Zámecká jízdárna byla
postavena na konci 17. století stojící samostatne mimo zámecký
areál. Nachází se na jihovýchodní strane zámeckého prucelí
v tesné blízkosti roudnického námestí.
Po skoncení tricetileté války
nastala v Cechách opet doba stavebního rozmachu. Kníže
Eusebius z Lobkowicz prizval k realizaci svých
velkolepých plánu do Roudnice ctyri italské stavitele, kterí
spolupracovali s nemeckými i ceskými pomocníky. Posledním
z nich byl stavitel
Antonio
Porta, který dovedl zámery svého zamestnavatele ke zdárnému
konci. Jedním z prvních úkolu Antonia Porty po príchodu do
Roudnice bylo provedení veduty mesta a predevším dokoncení
rozestavené zámecké budovy, na které pred ním pracoval Carlo
Caratti a Carlo Orsolini, vybudování dalších objektu /pivovar,
špýchar, jízdárna a most/.
Architektonicky nejjednodušší je
roudnická jízdárna, která vznikla na konci 90. tých let 17.
století. v prubehu let ztratila svuj význam a byla
premena v konírnu. Na konci padesátých let 20. století již
byla tato budova témer opuštená a zacala chátrat. V roce
1959 nastoupil jako reditel roudnické galerie
Miloš Saxl. Po
zmapování situace se rozhodl, že se pokusí získat nové prostory pro
výstavní sín galerie. Jeho volba padla na bývalou jízdárnu. Ve
spolupráci s ing. arch. Pavlem Moštákem vypracovali návrh
rekonstrukce budovy, jejíž adaptace byla zahájena v roce 1961
a po ctyrech letech v cervnu 1965 byla otevrena
a zprístupnena verejnosti.
V té dobe ješte bylo nutné
vystavit, krome vlastních umeleckých predmetu, i díla
zapujcená z majetku Národní galerie v Praze, která však
byla po case vrácena, protože sbírky byly doplneny vlastními nákupy
obrazu a soch, tech umelcu a jejich tvurcích období,
která dosud v majetku galerie chybela.
Více informací o galerii najdete
ZDE.
V keši není nic cím by ses mohl
zapsat, tedy "BYOP"
