstand durch Ausflockung aus den unterirdischen Lösungen mit Quarzsäure.) Der Quarz in den Adern ist grünlich-grau, sekundär rosa gefärbt und von einem Netz von Äderchen des milchweißen Quarzes durchwoben. Oft handelt es sich um Deckschichten von timonit, psilomelan, manchmal kommen auch winzige Pyrit-Körner vor. Stellenweise haben die Adern eine Brekzien- oder Kokarde-Textur, mit eingeschlossenen Bruchstücken der umliegenden Gesteine. An den Mündungen verwittern diese Bruchstücke und die entstandenen Höhlungen sind oft mit Erden-Limonit gefüllt. Das Gebiet mit kryogenen Walls (abgesetzte Seitenflächen, Frost-Balkenhäuser) wurde hier durch ehemalige Quarz-Förderung beschädigt.
In der hiesigen Lokalität kommen spezifische habituelle Gehölzearten, vor allem Eichen vor, die einen Busch-Charakter haben. Auf dem seichten Substrat der schwer verwitternden Gesteine kommt z.B. graues Weißmoos vor (Leucobryum glaueum). In den umliegenden Waldbeständen kommen gewöhnlicher Tüpfelfarn (Polypodium vulgare), Wald-Habichtskraut (Hieracium murorum), die Heidelbeere (Vaccinium myrtillus), die Preiselbeere (Vaccinium vitis-idaea) und der Windhalm (Avenela flexuosa) vor.