"Za betlémskou hvezdou" je vlastne XXL-cache. Vždyt je to celé první patro budovy! Trade v ní ale nehledejte - je IN-only.
Logbook je návštevní kniha muzea betlému. Ta small-ka dole je jen na záložní logbook a na bežný trade.

Pojdte se podívat, kde v šumavských hvozdech zárí betlémská hvezda. V malé vesnicce Zábrdí, témer na konci sveta, najdete starý, oprýskaný hostinec a v nem úžasný poklad. Ne, nemluvím ted o klasické small krabicce, tu mužete (a taky nemusíte) najít potom. Nejdrív si zajdete prohlédnout kouzelný vánocní svet. Keška je tradicní - takže to není podmínkou, ale proc byste sem jinak jezdili? A pokud prinesete nejaké krmivo pro kocicky a pejsky, nebo už nepoužívaný betlém po babicce, byt i poškozený, budete urcite vlídne prijati. Pomozte doplnit sbírku o další skvosty a posunout ji na první místo na svete!

Dnes máme oslavu vánocních svátku spojenu predevším s vánocním stromeckem, rozdáváním dárku a s tím spojeným komercním šílenstvím.  Avšak nebylo tomu tak vždy. V Ceských zemích jej v roce 1812 poprvé postavil pro své prátele reditel pražského Stavovského divadla Jan Karel Leibich. Pred tím byl v Cechách symbolem vánoc betlém. Ani ten tu však nebyl odjakživa.

Jak se tedy slavily vánoce drív?

První písemná zmínka o oslavách narození Páne pochází z roku 336 („Depositio Martyrum“) a 354 (Filokaluv kalendár). Všeobecne se ale Vánoce v krestanské církvi slaví až od 7. století. A co se slavilo predtím, v dobách, kdy ješte krestanská církev nemela takovou moc? Zrození Slunce! V roce 274 rímský císar Aurelián stanovil jako datum oslav zimního slunovratu 25. prosinec - den Natalis Solis invicti – den Zrození nepremožitelného Slunce.

Liturgický svátek, jímž krestané 25. prosince oslavují vtelení boha a zduraznují jeho zrození v Betléme má svuj puvod v Ríme a sahá do 4. stol. Krestané jím prekryli pohanský svátek boha slunce, slavený v dobe zimního slunovratu  - onen Natalis Solis invicti. Chteli tak zduraznit, že Ježíš je pravé svetlo cloveka a sveta. Datum 25. prosince tudíž není historickým datem Ježíšova narození. Oslava zrození Spasitele byla v pocátcích krestanské církve událostí ciste náboženskou a odehrávající se pouze na pude kostelu. Figurální zobrazování svaté rodiny v betlémské stáji s dítetem Ježíšem v jeslích, pastýri s oveckami a tremi mudrci z Východu spocívá na vyprávení v evangeliu sv. Lukáše o narození Ježíše. Tento zvyk je doložen již ve 4. stol. a jako prostredek zbožnosti zlidovel predevším zásluhou sv. Františka a františkánu.

Odtud se stavení vánocních jeslí šírilo velmi rychle predevším v predalpských zemích a v jižní Itálii mezi rolnickým obyvatelstvem a stalo se pevnou soucástí vánocních zvyku.

První betlémy byly staveny v kostelech a šírily je reholnické rády, hlavne jezuité, kterí byli casto i jejich tvurci. V ceských zemích byl betlém poprvé vystaven v roce 1562 v kostele svatého Klimenta na Starém Meste pražském. První jeslicky s loutkou Jezulátka a Marií v životní velikosti postavili v Praze práve jezuité. Poté si je zacala porizovat šlechta a bohaté meštanstvo a jejich výrobu zadávali profesionálním rezbárum a malírum. Formou i kvalitou – nejen v regionu, ale ve svetovém merítku – ojedinelý je barokní betlém Matyáše Bernarda Brauna nedaleko Kuksu, vzniklý mezi léty 1723–1732 umeleckým pretvorením prírodních skalních útvaru. Do lidových vrstev pronikly betlémy až na konci 18. století. Lze se domnívat, že za to mohl císar Josef II., který pri svém úsilí o omezení moci církve a rušení klášteru zakázal vystavovat jeslicky v kostelech. Prostý lid si je nedal vzít, a tak se tento puvabný biblický príbeh presunul do domácností.

Lidoví umelci si jeslicky prizpusobili svým predstavám a své domovine. Na Príbramsku nechybeli horníci, v jižních Cechách rybári, ve mestech kupci, na vesnici prostí venkované. Každý prinášel božskému díteti dárek. Nakonec se tedy betlémy staly obrazem života a zvyklostí prostých lidí toho kterého kraje. V lidových jeslickách se setkávají postavy oblecené do místních lidových kroju s postavami v pestrých orientálních odevech. Vlastní zobrazení Ježíšova narození je doplneno výjevy z denního života ve meste, na poli, na pastvinách. A to je na nich to nejpuvabnejší.

Hlavním materiálem pro jejich stavbu bylo drevo, prevážne lípa a smrk, kterých bylo u nás vždy dostatek, figurky však bývaly vyrábeny i z vosku, papírové hmoty nebo z chlebové strídky (keramické betlémy jsou kupodivu prevážne novodobou záležitostí). Na Trebícsku a Ústeckoorlicku se díky místním podmínkám rozšírily betlémy malované na papíre.

 Je zajímavé, že v úrodných oblastech jako jsou Haná, Polabí, jižní Morava apod., lidové betlémy v 19. století prakticky nevznikaly. Zato v Orlických horách, v Krkonoších, na Valašsku, na Šumave i jinde melo meditativní prostredí horského kraje a stará krestanská tradice Vánoc za následek potrebu svého vlastního betléma. Nejvýznamnejší betlémárské oblasti v ceských zemích proto jsou Orlické hory, Krkonoše, Krušné hory, Trebíc, Trešt, Ústí nad Orlicí, Ceskomoravská vysocina, Domažlicko, Príbramsko, Valašsko a Slezsko.

Papírové Betlémy

Tištené jeslickové archy k vystrižení se u nás objevily kolem r. 1890. Nejdríve šlo o rucne kolorované ocelorytiny, pozdeji o litografie nebo drevorezbu. Nejstarší tisky byly kolorované jen cervene, modre, zelene a žlute. Zásadním prulomem v kvalite betlému se stal pocin Mikoláše Alše, který vydal 3 betlémové archy v r. 1902 a o 2 roky pozdeji ctvrtý. Brzy po nem zacali betlémy tvorit i další významní malíri.

Od pocátku 20. let 20. století se prodávaly v papírnictvích rozkládací betlémy tlacené do nízkého reliéfu. Zabíraly málo místa a snadno se stavely a stejne rychle uklízely. Betlémská chýše obklopená palmami, v ní Svatá rodina, jí se klanící Tri králové a pastýri s oveckami v ruzném poctu podle velikosti jeslicek. To vše je sestaveno tak, aby se po vytažení do prostoru postavilo na své místo. Jinou variantou jsou rozkládací betlémy nereliéfní. Tento typ jeslicek je u nás pomerne vzácný až do druhé poloviny 40. let 20. století, kdy jej svou tvorbou oživil ilustrátor a grafik, architekt Vojtech Kubašta. Vytvárel jednak tyto rozkládací betlémy, jednak betlémy kombinované, kdy se cást rozložila a cást figur byla volná a predstavila se pred betlémský základ. V soucasné dobe tyto betlémy pro znacnou financní nákladnost pri realizaci témer vymizely.

Spojnicí mezi rozkládacími a stavecími betlémy jsou tištené betlémy, které je treba vystrihnout a pak sestavit do pevného prostorového celku, nebo reliéfní tisk již továrne vyražený, který stací sestavit. Výhodou malovaných nebo pozdeji tištených betlému bylo, že se na stejnou plochu vešlo mnohem více figur, než kdyby byly vyrezávané ze dreva, a také po rozebrání bylo vše mnohem skladnejší. Z litograficky tištených betlému je asi nejznámejší ten, který poprvé v roce 1902 vydalo podle návrhu Mikoláše Alše nakladatelství Dedictví Komenského v Praze. Od té doby byl pretiskován znovu a znovu, ne vždy ale v kvalite blížící se puvodnímu tisku. Predlohu pro tištený betlém vytvoril v roce 1969 také kladenský rodák malír a grafik Cyril Bouda. Ve Zpravodaji Príbramských betlémáru z listopadu 2006 se o tomto betlému mužete docíst, že sv. Josefu vtiskl Bouda podobu Alexandra Dubceka, basista má podobu Josefa Smrkovského, jedna z  postav má podobu Marty Kubišové a pionýrka nese transparent "At žije náš Ježíšek".

Reklamní betlémy

Zatím co ty vzácné betlémy byly, soude podle mnohých vzpomínek pametníku, v péci rodicu, vetšinou otce, a deti jen se zatajeným dechem prihlížely, vystrihovací archy pro svoji dostupnost dovolovaly, aby se na príprave a stavbe podílely samy deti. Této skutecnosti zacali využívat mnozí výrobci zboží, jehož prodej byl v prubehu roku podporován reklamou nejruznejšího druhu. Šlo predevším o výrobky prumyslu pracích prostredku, kávovin a cukrovinek. Vznikly ve 30. letech 20. století jako zcela nový jev v historii betlémárství. Firmy vycházely z tradice stavení jeslicek pod vánocním stromeckem a z úvahy, že pokud ti prející lidickové mají Ježíškovi neco nést, necht je to práve jejich výrobek. K sériím pohádek ci vzdelávacích obrázku tak pribyly o Vánocích i jeslickové archy. Vycházely vetšinou v jednom listu (napr. Hradecká cikorka), ale nekdy byl soubor rozdelen tak, aby teprve pri získání dalšího archu bylo možno betlém sestavit (Otto Rakovník: „Tento Betlém je vydán ve dvou arších. Druhý arch bude priložen pri další objednávce“). Rozšíreny byly i tištené firemní betlémy Brandýské Cikorie z 30. let 20. stol. Pro zadavatele bylo nepodstatné, kdo betlém vytvorí. Duležité bylo, aby byly dostatecne výrazné výrobky, které firma propagovala. Na archu tedy nenajdeme podpis výtvarníka, zato darovníci jsou casto mýdlem ci cikorkou prímo obtežkáni. K tomuto úkolu se dobre hodili i velbloudi nebo sloni. Dr. Vaclík ve své knize "Co nevíte o betlémech" vydané v roce 2003, na strane 30 hovorí o dalších reklamních betlémech Plzenského Prazdroje, odevního konfekcního závodu Nehera, mydlárské firmy Pilnácek v Hradci Králové ci nemecké firmy Schicht v Ústí nad Labem.

Muzeum papírových betlému

Bývalá ucitelka Svatava Vizinová prošla mnoha životními peripetiemi, až nakonec opustila velkomestskou civilizaci a koupila ruinu domu, kde kdysi dávno fungovala místní hospoda. V sále v prvním patre pak zbudovala muzeum betlému, které sbírá již od svého detství. Jedním z jejích prvních byl práve Laduv betlém. Dnes je v muzeu asi 750 exempláru, což je podle nekterých pramenu druhá nejvetší sbírka na svete. Ve valné vetšine se jedná o betlémy papírové - rozkládací a vystrihovací. Návštevníci zde mohou obdivovat betlémy mnoha známých výtvarníku: Josefa Lady, Mikoláše Alše, Josefa Weniga, Marie Fischerové-Kvechové, i velmi cenené betlémy Vojtecha Kubašty. Jsou zde pozoruhodná díla amatérských tvurcu, napríklad betlém dvaaosmdesátiletého invalidního muže z Ústí nad Orlicí, který muže pracovat pouze levou rukou. V jeho betlémech se objevuje až 23 500 figur. Videt lze detské betlémy, betlémy ze zahranicí, betlémy Jany Moštkové, situované do skutecne existujících obcí na Vysocine a Jižní Morave, železnicárský betlém, dále vubec nejvetší betlém u nás - valašský, široký 3,65 metru, anebo ten nejmenší - vejde se do krabicky od zápalek. K nesporne unikátním exponátum patrí skautský betlém, ve kterém dary Ježíškovi prinášejí Rychlé šípy, zaujmou i prvorepublikové reklamní betlémy ci betlém Obcanského fóra. Ve sbírce nechybí ani ono již zminované dílo Cyrila Boudy z roku 1969.

Paní Svatava nevystavuje jenom cizí výtvarná díla, ale i sama je autorkou. Její osobní betlém vznikl zajímavým zpusobem. Svatava Vizinová jej nejprve namalovala jako podmalbu na skle a poté obrázky namnožila na barevné kopírce, vystrihala a sestavila. Krome toho se o malbu na skle zajímá úcelove - vyrábí repliky až dveste let starých predloh nebo sestavuje podmalby na více sklech, které vytvárejí prostorový efekt. Jedná se o nárocnou práci a výroba jednoho obrázku muže trvat i sedmdesát hodin. Malování na skle výtvarnice dokonce i vyucuje. Její život doplnuje péce o kocky, psy a živelne rostoucí zahrádku, kde mimo jiné dozrává treba vynikající pravé šumavské kiwi. A jak jste si mohli všimnout na webových stránkách Crechemania, paní Svatava je v USA známejší, než tam, kde je doma.

 O keši ...

... majitelka budovy, muzea betlému, paní Svatava Vizinová, ví a stará se o ni. Nemusíte se tedy bát,  jestli vás nekdo u keše vidí. Naopak - spíš se bojte, že vám ji podá do ruky . Upozornuji, že ve small keši je jen záložní logbook, pro prípad, že nebude z jakéhokoli duvodu možné se zapsat do hlavního logbooku v extra-extra-large keši (1. patro muzea, logbook je návštevní kniha). Zapsat se samozrejme mužete do obou logbooku.