Pred davnymi a davnymi casy, kdy
lide jeste chodili obleceni v kuzi, a slovo silnice nemela zadny
vyznam, protoze zemi se linuly jen prasne cesticky a stezky siroke
tak akorat pro dve nohy. Tehda se narodili tri skritkove.
Presence of Gaya by Josephine
Wall Pani Zeme k sobe skritky nechala
povolat, a kdyz k ni prisli, mile k nim promluvila: „Necht kazdy z
vas jeden z prirodnich divu si vybere a pecuje o nej, jak nejlepe
dovede. Za pet let si vasi praci prijdu zkontrolovat. Tomu z vas,
ktery nejlepe pecoval o svereny kousek prirody, dam do uschovy svuj
poklad. Pani Zeme ukazala skritkum tri divy –
Zlatonosny potok,
Rozeklane skaly a
Sumny les.
Prvni ze skritku si vybral do opatrovani Rozeklane skaly. Pani Zeme
proto dala skritkovi jmeno Kaminek. Druhemu, jehoz Sumny les zlakal
svou krasou a klidem, zacala rikat Kminek, no a na tretiho zbyl
Zlatonosny potok. Pani Zeme proto nazvala skritka Kapka.
Rok se s rokem sesel. Ani jeden ze skritku nezahalel. Vsichni tri
pilne pracovali, ale ne s vidinou pokladu, na ten jiz davno
zapomneli, kdepak. Kminek, Kaminek i Kapka si svoje prostredi,
svoje krasne koutky prirody natolik oblibili, ze o ne pecovali s
velkym potesenim. Na slibeny dar uplne zapomneli.
Pet let uplynulo jako voda. Kminek, Kaminek a Kapka se po letech
znovu setkali u Pani Zeme. Ta se hned skritku zeptala, jak se jim v
jejich usili darilo. Jeden pres druheho povidali a prekrikovali se,
kazdy se chtel Pani Zemi pochlubit se svymi uspechy. „Reknete mi“
promluvila po chvilce ke skritkum vlidnym hlasem: „Ktery z vas se
staral o svereny koutek prirody nejlepe? Ktery z vas si zaslouzi
mou nejvyssi prizen a stane se spravcem a ochrancem pokladu?“
Skritkove na sebe pohledli, ale zadny z nich nepromluvil.
Pani Zeme na skritky s pychou pohledla a rekla: „Vsichni tri jste
se starali o sverenou prirodu, jak nejlepe jste jen mohli. V potoce
se blysti pruzracna voda plna ryb, les do dalek voni jehlicim a
sladkymi jahodami, zvere v nem by se jeden nedopocital a po skalach
se prohani stada kamziku a zlute kvetou tarice. Proto si myslim, ze
poklad nalezi vsem trem dohromady. Uschovejte jej pred zraky
nenechavych lidi jez vidina bohatstvi by je zlakati mohla a dovolte
jen tem, co prirodu chteji poznavat, aby ho nalezli a maly kousek z
nej si odnesli.“
Jak Pani Zeme rekla, tak skritkove vykonali. Poklad dobre
uschovali. Kazdy ze skritku zanechal ve svem koutku prirody nekolik
tajnych zprav a jen clovek, ktery projde tri trasy a najde vsechny
indicie, muze objevit poklad a snad si z nej i maly kousek
ponechat.
Zlatonosny potok
Kdyz se rano Kapka probudil ve sve jeskyni a uslysel zurceni
potucku, uvedomil si, ze vcerejsi den nebyl jen sen. Pani Zeme mu
dala na starost nedaleky Zlatonosny potok, o ktery se ma po cely
rok starat. Netusil jak se takova vec dela, jak se starat o
vodu?
Proto si na sebe oblekl katata, kosilku a na hlavu nasadil
spicaty klobouk a vydal se na prvni obhlidku sveho uzemi. Prvni den
mu tato cesta trvala snad celou vecnost. Dalsi dny uz si navykl
kudy chodit a co predevsim se musi kontrolovat, doba se zkratila na
necelou hodinku.
Tato cesta necht se stane i vasim pruvodcem.
Kazde rano zacinala Kapkova cesta uplne stejne. Vysel ze sveho
ukrytu v korenech stromu a chvilku se kochal pohledem na
potok.
Kapku nejednou napadlo, proc se potok jmenuje Zlatonosny, vzdyt
zadne zlato zatim nevidel. Treba uz vsechno vysbirala Pani Zeme a
je to ten poklad, ktery dostane jeden ze skritku do opatrovani.
Vrtalo mu to hlavou. Nejednou se mu zdalo, ze v pruzracne ciste
vode zahledl blyskavy kov, ale slo jen o slunecni paprsky,
lesknouci se na hladine. Vtom se ve vode opet neco zalesklo. "To
jen slunecni paprsky si se mnou zase hraji", pomyslel si v prvnim
okamziku. Odvratil hlavu od vodni hladiny a cekal, ze az se tam
podiva znova, zlate odlesky budou pryc jako vzdycky. Presto ze
zvedavosti mrknul znovu na vodni hladinu. "Ejhle… ! Vzdyt se na
stejnem miste neco blyska, ze by tam opravdu bylo zlato???" Na
brehu si sednul na bobek a pozorne se zahledel, tentokrat ne na
vodni hladinu, ale snazil se ji prohlednout dolu, az na dno. A
skutecne, neco tam je, ale jak se k tomu jen ma dostat …. Nezbylo
mu nic jineho nez vyhrnout katata a vkrocit do chladive vodicky. To
vite, ze si pritom trochu smacel nohy, ale to Kapkovi vubec
nevadilo. Mozna kdyby chvilinku hledal, nasel by mistecko, kde
kameny vycnivaji nad vodou a jsou dostatecne blizko u sebe, aby po
nich mohl preskakat, ale to by mu zabralo prilis mnoho casu. Kapka
uz byl nesmirne zvedav, co ze se to na dne potoka blyska.
Kdyz Kapka na rozpadlou hraz prisel, ihned si povsimnul jak je
tvorena. Mnoho mensich kamenu, velkych asi jako jeho pesticka a jen
nekolik z nich melo velikost poradne dospele ruky s roztazenymi
prsty. "Kdo mohl takovou hraz vytvorit? Snad nejaky obr? Jiste,
musel to byt obr, zadny ze skritku by preci takto velke kameny
nemohl prinest. A proc jich je tam prave...? Ma to snad skryty
vyznam?"
Kapka cestou nikdy nezapomnel prepocitat rybicky, jejichz pocty
si peclive zaznamenaval. Hned pri prvni obhlidce zjistil, ze se v
jeho potucku nachazi taky jedna rybka, kterou jeste nikdy predtim
nevidel. Cela se stribrne leskla a na jeji supinky jakoby kreslila
sama Matka Zeme. Premyslel, jak by rybku pojmenoval. Po dlouhych
uvahach ji zacal rikat proste jen Rybka, kdyz se na ni poprve
zblizka zahledel, jakoby mu srdicko stestim poskocilo a toho
dobreho pocitu se po cely den ne a ne zbavit. Rozloucil se s
krasnou rybickou, poprali si hezkeho dne a Kapka pokracoval ve sve
obhlidce. Tu a tam musel srovnat kameni v potucku, ktere nejspis
neopatrna srnka svymi kopytky prehazela, jinde zas mlade colka nebo
mloka vytahl z pod kamene, ktery jej zavalil.
Tak preci jen, Zlatonosny potok skritkovi odhalil sve tajemstvi.
Kapka potesene pokracoval cestickou. Vedel, ze uz brzy bude na
konci. Premyslel o svych dvou brascich. Copak asi delaji, jestlipak
se i jim podarilo najit skryta tajemstvi Sumneho lesa a Rozeklanych
skal.