Detektivní
aneb inspektor Trachta zasahuje
Dne 27.8. 16:50 hod., někdy v minulem století, policejní kancelář inspektora Trachty, kdesi v Čechách
„Hlaváčku, už konečně můžu nechat zavolat podezřelého k výslechu?“ otázal se poněkud nervózním hlasem policejní inspektor Trachta.
„Ano pane inspektore,“ odpověděl policejní praktikant Hlaváček. „Chtěl jsem se ale ještě na něco zeptat k té vaší metodě výslechu“.
„Dost, já už toho mám dost,“ skočil mu do řeči inspektor. „Nevím, kdo z nás je větší trouba. Jestli já, že vám to neumím vysvětlit nebo vy, který tak těžko chápe. Tak naposledy. Metodu jsem nazval „zpívající ptáček“. A nejmenuje se proto, že bychom snad vyslýchali nějakého opeřence. V policejním žargonu, který jsme probírali minule, se ptáčkem označuje podezřelá osoba a zpíváním se rozumí jeho výpověď. A ať si takovej ptáček zpívá čistě či falešně, na inspektora Trachtu si nepřijde, protože se vždycky prozradí. Musíte, Hlaváčku, bedlivě poslouchat a číst, jak se říká, mezi řádky. I když ve vašem případě bych měl metaforami šetřit, abyste pak nešel číst protokol někam na pole mezi brambory.“
„Pane inspektore, myslím, ze můžeme nechat zavolat ptáčka,“ řekl rezignovaným hlasem praktikant, který si pořád nebyl jist, že vše pochopil. V hlavě si pořád dokola přehrával slova, kterými se mu inspektor snažil metodu vysvětlit.
„ Tak co Hlaváčku, můžeme už podezřelého nazvat pachatelem?“ vytrhl ho z přemýšlení inspektor. Teď si Hlaváček uvědomil, ze celou dobu přemýšlel nad metodou a vůbec nezaregistroval, ze výslech už dávno skončil.
„Chlape, že vy jste celou dobu nedával pozor?“ rozčílil se Trachta.
„Pane inspektore, ja už tu metodu pochopil!“ vykřikl Hlaváček.
„Výborně chlapče! Tak, kdo je pachatel?“ zeptal se Trachta.
„To nevím, zatím jsem jen pochopil tu metodu,“ přiznal se nevinným hlasem praktikant.
„Víte co Hlaváčku, běžte domu. Cestou si kupte dvě točený do džbánu, klobásu s křenem a přemýšlejte,“ vyzval jej unaveným hlasem inspektor.
„Ještě bych něco potřeboval,“ ozval se Hlaváček.
Inspektor s nadějí pozvedl obočí a opáčil: „ no chlapče, co budete ještě potřebovat?“
„Džbán na to pivo,“ odtušil praktikant.
Inspektorovo obočí beznadějně kleslo: „je na stole, hned vedle protokolu o výslechu, na který jsem myslel, že se zeptáte. A rozhodně bych vám doporučil vzít si ho s sebou. Jenom pevně věřím, ze víte k čemu ho použít a nezabalíte si do něj tu klobásu“.
Dne 28.8. 08:13 hod, tamtéž
„Tak jaké máte pocity, chlapče?“ vítal inspektor druhý den svého praktikanta.
„Smíšené, pane inspektore,“ přiznal se Hlaváček. „Už vím, ze podezřelý je pachatel a vím, kde se skrývá předmět doličný.“
„Výborně chlapče, udělal jste mi radost. Teď mi ještě vraťte ten protokol a vyrazíme do terénu, abych se přesvědčil, ze opravdu víte, kde se náš corpus delicti nachází,“ zaradoval se Trachta.
„To jsou právě ty smíšené pocity, pane inspektore. Protokol mi poněkud ohořel, když jsem ho při svíčce pročítal a pak jsem únavou usnul.“
„To nebylo únavou, ale tím pivem,“ neodpustil si inspektor Trachta. „Příště si nechte natočit limonádu. Raději mi ani ten protokol neukazujte a doveďte mě na místo, kde si myslíte, že ten předmět doličný je. Ale ten protokol, Hlaváčku, pak musíte udělat znovu, to je vám snad jasné.“
„Chápu, pane inspektore,“ řekl praktikant Hlaváček a pokračoval: „tak, teď půjdeme na to poněkud klidné místo, které je stranou místa poměrně dopravně rušného...“
„No tak Hlaváčku, zanecháme zbytečných řečí,“ přerušil ho inspektor Trachta. „Za prvé vím, kde to je a za druhé se vyjadřujete tak, že by se v tom kačer vyznal,“ pokračoval inspektor a pohodlně se uvelebil na zadním sedadle policejního vozu, zapálil si labužnicky doutník a dodal: „dneska budete řídit vy, doufám, že nás někde cestou nevyklopíte.“
Inspektor Trachta a policejní praktikant Hlaváček pevně věří, že i vám se tento případ brzy podaří vyřešit. Pro případné konzultace jsou vám proto kdykoliv k dispozici.
