Na západní straně obce Senorady se vypíná návrší, kde dříve stávala dřevěná tvrz. Kopec, na kterém tvrz stála, klesá ze tří stran prudce k Senoradskému potoku. Čtvrtou severovýchodní stranu využila lehká jízda divokých Kumánů k poslednímu útoku. Ves pod tvrzí již byla zcela zachvácena plameny. Údolím potoka se vracel odražený oddíl, který chtěl tvrz dobýt ztečí z východní strany. Zastavily je strmé stráně a tuhá obrana posádky. Odražený oddíl se tedy připojil k hlavnímu útočnému voji. Tvrz zahalilo další mračno kumánských šípů ... psal se rok 1304. Jakou cestu zvolíš ty při dobývání senoradské tvrze?
TVRZ SENORADY
Na západní straně obce Senorady se vypíná návrší, kde dříve stávala dřevěná tvrz. Kopec, na kterém tvrz stála, klesá ze tří stran prudce k Senoradskému potoku. Pod kopcem se také táhne cesta spojující obec Senorady s údolím řeky Oslavy. Počátek tvrze není jasný. Údajný nález mincí uherského krále Ondřeje II., který by svědčil o jejím vzniku před polovinou 13. století, by mohl být verifikován pouze archeologickým průzkumem. Obec Senorady se připomíná poprvé roku 1349, kdy její díl držel Vrchoslav z Petrovic. V roce 1351 se po Senoradech píše Smil, který zřejmě seděl právě na tamní tvrzi. Roku 1358 převedl Jindřich z Vartenberka a Drnholce svůj díl na tvrzi Ješkovi z Pirkštejna. V roce 1398 figuruje tvrz ve sporu Jana Ptáčka z Pirkštejna s Jindřichem starším z Lipé. Nakonec Jan Ptáček prodal roku 1415 tvrz Hanušovi z Lipé a ten ji připojil k Templštejnu. Tím ztratila senoradská tvrz opodstatnění své existence a zanikla. Dvojdílný areál byl obklopen 4 - 9 m širokým příkopem, na severovýchodě dvojnásobným. Okraje příkopu kopíroval val. Objekty tvrze byly nejspíše dřevěné a ležely na dvou pahorcích o ploše zhruba 15×16 m a 14×28 m, oddělených 23 m širokou depresí - pozůstatkem mohutného příkopu.
Další informace o tvrzi z jiných zdrojů:
Krásně modelované pozůstatky dvoudílného hrádku zvaného Šance na pahorku ve smyčce potoka na východní straně vsi. Existence sídla se promítla do jména vsi, která se dříve nazývala Senohrady. Poprvé se vzpomínají roku 1349, kdy jejich díl držel Vrchoslav z Petrovic. Ale na hrádku mohl sídlit Smil, jenž se roku 1351 po Senoradech. psal. Další díl držel Jindřich z Vartenberka a Drnholce a roku 1358 ho zapsal Ješkovi z Pirkštejna. Přímo se jako tvrz připomíná roku 1398 ve sporu Jan Ptáčka z Pirkštejna s Jindřichem starším z Lipé. Nakonec Jan Ptáček roku 1415 ves a tvrz prodal Hanušovi z Lipé k Templštejnu. Je to poslední zmínka o sídle, které ztratilo smysl a zaniklo. Představa, že hrádek vznikl před polovinou 13. století, vychází z údajného nálezu mincí uherského krále Ondřeje II. (1205-35). Avšak k jejímu prověření bude potřebný archeologický výzkum. Přes ostrožnou polohu oba díly sídla důsledně obíhá příkop a val. Ale právě kvůli této poloze je příkop široký jen 4-9 m. Tvarování valové obruby měkce sleduje oba pahorky, a proto se mezi nimi zužuje. Na severovýchodní straně byl ještě šijový příkop (šířky cca 9 m), jenž je však narušen zřízením polní cesty. Přední pahorek má horní plošinu téměř kruhovou, s průměrem 15-16 m, druhý, oválný, s osami 28 a 14 m je od něho vzdálen 23 m. Povrch obou nenese stopy po zástavbě, ani na něj nevystupuje žádné zdivo. Mazanice v prohlubních po amatérských výkopech svědčí spíš o dřevěném provedení.