Cimrmanova rozhledna Traditional Geocache

Jára Cimrman se narodil ve Vídni někdy mezi léty 1853 a 1859 (matrikářův nejistý rukopis ale připouští i roky 1856, 1864, 1868, 1883 ci 1884). Jeho otec byl český krejcí Leopold Cimrman a matka rakouská herečka Marlen Jelinková-Cimrmanová.

Cimrmanovo dětství nebylo příliš radostné. Otec ho nechal zapsat na českou menšinovou školu, zatímco matka současne na školu německou. Sám mistr se cítil být Čechem, což ostatně dokládá i zápis v deníku: "Chtěl bych videt svou rodnou vlast Böhmen..."

Ve své době jeden z nejvýznamnějších českých dramatiků, básníků, cestovatelů, filozofů, vynálezců a sportovců, nedožil se za svého života uznání. Teprve objevem truhly s pozůstalostí (Liptákov 26.února, kolem roku 1966) dr. Evženem Hedvábným je evropská veřejnost seznámena s jeho géniem. V roce 1967 vzniká v Praze Společnost pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana, která prostřednictvím tisku, rozhlasu a zejména pak divadla, nesoucího Mistrovo jméno, popularizuje Cimrmanův duchovní odkaz.

Často se klade otázka, jak si Cimrmanovu genialitu vysvětlit. Všechno nasvedčuje tomu, že příčinou jeho výjimečných schopností byl fakt, že Cimrman neprožil období puberty. Ta, jak známo dospívající osobnost rozptyluje a zavádí nežádoucími směry.
Cimrmanovi rodiče před svým synkem až do jeho patnácti let tajili, že je chlapcem, aby donosil šatstvo po své starší sestře Luise. A když mu pak zlomyslné spolužáčky prozradily, že dívkou není, měl už Cimrman pubertu za sebou, protože devčata, jak víme, dospívají dříve.

Ať se Jára Cimrman věnoval jakékoliv činnosti, vždy byl nepřehlédnutelný. Jen namátkou - americké vládě predložil projekt Panamského průplavu včetne libreta stejnojmenné opery. Reformoval haličské školství. S hrabětem Zeppelinem zkonstruoval první vzducholoď s tuhou konstrukcí ze švédské oceli a s gondolou z českého vrbového proutí. Jako anarchista vyhoštený z Německa si nesl v osobních dokladech záznam „strůjce nepokojů“, což vedlo švýcarskou firmu Omega k nabídce, aby zdokonalil setrvačník dámských hodinek Piccolo. Zároveň v těžkých podmínkách tamních Alp zavedl (a po nejaký čas také vykonával) funkci porodního dědka.

A práve zde ho zastihuje depeše Adolfa Josefa ze Schwarzenberka, majitele krumlovského panství. Tento vášnivý gurmán neváhající utrácet celá jmení za nejlepší francouzské, švýcarské a italské sýry, archivní vína či čerstvá žabí stehýnka, začal po letech opulentních zámeckých hostin cítit, že rozhledna na Kleťi, postavená jeho dědem Josefem Janem Nepomukem ze Schwarzenberku v letech 1822-25, přestává vyhovovat jeho představám o dostačující míře pohybu. Rozhodl se tedy Cimrmana pověrit stavbou rozhledny, která by byla dostatečně reprezentativní na nedělní sportovní vycházky a přitom nebyla příliš vzdálena od knížecích pokojů.

Pro Cimrmana, zkušeného svetoběžníka, geodeta, stavaře a inženýra nebyl problém vhodnou lokalitu během několika dní nalézt. Rozhodl se, že pro stavbu použije nejmodernějších postupů a tak záhy mohli krumlovští v lesích za zámeckou zahradou potkat například Cimrmanův parou poháněný lesní automobil „Škaredá středa“ (do provozu uveden na Škaredou středu 1906) svážející na stavbu to nejlepší dřevo z knížecích lesů.

Cimrmanův parou poháněný lesní automobil „Škaredá středa“
Vlastní vyhlídkovou vež se Cimrman rozhodl vylehčit aplikováním vlastního technologického postupu. Patrně víte, že, mimo jiné, se Cimrman kdysi také zabýval výzkumem v oboru vylehčování továrních mechanismů. Ty se tenkrát vyrábely zejména z dubového dřeva a byly tedy velmi těžké. K vyřešení problému mu nakonec pomohlo jeho přednáškové turné po Austrálii. Zde, konkrétně na Melbournsku, se poprvé setkal s nesmírně vytrvalým živočichem, jenž při aplikaci na dřevo dokázal opravdové divy. Tím objevem byl červotoč.
Cimrman vyjednal s australskou vládou výhodný obchod, který Australany zavazoval k dodávce půl druhého tisíce šlechtěných kusů do Rakouska, kde byl tento hmyz v té době ještě zcela neznámým, výmenou za několik kusů českého králíka. Ten se pozdeji v Austrálii velmi dobře ujal.

Červotoc se v českých zemích rozšířil velice rychle a stalo se z něj populární zvíře. Lidé obdivovali elán, s jakým se tento brouk, pracující vlastně pouze za stravu, vytrvale a dennodenně lopotí. O těch, kteří se ho snažili napodobovat, se říkalo (a dodnes říká), že tzv. "žerou práci".

I přes všeobecnou oblibu a spokojenost se ale červotoč nakonec stal důvodem, proč Cimrman skončil ve vězení. Vše začalo dne 23. listopadu 1889, kdy se náhle do rozbouřeného Dunaje zřítil trámový železniční most u Lince. Firma Ringhoffer, závod 02, sekce dřevo, pro kterou Cimrman mostní konstrukci vylehčoval, vynálezce zažalovala. Ten se však u soudu hájil poukázáním na nedodržení správného technologického postupu a opoždené zastavení vylehčovacích prací. Jako viníka celé tragédie označil stavbyvedoucího Herziga, který byl dle bezpečnostních předpisů povinen 20 dnů po nasazení červotoče na vylehčovací práce položit k mostu tzv. návnadná prkna, odborne označovaná jako schmeckenfošny.
Ty sloužily ke zpětnému shromáždění červotočů, což obvykle trvalo asi 48 hodin, a jejich přenesení na nové působiště. Rakouské soudy však Cimrmanovu obhajobu nepochopily . Neštestí ješte završily zprávy, že na mnoha dalších stavbách dochází k vylehčovacím pracím, aniž byly objednány.

Tentokrát se Cimrman rozhodl na vylehčovací práce osobně dohlédnout. Když se ale ve vídenské filiálce firmy Waldgeist und Sohn, dodávající červotoče do celého sveta, dozvěděli, že jejich „zaměstnanci“ budou pracovat na rozhledně pro samotného knížete Schwarzenberka, aniž záležitost s Cimrmanem zkonzultovali, místo objednaného balení Standwerk dodali zdarma balení Standwerk Forte. Tito žrouti, používaní na zakázkách, které doslova hořely, pracovali o 20 – 30% rychleji. Tak se stalo, že plánovanou práci dokončili již několik dní před plánovaným přiložením schmeckenfošen a nudíce se, pokračovali ve vylehčování konstrukce s nezmenšeným zápalem.


Knížecí rozhledna těsne před dokončením.
Snímek byl pořízen 20. května 1908
Zcela vpravo je vidět strojník Winkler pověřený obslubou Škaredé středy

Není tak patrně žádným překvapením, že se 22.května 1908, krátce před slavnostním otevřením, rozhledna během prudké odpolední bouře poroučela k zemi. Nekteří červotoči se dokonce následne vydali hledat práci do knížecího revíru, což knížecím lesníkům v dalších letech přidělalo nemalé vrásky na čele. Cimrmana před knížecím rozčarováním z dosažených výsledků zachránil jen fakt, že musel neodkladně odjet do Nového Světa pomáhat svému dávnému příteli Albertovi s jakousi teorií.