Jednoduchá tradička věnovaná vesnici Mory a zdejšímu kostelu Narození Panny Marie.
Mory
Většinu lidí jako první jistě zaujme název obce. Ten bývá vykládán jako osada Moru, tj. Morovy rodiny (takže žádné spojování s onou nemocí). V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Mor, „in Mor“, Mory, „na... Morách“ a Mohr. První zmínka o vsi pochází z roku 1344 (1358?), kdy je zmiňována zdejší farnost. Historickou dominantou vísky je ostatně farní kostel Narození Panny Marie. Jeho dnešní podoba je ovlivněna barokní přestavbou, nicméně presbytář pochází z puvodní stavby. Od 14. století až do husitských válek zde byli pány vladykové z Buškovic, které pozdeji vystřídala měšťanská rodina Sokolů. Ti získali šlechtický titul a začali se psát podle Mor. V Lounech si nechali postavit výstavný dům, v němž dnes sídlí okresní muzeum. Patřil jim rovněž Slavětín a Vršovice u Loun.
Ještě v 16. století stál v Morech výstavný zámecek, k němuž patřila zahrada, několik rybníků, hospodářský dvůr a mlýn. V té době se v držení Mor vystřídali Fictumové, Kolovratové a Steinsdorfové. Bohuslav Felix z Fictum, majitel Mor za stavovského povstání, sympatizoval s husity a po bitvě na Bílé hoře emigroval, a tak bylo roku 1623 panství prodáno hraběti Jaroslavu Bořitovi z Martinic. Ten do českých dějin vstoupil pádem z okna Pražského hradu do hradního příkopu při proslulé defenestraci roku 1618, kterou začala třicetiletá válka. V prosinci 1648, už po uzavření vestfálského míru, však Mory vydrancovali Švédové.
Pro ves se zachoval podrobný soupis obyvatel z roku 1651, který byl pořízen kvůli evidenci nekatolíků. V Morech mezi tehdejšími 146 obyvateli nenalezli žádného, všichni se přihlásili ke katolickému vyznání. Během válek o dědictví rakouské, tedy ve 40. letech 18. století, zde byli ubytováni francouzští, pruští, sasští a polští vojáci, kteří obec postupně vyplenili. Inu, armády... Roku 1783 zakoupili zdejší panství Schwarzenberkové.
Ze starého zámku v areálu statku nezůstalo do dnešních dnů, bohužel, nic. Byl zbytečně zbořen v roce 1968. Doby, kdy byl využíván jako sídlo vrchnostenských úředníků, však pamatuje mohutná sýpka u silnice, postavená v 17. nebo 18. století. Zdejší škola byla zřízena už roku 1754. Koncem 18. století byly Mory vyhledávány kvůli zdejším léčivým pramenům. Za první republiky, v roce 1921, žilo v obci jen 22 % Čechů. Ti si zde přesto v roce 1924 zřídili vlastní školu. Nejvíce obyvatel měla ves roku 1880, a to celkem 415.
Mory se mohou pyšnit i dvěma významnými rodáky. Prvním z nich je ve své době uznávaný pedagog Ferdinand Bachmann (1817-1891). Od roku 1857 žil v Praze, kde byl ředitelem Vzdělávacího ústavu pro učitelky. Druhým pak Emil Merker (1888-1972), který vystudoval v Praze přírodní vědy a filosofii. Následně se odstěhoval do Německa a v letech 1915-1935 byl profesorem na lesnické škole v Reichstadtu. Tehdy však proslul jako autor několika románů a básnických sbírek, za než byl poctěn německou Státní cenou za literaturu. Dále byl v Morech třeba pochován František Josef Dobicer (1811-1899), který byl ve vsi od roku 1865 farářem. Psal vlastenecky laděné články do Časopisu českého muzea, Květů a dalších periodik. Ve své době byl známou osobností propagující slovanskou vzájemnost.
Dnes Mory spadají pod město Podbořany, k roku 2021 zde žilo 58 stálých obyvatel a často jsou využívány jako rekreacní oblast. Většina usedlostí byla, bohužel, za minulého režimu zbourána a selská architektura se zachovala pouze v několika zemědělských usedlostech. Zdejší kostel Narození Panny Marie prošel před několika lety rekonstrukcí. Předtím však byl nekolikrát vyloupen, a tak nejcennější sochy a obrazy zřejmě zůstaly navždy v rukou překupníků. V katastru kostela se nachází zbytky morového hrbitova (nemoc vesnicí prošla v 15. století). Dochovalo se však pouze několik hrobů, ostatní byly zničeny vandaly.
Jak na kešku
Krabka se nachází nedaleko kostela, avšak ne přímo u něj. Zakladateli keše byli Lucanovci, od nichž jsem tuto tradičku adoptoval v červenci 2025. Při hledání keše si dávejte pozor na mudly, neboť ti ve vsi jsou neobyčejne zvědaví a kdejaký pohyb rychle monitorují. Co se keše samotné týče, při jejím hledání není potreba nikde nic rozebírat, úkryt je dosažitelný ze země. K nalezení keše budete nicméně muset překonat trochu vegetace, což může být zejména během letních měsíců trochu náročnější. Po nalezení jen, prosím, krabku dobře zamaskujte, ať není vidět.
Poslední úprava listingu provedena 13. října 2025.