GC1ZRN4 Ocelove mesto - Junet Verze (Unknown Cache) in Moravskoslezský kraj, Czechia created by Marazd

This cache has been archived.

ValenReviewer: Archivace listingu keše. Protože výzvy k obnově nebyly vyslyšeny, jsem nucen keš archivovat. Takto archivovanou keš již nelze odarchivovat, v případě zájmu o obnovu keše je nutné založit nový listing.

GC1ZRN4 ▼

A cache by Marazd Message this owner

Hidden : 10/21/2009

Difficulty:

Terrain:

Size: Size: micro (micro)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Ocelové mesto - Junet Verze

Ocelové mesto - urcite všichni znáte tento vedeckofantastický román od spisovatele Juneta Verza.
Presto bych vás rád pozval k prectení si nekolika statí z tohoto díla.

.....
Litinové ingoty se naházejí do pece obložené vrstvou strusky a zahrejí se na vysokou teplotu. Abychom vyrobili železo, musíme várku pece míchat, aby se stala dokonale testovitou. Abychom dostali ocel, vlastne karbid železa, který je železu tak blízký a prece se svými vlastnostmi znacne liší od svého sourozence, musíme pockat, až je nápln pece tekutá, a v pecích musíme docílit velkého zvýšení teploty. Pudlar koncem svého háku hnete a válí kovovou hmotu všemi smery, tocí jí a obrací uprostred plamene, rozdelí ji presne ve chvíli, kdy dosahuje ve smesi se struskou urcitého stupne tvrdosti, na tri kusy neboli houbovité Jupy“, které pak odevzdá ke zpracování kovárským pomocníkum.
.....

.....
Nelze ani vypocítat všecka hygienická zlepšení, která zavedli zakladatelé nového mesta. Každý obcan dostane pri príchodu do mesta malou brožuru, kde se prostou a srozumitelnou recí vysvetlují nejduležitejší zásady vedecky usporádaného života. Je v ní uvedeno, že jednou z nutných podmínek zdraví je dokonalá rovnováha všech telesných funkcí; že práce i odpocinek jsou pro lidské orgány stejne nezbytné; že únavu potrebuje jak mozek, tak i svaly; že sedm desetin nemocí pochází z nákazy prenášené vzduchem nebo potravinami. Mají tedy obklopit své obydlí a svou osobu co nejvetším poctem zdravotních „karantén“. Vyhýbat se požívání dráždivých jedu, provádet telesná cvicení, každý den svedomite plnit povinnosti, pít dobrou cistou vodu, jíst zdrave a jednoduše pripravené maso a zeleninu, spát sedm až osm hodin pravidelne každou noc — to je abeceda zdraví.
.....

.....
Jeho život byl uzavren v železné kleci, byla široká ctyri sta metru a obklopovala úsek ústredního bloku, do nehož byl pridelen. Teoreticky se jeho rozumová cinnost mohla a mela rozvinout do všech nejvzdálenejších odvetví kovoprumyslu. Prakticky však byla omezena na rýsování parních stroju. Konstruoval stroje všech rozmeru a cinností, pro každý prumysl a každé použití, pro válecné lodi i pro tiskarské lisy; ale nikdy neprekrocil tento úzký obor. Delba práce, dovedená na nejzazší meze, ho sevrela jako do sveráku.
.....

.....
V továrne pokracovala práce první dny ze setrvacnosti jako obvykle. Každý vykonával svuj dílcí úkol ve vymezeném úseku oddelení. Pokladny oddelení vyplácely každou sobotu mzdu. Hlavní pokladna kryla až dosud všechny místní potreby. Ve Stahlstadtu byla ale centralizace príliš vystupnovaná a zdokonalená a šéf si vyhradil plný dohled na všecky záležitosti, takže jeho neprítomnost zpusobila za krátký cas zastavení mašinérie. A tak od 17. srpna, ode dne, kdy Ocelový král podepsal naposledy své príkazy, až do 13. ríjna, kdy se jako blesk objevila zpráva o zastavení platu, se shromáždilo ze stahlstadtské pošty ve schránce ústredního bloku tisíce dopisu — mnohé z nich jiste obsahovaly znacné cástky penez — a urcite se dostaly i do pracovny pana Schultze. Ale jen on sám si vyhradil právo je otvírat, oznacit je cervenou tužkou a obsah sdelit hlavnímu pokladníkovi.
.....

.....
Brzy se ukázalo, že je vzorným delníkem, a zanedlouho byl povýšen do druhé trídy, hned nato do první. Každé ráno v šest hodin byl u brány O. Každý vecer odcházel po jídle do kursu, který vedl inženýr Trubner. Stejne horlive pristupoval ke geometrii, algebre, deskriptivní geometrii i rýsování stroju a mel tak rychlé úspechy, že ucitel nevycházel z úžasu. Po dvoumesícním pobytu v Schultzových závodech byl už mladý delník pokládán za jednoho z nejinteligentnejších mužu nejenom v oddelení O, ale v celém Ocelovém meste. Ve zpráve, kterou podával jeho nejbližší nadrízený po skoncení prvního ctvrtletí, byla tato výslovná pochvala: „Schwartz (Johann), 26 roku, slévac první trídy. Pokládám za povinnost upozornit ústrední správu na tohoto muže, .mimorádne nadaného' ze trí duvodu: za prvé na základe teoretických vedomostí, za druhé praktických zkušeností a za tretí nevšední vynalézavosti ducha.“
.....

.....
„Priznávám se vám,“ rekl ted doktor Sarrasin, užaslý nad mužovou dukladnou znalostí svého rodokmenu, „že jste urcite lip zpraven o techto vecech než já. Príjmení mé babicky bylo opravdu Langévolová, ale to je všecko, co o ní vím.“ „Odešla v roce 1807 z Bar-le-Ducu s vaším dedeckem Jeanem Sarrasinem, kterého si vzala roku 1788. Zarídili si v Melunu klempírství a zustali tam až do roku 1811, což je rok úmrtí Julie Langévolové, provdané Sarrasinové. Z jejich manželství pocházelo jediné díte, Isidor Sarrasin, váš otec. Od té chvíle se nit ztratila až na datum Isidorova úmrtí, jež jsme nalezli v Paríži...“ „Mohu tuto nit navázat,“ rekl doktor, proti své vuli zaujatý touto matematickou presností. „Muj dedecek se zarídil v Paríži a vychoval tam svého syna, který se rozhodl pro lékarskou dráhu. Zemrel roku 1832 v Palaiseau u Versailles, kde muj otec provozoval praxi a kde jsem se narodil roku 1822.“ „Vy jste muž, kterého hledám,“ prohlásil Mr. Sharp. „Nemáte bratry ani sestry?“ „Ne, byl jsem jedinácek a matka zemrela dva roky po mém narození...
.....

.....
Predstavme si plochu o peti až šesti ctverecních mílích s píscitou pudou smíšenou s oblázky, vyprahlou a pustou jako dno dávného vnitrozemského more. Príroda neucinila nic, aby tuto poušt oživila; zato clovek tu náhle rozvinul nevídanou energii a sílu. Na holé a skalnaté pláni vyrostlo v peti letech dvaadvacet delnických osad, vystavených z malých drevených domku, jednotných a šedých. Dovezli je sem už hotové z Chicaga a bydlí v nich cetné rodiny zdatných pracovníku. Uprostred techto osad, prímo na úpatí Coals-Butts, nevycerpatelného pohorí z uhlí, se vypíná temná, obrovitá, podivná masa, množství pravidelných budov se stejnomernými radami oken; budovy jsou pokryté cervenými strechami, nad nimi se tycí les válcovitých komínu, jež chrlí svými tisíci jícnu nepretržité proudy sazovitého koure. Nebe je jím zahaleno jako cernou oponou, po níž se každou chvíli míhají rudé záblesky. Vítr prináší vzdálený hrmot, podobný dunení hromu nebo morskému vlnobití, ale pravidelnejší a hlubší. Tato masa je Stahlstadt, Ocelové mesto, osobní vlastnictví pana Schultze, bývalého profesora chemie v Jene, který se stal zásluhou knežniných miliónu nejvetším výrobcem železa a hlavne nejvetším zbrojarem na obou pevninách.
.....

.....
Ložnice mají být oddeleny od toaletního pokojíku. Predevším je treba doporucit, aby tato místnost, v níž prožíváme tretinu života, byla co nejvetší, co nejvzdušnejší a soucasne co nejprostší. Nemá sloužit nicemu jinému než spánku. Jediným nutným zarízením mají být dve židle a železné lužko s drátenkou a s vlnenou, casto proklepávanou matrací. Prachové periny a zvláštní prošívané i jiné pokrývky na nohy, mocní spojenci epidemických nemocí, jsou ovšem vylouceny. Dobré vlnené pokrývky, lehké a teplé, které se snadno perou, je úplne nahradí. Záclony a závesy nejsou sice výslovne zakázány, doporucuje se však, aby byly aspon zhotoveny z látek schopných castého praní.
.....

.....
Copak musí snášet takové ponížení? Jmenuje se Schultze, je neomezeným pánem nejvetší továrny a nejslavnejší slévárny del na celém svete, vídá u svých nohou krále a parlamenty a má si dát vykládat od nepatrného švýcarského kreslíce, že mu chybí vynalézavost, že je hloupejší než francouzský delostrelec!... A pritom má vedle sebe pouze za jednou pancérovou zdí neco, cím muže tisíckrát zdeptat toho smešného drzouna, zavrít mu ústa, rozdrtit jeho pitomé dukazy! Ne, není možné vydržet taková muka!
.....

.....
A ted se rozbíhají po podzemním meste, jedni vpravo, další vlevo, vozaci odcházejí k vozíkum; rubaci s železnými krumpáci mírí k balvanum uhlí, které mají dobývat; stavari vyplnují pevným zdivem štoly, z nichž už bylo vyteženo uhlí; tesari stavejí výdrevy, jež podpírají nevyzdené chodby; cestári opravují cesty a kladou koleje; zedníci stavejí klenuté chodby... Z šachty vychází ústrední chodba a ústí jako široká ulice do druhé šachty, vzdálené tri až ctyri kilometry. Od ústrední chodby se v pravém úhlu paprskovite rozbíhají vedlejší chodby a rovnobežne s ní chodby tretího rádu. Mezi temito cestami stojí zdi, pilíre z uhlí nebo z kamene. Všecko je pravidelné, ctverhranné, pevné cerné... A v tomto bludišti stejne širokých i dlouhých ulic se pohybuje, rozmlouvá a pracuje v zári bezpecnostních lamp celá armáda polonahých havíru...
.....

.....
Bylo osm hodin vecer. Mesto, zakryté hustou stenou oleandru a tamaryšku, se puvabne rozkládalo na úbocí Kaskádového pohorí a nabízelo mramorová nábreží vlnám Pacifiku, které je tiše laskaly. Peclive kropené a vánkem osvežené ulice poskytovaly zraku milou a živou podívanou. Stromy skýtající stín ulicím mírne šumely. Trávníky se zelenaly. Kvetiny na záhonech otvíraly kalichy a vydechovaly príjemné vune. Klidné, hezké a bílé domy se usmívaly. Vzduch byl vlahý a nebe modré jako more, které se trpytilo na konci dlouhých tríd. Návštevník mesta by byl zaujat zdravým vzhledem obyvatel a ruchem, který vládl na ulicích. Práve se zavírala malírská, hudební a socharská akademie i knihovna; všecky tyto ústavy byly v jedné ctvrti a porádaly se v nich znamenité verejné kursy s malými kroužky posluchacu — což každému žáku umožnovalo, aby si osvojil látku. Zástup lidí, který vycházel z techto ústavu, zpusobil na nejakou dobu na ulici pravou zácpu; nebylo však slyšet jediné netrpelivé zvolání, jediný výkrik. Všichni vypadali klidne a spokojene.
.....

.....
„Dobrá, ted už vám mohu ríct všechno!“ odpovedel Herr Schultze zvláštním hlasem. „Nic nebrání, abych vám odhalil své tajemství! Hrubozrnný strelný prach dohrál svou úlohu, já ted užívám strelné bavlny, která má ctyrikrát vetší expanzivní sílu než obycejný prach, a tuto sílu ješte zpetinásobím primíšením devíti dílu dusicnanu draselného!“
.....

Additional Hints (No hints available.)

Ocelove mesto - Junet Verze Mystery Cache

This cache has been archived.

Watch

Geocache Description:

Attributes

Treasures