Skip to Content

<

Pocta Trem kralum

A cache by hlavas Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 05/06/2010
Difficulty:
4 out of 5
Terrain:
3 out of 5

Size: Size: regular (regular)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Tato cache je spolecným dílem  Šediváka 15, Hlavase, Boba Muc a Trhace. Naším hlavním zámerem bylo, ukázat vám autentická místa deju a událostí z naší pomerne nedávné historie, z období protinacistického (nekomunistického) odboje a seznámit vás s hrdiny té doby – s Josefem Balabánem, Josefem Mašínem a Václavem Morávkem a jejich spolupracovníky. S hrdiny  v pravém slova smyslu, na které bychom ani po šedesáti letech nemeli zapomínat!

Tri  králové

To byla prezdívka pro trojici legendárních clenu protinacistického odboje organizovaného na území protektorátu Cechy a  Morava - Josefa Mašína, Josefa Balabána a Václava Morávka. 

Jejich odbojová skupina vznikla v léte 1939 a mela na svém konte rozlicnou škálu cinností. Nejduležitejší bylo její vysílání, kterým udržovala spojení se skupinou plukovníka Františka Moravce v Británii, a její styk s agentem Paulem Thumelem "A-54" - vysoce postaveným príslušníkem nemeckého Abwehru.  Krome toho shromaždovala skupina Trí králu zbrane, podílela se na vydávání ilegálního casopisu „V boj“, vytvárela podzemní síte a pomáhala ostatním agentum (mimo jiné umožnila zmizet z Protektorátu nepolapitelnému Janu Smudkovi). Dále provádela ruzné sabotážní akce. Jejich vrcholem byly dva bombové atentáty provedené v Berlíne. První z nich v lednu 1941 úspešne zasáhl nemecké ministerstvo letectví a policejní reditelství. Druhý atentát byl proveden v únoru 1941 na berlínském Anhaltském nádraží a byl zameren na vlak „druhého muže Tretí ríše” Heinricha Himmlera, který unikl smrti jen náhodou. Pokus o atentát na ríšského vedoucího SS Himmlera vyvolal v nejvyšších nacistických kruzích mimorádný rozruch.



Václav Morávek




Václav Morávek se narodil 8. srpna 1904 v Kolíne. Ve 30. letech byl s hodností štábního kapitána velitelem delostrelecké baterie v Olomouci. Po okupaci Ceskoslovenska a vzniku Protektorátu Cechy a Morava byl Morávek demobilizován a pridelen jako úredník k pracovnímu úradu v Kolíne.V léte 1939 se Morávek podílel na založení diverzní a zpravodajské skupiny v rámci tzv. Obrany národa. Jádrem této skupiny byli Morávek, Mašín a Balabán - pozdejší Tri králové.

Václav Morávek (krycím jménem León, Vojta ci Ota) byl vynikající strelec a hluboce verícím krestanem. Když se ho Mašín na jednom z jejich prvních setkání zeptal, v co vlastne verí, odpovedel mu legendární vetou: „Verím v Boha a ve své pistole!“

Václav Morávek, pri pokusu o záchranu rotmistra Václava Reháka, byl nedaleko Prašného mostu v podvecerních hodinách 21.3.1942 zastrelen príslušníky gestapa, když pred tím sám vypálil asi 50 ran a poranil blíže neurcený pocet pronásledovatelu. Puvodne se predpokládalo, že spáchal sebevraždu, avšak jak dokazuje pred nedávnem objevená lékarská dokumentace, jejíž soucástí je i peclivá zpráva o ohledání tela, je nepochybné, že prícinou smrti byly strelné rány v oblasti hrudníku (další strely v obou nohách) z nichž jedna pretala aortu. Agenti gestapa následne vypálili ješte dve rány do hlavy v té chvíli již mrtvého Václava Morávka, aby mohli do hlášení uvést jako prícinu smrti sebevraždu a tím zakryli nesplnení rozkazu chytit Morávka za každou cenu  živého.

 

Josef Mašín





Narodil se  v Lošanech u Kolína 26.srpna 1896. Bojoval v Ceskoslovenských legiích v 1. cs. streleckém pluku. V bojích byl nekolikrát ranen a nekolikrát vyznamenán.  Po návratu do Ceskoslovenska se v roce 1920 stal štábním kapitánem pechoty Ceskoslovenské armády.   Od roku 1928 Mašín sloužil u 1. delostreleckého pluku  v Ruzyni, do roku 1939 ve funkci zástupce velitele pluku. Oženil se 18.6.1929  se Zdenkou Novákovou , s níž mel 3 deti: Ctirada (nar.1930), Josefa (nar.1932) a Zdenku (nar.1933). 14.brezna 1939 byl Mašín suspendován a obžalován pro vzpouru, když se odmítl podrobit rozkazu neklást odpor okupantum. Po obsazení Ceskoslovenska nacistickým Nemeckem se pokoušel o sabotáže, zprvu neorganizovane, pozdeji v rámci odbojové organizace Obrana národa. Josef Mašín byl zatcen Gestapem 13.kvetna 1941 po prestrelce v ulici Pod Terebkou v Praze-Nuslích. Po zatcení byl vyslýchán a mucen, posléze pak 30.cervna 1942 odsouzen stanným soudem k trestu smrti a na kobyliské strelnici v Praze popraven. Po válce byl Josef Mašín povýšen in memoriam do hodnosti brigádního generála a v kvetnu 2005 in memoriam do hodnosti generálmajora.

Jeho žena Zdena Mašínová byla nekolik mesícu veznena (od 6.ledna 1942 do 5.srpna 1942) Gestapem, po válce vyznamenána Ceskoslovenským válecným krížem. V roce 1953 byla behem nespravedlivého soudního procesu poslána zlocinnou komunistickou justicí na 25 let do vezení,  za údajnou pomoc pri trestných cinech, které spáchali její dva synové, za schvalování techto cinu a za napomáhání ilegálnímu úteku clenu odbojové skupiny bratrí Mašínu za hranice. Zemrela v komunistickém žalári 12.cervna 1956.  Dcera Zdenka Mašínová  žije v CR, Josef a Ctirad Mašínové v USA.

 

Josef Balabán





Josef Balabán se narodil 5. cervna 1894 v obci Obora u Dobríše. Za 1. svetové války se stal príslušníkem našich legií v Rusku, poté dustojníkem ceskoslovenské armády. Prošel radou funkcí u útvaru delostrelectva i ve štábech, zastával rovnež funkci prednosty oddelení na Ministerstvu národní obrany. Od jara 1939 se aktivne zapojil do odbojové organizace Obrana národa,   od léta už byl clenem užšího vedení této organizace a spolu s Josefem Mašínem, Václavem Morávkem a dalšími spolupracovníky se mu podarilo vybudovat predevším vynikající zpravodajskou a zároven diverzní skupinu.

Tato skupina mela sít nejen v Praze, ale kontakty i v Brne, Plzni a dalších duležitých mestech. Pri jedné z konspirativních schuzek s bývalými armádními rotmistry, mezi nimiž melo gestapo svého konfidenta jménem Nerad, byl 22.dubna 1941 po krátké prestrelce dopaden a zatcen.Vzdor bestiálne krutým výslechum nepodlehl, nic nevyzradil a dokonce se mu podarilo dezinformacemi získat cas, aby jeho prátelé mohli vysílacku premístit. Když v Protektorátu nastoupil R. Heydrich a bylo vyhlášeno stanné právo, byl Josef Balabán odsouzen k trestu smrti. Dne 3.ríjna 1941 byl za prvního stanného práva v Praze-Ruzyni popraven.




OUVERTURA V JINONICKÉM AKCÍZU









Po zrízení Protektorátu Cechy a Morava 15. brezna 1939 se zacal formovat demokraticky orientovaný nekomunistický ceský odboj. Na hranicích tehdejší Velké Prahy v Jinonicích, na križovatce silnic z Prahy do Stodulek a do Reporyj, stála osamocene v polích na kóte 314 budova akcízu, puvodne zrízená pro vybírání poplatku za zboží dovážené do Prahy. V prízemí budovy byla kancelár financní stráže, v prvním poschodí  byt velitele stanice Karla Prokopa, ve kterém bydlel se svoji ženou Emilií a  sotva osmnáctiletým synem Miroslavem. Zde byla umístena vysílacka Sparta I, obsluhovaná bývalým cetarem cs. armády Jindrichem Kleckou a Otto Linhartem. Pomocníkem radiotelegrafistu byl Antonín Nemecek. Sparta I odeslala do Londýna pozoruhodné množství depeší: napr. osudového dne 3. ríjna 1941  dopoledne odvysílala vysílacka 11 depeší. Pak J. Klecka zahájil další provoz v 15,30 hod. a ukoncil ho ve 23,35 hod. Sparta I (a Sparta 2) jen v roce 1941 vyslala celkem 8230 depeší, což je 530 stran strojopisu ! Na tehdejší pomery (šifrování aj.) to byl neuveritelný výkon.
3. ríjna 1941 se gestapu podarilo vysílacku SPARTA I zamerit. Kolem pulnoci obklícilo Jinonický akcíz prepadové komando gestapa pod vedením komisare Dittmara Bingela. V hlášení gestapa, popisujícím prubeh celé události mužeme císt: „...prekvapená obsluha, dva bývalí ceští vojáci a asi osmnáctiletý syn celníka Prokopa zatceni, inspektor financní stráže Karel Prokop se zachránil útekem z budovy, radiotelegrafista Jindrich Klecka spáchal v bezvýchodné situaci sebevraždu a tím unikl zatcení. Tajná vysílacka se ješte nacházela pod proudem a byla zajištena.“  

Gestapo zadrželo jako prvního Karla Prokopa a dalšího clena financní stráže Medríka. Prokopa vedl gestapák po chodbe, avšak ten náhle odskocil ke dverím na dvur, tyto zabouchl a stacil zamknout a v nastalém zmatku uprchl. Podarilo se mu dostat se až do stanice Karlštejn, kde práve stihl vlak do Plzne. V Plzni našel úkryt na klinice prof. Šimmera a byl zatcen až  4. 7. 1942.

Telegrafista J. Klecka uprchl v dome nahoru spolu s Miroslavem Prokopem a zamkli se v podkrovní  místnosti. Tam se Klecka zastrelil vlastní pistolí. Když se k nemu gestapáci dostali, ješte žil. Jeli pro lékare. Nejbližší z nich Dr. M. Miler se zaprel, a tak prijel Dr. Jenícek. Bingel vyzýval lékare, že Klecku potrebují živého. Dr. Jenícek tvrdil, že není možnost záchrany života, a opravdu zanedlouho telegrafista Klecka zemrel. Následné vyhodnocení výše uvedeného zásahu gestapa vedlo k zatcení dalších osob a zajištení vysílacího materiálu v obci Jílové u Prahy. Druhého dne rozbehla nová vlna zatýkání podporovatelu ilegální vysílacky, která se záhy prenesla i na další odbojové organizace. Odhalením vysílacky SPARTA I prakticky prestalo, až na ojedinelé výjimky, fungovat radiotelegrafické spojení mezi protektorátem a londýnským ústredím.

Emilie Prokopová byla rovnež zatcena pri akci a hned na míste byla vyslýchána. Ve zmatku akce se jí podarilo spolknout písemnost, kterou na akcíz dopravil kurýr. Jejím dalším místem pobytu byla Pankrác. Zanedlouho pak byla transportována s dalšími ženami do koncentracního tábora Ravensbrück. Tam se poznala s paní Boženou Kleckovou, ženou telegrafisty Jindricha Klecky. Emilie Prokopová válku prežila v koncentracním tábore Ravensbrück a dockala se osvobození.

Miroslav Prokop, syn Karla Prokopa byl odsouzen k smrti a 13. února 1942 popraven v Manthausenu smrtící benzinovou injekcí.

Otto Linhart byl popraven gestapem.

Clen financní stráže Stanislav Medrik byl po svém zatcení propušten, ale znovu zatcen asi dva týdny po zátahu na Spartu I. Byl veznen v Terezíne a pozdeji prevezen do Mauthausenu. 8. kvetna 1942 obdržela jeho manželka a tehdy dvanáctiletý syn Zdenek zprávu, že Stanislav Medrík zemrel.

Antonín Nemecek by 19. ledna 1942 odsouzen k smrti a popraven.

 

Na shora uvedených souradnicích byste pochopitelne cache hledali marne! V techto místech kdysi stála budova Jinonického akcízu (viz predchozí text) a na pocest gestapem zavraždených a umucených hrdinu zde také byla po válce odhalena pametní deska. Když byl v roce 2001  dum c.p.55 zbourán, byla pametní deska premístena do vstupních prostor budovy TJ Sokol Jinonice  N: 50.03.072  E: 014.21.742  (Butovická 33/100, Praha 5) , kde si ji mužete také prohlédnout.




Z dnes již neexistující budovy akcízu se však prece jen zachovalo ješte neco! Pri demolici domu a bourání krovu,
nalezl jeden z delníku mezi trámem a komínem schovaný dopis, který se shodou štastných a neobvyklých náhod
dostal do rukou autorum tohoto listingu:  





JE  JARO ROKU 1942 A VY SE  VYDÁVÁTE  DO PRAŽSKÝCH  ULIC, 
VE  STOPÁCH  JOSEFA BALABÁNA, JOSEFA MAŠÍNA  A VÁCLAVA  MORÁVKA ...



  STAGE  I.


Major Janotka mel príznivou novinu.
„Vlk neco dohodl,“ rekl, když vyslechl Morávkovo lamentování.
„Pro mláticku?“
„Ano,“ prikývl Janotka. Vlk bylo jedno z krycích jmen plukovníka Churavého. Tahle prezdívka vznikla vlastne náhodou. Churavý mel falešné doklady na jméno Antonín Wolf. Ríkal si cesky – VLK. Už dávno byl psancem, odsouzený nacistickou justicí k trestu smrti.
Koncem srpna 1940 se konalo prelícení, o jehož výsledku prinesl úrední zprávu protektorátní tisk:
„Uprchlý bývalý plukovník ceského generálního štábu Josef Churavý, který odstranil proti zájmum ríše duležitý vojenský materiál, byl soudem nemecké branné moci odsouzen v neprítomnosti k trestu smrti pro zradu a sabotáž. Dále vyslovena byla ztráta cestných práv obcanských a zabavení majetku.


V dobe, kdy jednotky wehrmachtu obsazovaly naše území, zachránil Churavý znacné zásoby zbraní a streliva ve prospech podzemní armády.
Nemci mu to nemohli odpustit. Ani pres vysokou odmenu, slíbenou udavaci, Churavého nedopadli. A tak ho odsoudili in contumatiam.
Stal se clovekem bez domova. Jednou prespával v Nuslích u Mandíku, jindy u známých Na Cibulce nebo u Karla Štíbra v Košírích. Po zatcení Mašína byl Churavý „vrchním cukrárem“, hlavou diverzní skupiny, oznacující se jako
 Cukrárí a organizující predevším exploze a požáry.

Ted tedy vyjednal Churavý u Mandíku v Nuslích, že Morávek s Peltánem budou nejaký cas vysílat z jejich bytu.
František Mandík bojoval za první svetové války jako legionár. Pozdeji byl úredníkem ministerstva obrany a pak pracoval v Památníku národního osvobození. Když okupanti Památník uzavreli, preložili Františka Maníka na ministerstvo školství.
Naoko se zdálo, že se Mandíkovi se svým údelem smírili. Sporádaní lidé, nestarající se o politiku, pan Mandík si hledel svého konícka – v Božetechove ulici mel holubník, kam chodíval rovnou z práce.
Jenže klid byl jenom zdánlivý. Krome Churavého prespávali u Mandíku i jiní clenové odboje, kterí práve nemeli kam hlavu složit. Paní Mandíková roznášela podpory rodinám, jimž Nemci odvlekli muže do koncentráku nebo je popravili.
Manželé Mandíkovi pusobili v ilegální organizaci KAPITÁN NEMO, založené hned po patnáctém breznu 1939 dr. Karlem Nejedlým, bývalým šifrantem ministerstva zahranicních vecí. „Kapitán Nemo“ se nesmazatelne zapsal do historie ceského odboje.
Dumyslne rozložená sít mela spolupracovníky v mnoha ústredních úradech, ve zbrojovkách, ale také mezi zamestnanci pošt a v radách protektorátní policie. Orientovali se predevším na zpravodajství, organizovali úteky do zahranicí, poskytovali pomoc vlastencum pronásledovaným gestapem, kolportovali ilegální tisk.
Když byl zatcen správce kostela sv. Václava ve Vršovicích, kde se v sakristii scházelo vedení pražské organizace, prenesli na nejaký cas cinnost prímo k Mandíkum. Nyní stál „Nemo“ pred rozhodnutím, zda pomuže Morávkovi, vystupujícímu pod jménem Leon. Mandíkovi vedeli, jak je to nebezpecné.
Funkabwehr v Praze získal nedávno z Berlína nové zarízení pro zamerování a lokalizaci cerných vysílacek – a odhaluje je ted dost úspešne.
Ovšem odnekud se vysílat musí, aby nejduležitejší zprávy z domova dostala vcas zpravodajská ústredna exilové vlády. Za nekolik dnu snad radiostanici neobjeví. A mezitím se pro ni  najde spolehlivejší místo.



 



Ctyri dny však stacily. Petadvacátého cervna 1941 to zacalo a osmadvacátého byl konec. Všechno casove souhlasí. Seznam depeší prijatých v Londýne, zatcení Františka Mandíka a jeho ženy, protokoly gestapa.
Pouhé ctyri dny potrebovali Nemci k tomu, aby se goniometry, které uvázly ve Pštrosce, dostaly z Vinohrad do Nuslí a vypátraly to místo... i speciálne vybavené letadlo pri tom pomohlo.

Zacínal sobotní vecer. V Praze - Nuslích, ulici Horní 10/1466, poblíž parku Jezerka, kde manželé Mandíkovi bydleli, byla okna zatemnená, jak narizovaly predpisy. U Houfku hráli mariáš, od Mandíku práve odcházela návšteva. Byla to dcera s vnukem. Chteli ríci babicce, že v nedeli pojedou na výlet, aby je doma zbytecne nehledala. Když se vrátil pan Mandík od svých holubu, rozloucili se. Onu sobotu bylo vubec v byte u  Mandíku  neobvykle "živo". Prišel se sem podívat plukovník Churavý, jak to mládencum jde. Za ty ctyri dny se tu zastavil už nekolikrát.
Vysílalo se s prestávkami pres den i v noci. Morávek mel dobrou náladu. Peltán sedel v trepkách u „mláticky“. Sotva mladí odešli, vzdálil se i Morávek. Fery mel na vysílání klid.
V byte plném koure se špatne dýchá, zvlášt kourí-li se všelicos. Balila se „domovina“, na zahrádkách tajne vypestovaný tabák, smíchaný s rozkrájenými doutníky, do cigaretových papírku. Prídely na tabacenky proste nestacily. Pan Houfek, železnicár, který pred nekolika dny daroval Peltánovi svoji obnošenou uniformu, chtel vyvetrat. Otevrel okno – a strnul.
Dole pred domem zastavovala vojenská auta. Železnicár, také užý nekolik let zapojený v odboji, neváhal a zazvonil u Mandíku: „Nemci jsou tady!“
Marie Mandíková vyhlédla ven a videla, jak vojenských vozu stále pribývá. Manžel sebehl ze tretího patra dolu, ale hned se vrátil.
„Obsazují celou ulici, rychle pryc a uklidit vysílacku!“
Telegrafista Peltán na sebe hodil kabát z darované železnicárské uniformy a hledal cestu ven. Dole u dverí stála babicka Podroužková.
Ciperná stará paní, Plzenacka, umela dobre nemecky. Promluvila s hlídkou. Vysvetlila mladému vojákovi, že tenhle ajznbonák pospíchá do služby.
Peltán proklouzl na ulici. Zamotal se do hloucku lidí, vycházejících z biografu, který byl tehdy hned za rohem. Za chvíli naskocil do tramvaje  zmizel z nebezpecného místa.

Nemci zatím postupovali byt od bytu. Když vstoupili k Mandíkum, oba manželé práve pálili depeše. Vojáci nakonec objevili vysílacku. Mandíkovi byli okamžite zatceni a gestapo zapecetilo byt.

Ješte v sobotu vecer se Morávek setkal s Ferym u Magdy Rezkové.  Opet byli bez radiostanice, bez dalších prátel a pomocníku.  A s pronásledovateli v patách ....

... musím tedy do Nuslí, k Mandíkum! Možná gestapáci neco prehlédli... nebo Morávek  s Peltánem stacili zanechat nejaký skrytý vzkaz, snad  šifrovanou zprávu...?!

 

12.6, 3.5, 15.10, 2.5, 9.14 - 14.10, 11.5, 11.3, 4.3, 13.12 - 4.4, 8.5, 13.3, 15.17, 5.11, 3.3 - 9.1, 7.1, 8.5, 14.4, 9.13 - 4.1, 16.3 - 6.4  


nápoveda Stg. I. :  „klíc“ hledej tam, kde stála stará paní Podroužková



STAGE  I.    Hledaný kód  =  C



STAGE  II.
 

Balabán s Morávkem vyšli z domu od Líkaru každý zvlášt, oba s težkou taškou, napechovanou „materiálem“. Zacínal únorový vecer. Na zasnežených brevnovských strechách ležel sníh. „Materiál“, pripravený na Bílé hore u Líkaru, musel pres celou Prahu až na Vinohrady do Belehradské 31. Tady u Zemanu se meli sejít a všechno smontovat.

 Na Belehradské ulici se sešli, jak se domluvili. Paní Zemanová v tichosti pouštela jednoho po druhém. Pan Zeman alias „Cerný Turek“ s Mašínem už cekali na vecerní hosty. Dorazili všichni - Balabán, po nem Morávek a konecne i kamarád od Mitropy, pruvodcí lužkových vagonu Jan Karel.
Mašín s Morávkem dávali dohromady pekelný stroj. Obsah brašen zaplnil menší kufr. „To vyhodí do povetrí pul Berlína,“ smál se Morávek. „Svou práci to udelá, jen se spolehnete,“ prisvedcil Mašín. „Cervená do cervené, žlutá do žluté,“ vysvetloval Janu Karlovi. „Tady zasunete banánky, uprostred jsou hodinky jako prerušovac. Jakmile obehne rucicka jedenáctou, nastane kontakt. Hodinky porádne natáhnout, aby se nezastavily. Pozor, jestli se rucicka otácí! Velkou nemají, musíte je nechat chvíli ležet, vrátit na krajní mez a teprve pak zapojit.“
Mysleli na všechno. Vyškrábali na hodinkách firmu a vymenili rucicky. Až do takových podrobností se pojištovali, aby na míste výbuchu nenašlo gestapo stopu k výrobcum bomby. Zítra je den volna a pak cesta do Berlína. Na nádraží dopraví kufrík Zeman, dál jej poveze Jan Karel sám.

Morávek zamíril dolu, do Prahy. Od nemeckých spolupracovníku privezli kurýri zprávu, že na Anhaltském nádraží v Berlíne,  blízko vládní Wilhelmstrasse a nepríliš daleko od Hitlerova sídla – ríšského kanclérství – jsou speciální koleje, na než se pristavují salonní vozy nacistických mocipánu. Sem se vracely z cest osobní vagony Göringa, Himmlera a Ribbentropa. Opatrili si plánek kolejište, pokladen, cekáren, všeho, co bylo potreba znát. Pruvodcí Jan Karel dostal na cestu smluvené heslo pro berlínského antifašistu, který mu mel poskytnout další podrobné rady.

Pruvodcí lužkových vozu Mitropy Jan Karel se zadíval na nástupište. Tady zustane jejich vlak až do vecera. Na všechno tedy zbývá nejakých deset hodin. Nemuže prece chodit po Berlíne s pekelným strojem v ruce. Sestoupil do nádražní haly a do oka mu padl nápis: úschovna zavazadel. Zaváhal. Ale nemel na vybranou. Vymrzlý a unavený se objevil v pul osmé pred nádražní budovou. Neznámý železnicár ho už cekal. V malé místnosti za šatnou nosicu byla lavice.
„Není sem odnikud videt a já budu stát za dvermi, abyste byl v bezpecí,“ rekl vecne. Aniž cekal na odpoved, nechal Jana Karla o samote.
Cervená do cervené, žlutá do žluté. Ted ješte cas. Posunul kovovou zarážku presne mezi devítku a desítku. Narídil rucicku podle svých hodinek, které si pro jistotu predem srovnal. Zavrel kufrík, otocil klíckem a vyšel.
„Hotovo.“
„Na 21.31?“
„Ano. Plus minus minuta. Presneji to neumím.“
„To stací. Pujdeme!“ Prošli nekolika chodbami. Pak ho nemecký prítel upozornil: „Je to tahle kolej!“
Uložili kufrík na nástupišti do vysoké skríne, kam uklízecky ukládaly koštata. Železnicár ji opet uzamkl.
„Tam bude v bezpecí, ženy prijdou až ráno. Kdyby neco neklaplo, tak kufrík ješte v noci vyzvednu.“  Opatrne se vzdálili z místa, kde zanechali pozdrav Himmlerovi.   

Bylo tri ctvrti na devet, do odjezdu zbývalo pet minut. Vetšinu oddílu pasažéri už obsadili. Dvere mel ješte otevrené. Pak se podíval na hodinky. Ted se musí objevit výpravcí s cervenou plácackou. Vlak by se mel rozjet. Uteklo pet, deset minut. Ale na peronu po výpravcím ani stopa. Minula devátá. Jan Karel byl zmaten. Tenhle nocní rychlík vyjíždí pokaždé vcas. Zpozdí se sice na trati, ale z Berlína se vždycky vyjelo na minutu. Že by neco zjistili a nepoušteli vlaky z nádraží? Ctvrt na deset. Celá pulhodina zpoždení!  Pruvodcí lužkových vozu Mitropy zacal mít nepríjemný pocit, že je všechno prozrazeno. Ale napetí za nekolik minut skoncilo. Prišel výpravcí, dal pokyn lokomotive, hvizd píštaly protrhl monotónní hluk nádraží. Rychlík na Prahu se zvolna rozjíždel. Lužkový vuz Mitropy jako poslední na konci vlaku. Když meli anhaltskou halu za sebou a dostali se na jednu z dálkových kolejí, zaslechl Jan Karel detonaci. Nebo se mu to v jeho predráždené fantazii jen zdálo? S napetím cekal na zprávy.

Výbuch na anhaltském nádraží vzbudil v Nemecku nejruznejší dohady. Zpusobil velkou škodu ríšské železnici – kolejište, kam se pristavovaly salonní vlaky nacistických pohlaváru, exploze zdemolovala. Jenom ríšský vedoucí SS mel štestí. Himmleruv vlak prijel ten den mimorádne na Friedrichovo nádraží, protože byla porucha na trati. Porucha, kvuli níž mel i rychlík na Prahu necekané zpoždení. Tri králové však byli spokojeni. Podle hlášení gestapa v Berlíne a v Dráždanech – jak ujistil Morávka Franta –  vyvolal pokus o atentát na Himmlera v únoru 1941 v nejvyšších nacistických kruzích mimorádný rozruch.

... zatím mám štestí! Do Belehradské je to z Nuslí jenom kousek. Ale nebude snadné najít ten dum, kde manželé Zemanovi bydleli. Vlastne jsem navštívil Cerného Turka jen jednou – mel jsem nejaký „materiál“ pro Mašína, který bylo treba na pár dní bezpecne „uklidit“. Jenomže to bylo vecer, za tmy...  A za poslední rok Nemci nekteré ulice prejmenovali a také radu ulicních císel zmenili...!!  Snad dum poznám podle domovních dverí... Nebo podle plotu zahrádky pred domem... Ano! Ted si vzpomínám! Na jednom z tech zdených sloupku oplocení bylo vždycky napsáno bílou krídou nenápadne skryté císlo! To bylo sjednané znamení, kterým Cerný Turek Trem králum dával vedet, že je „cistý vzduch“ a mohou  k nim nahoru... !



 



nápoveda Stg.II. :



  1. Najdete dum, kde v byte Cerného Turka sestavovali Mašín s Morávkem „pekelný stroj“ – casovanou bombu, kterou Tri králové spáchali nezdarený atentát na Heinricha Himmlera na anhaltském nádraží. K identifikaci použijte foto-hint.
  2. Pocet schodu – schodových stupnu - vedoucích z chodníku k domovním dverím. /schod ve vstupních dverích nepocítejte!/  =  X
  3. Nalezené bíle napsané „tajné znamení“ – císlo = Y
  4. Vypocítejte:  J = X - Y

STAGE  II.  Hledaný kód  =  J


STAGE  III.

   Blížil se vecer 13. kvetna 1941. Nad mestem se smrákalo. Za chvíli bude cas, aby spustila „mláticka“. Vysílání bylo s Londýnem dohodnuto vždy predem. Museli smluvenou dobu dodržet. Prišli do nuselské garsoniéry ve slepé ulici na Terebce na svahu k Tylovu divadlu.
Morávkovi prenechal byt A. O. Krix, majitel cinžáku, když se na cas odstehoval s manželkou na venkov. Morávek se zde dokonce policejne prihlásil pod jménem Jirí Uher. Prespával tu obcas jak on, tak telegrafista Peltán. Pricházel sem i Mašín. Tady ukryli SPARTU II, „vojenskou“ radiostanici, obstarávající spojení s Londýnem. To byl práve ten byt, o nemž vedel zatcený Mázl.
Rozhlíželi se obezretne, než vešli, ale krome jakési ženské s vevercími zuby, postávající u domu, nikoho nevideli.
Peltán vytáhl vysílacku ze skríne, po chvíli vyladil frekvenci a pokoušel se o spojení. Po sedmé hodine zacali vysílat. Uprostred depeše je vyrušil štekot psa, ale nevenovali tomu pozornost. Vtom se u dverí ozval zvonek. Jecel naléhave, na chodbe ve tretím patre hlucely hlasy i kroky.
„Otevrete! Ihned otevrít! Geheime Polizei!“ kriceli muži venku.
Nahlédli kukátkem. Schody už byly obsazené a gestapák o prekot vyzvánel, nespoušteje prst z tlacítka.
„Rychle zlikvidujte materiál!“ narídil Mašín. Peltán ješte stacil odvysílat do Londýna: „jsme prepadeni, obklícili nás...“ Pak rozbil radiostanici.

 Morávek s Mašínem mezitím nicili šifrované zprávy. Za dvermi hulákaly nemecké hlasy. Bylo jasné, že gestapo je chce dostat živé.
Mašín se nedal zadržet. Je nejrychlejším strelcem a jako velitel odpovídá za to, co se dál stane. Peltán s Morávkem ho zrazovali: „Máš deti!“ Marne se mu Fery postavil do cesty. Mašín ho odstrcil a odjistil pistoli: „Vyrídím je jako krysy!“  Zprudka otevrel a hned vystrelil. Zasáhl kriminálního tajemníka Mischkeho do bricha. Vzápetí se ozvala Morávkova pistole. Poranil druhého muže. Vtom vystrelil gestapák Jäger. Mašín se zhroutil na rohožku. Z pootevrených dverí Morávek držel strelbou v šachu ostatní cleny prepadové skupiny, kryjící se ted pod schodištem.
Najednou se Morávkovi vzprícil náboj v hlavni. Toho využil Clemens, Jäger i Fleischer. Vrhli se na postreleného Mašína, ale ten se porád zoufale bránil. Pri pádu ze schodu si zlomil nohu, zachycenou mezi tyckami zábradlí. Po ráne do zápestí vyrvali Mašínovi zbran a poraneného ho odtáhli. Na chodbe se svíjel v krvi gestapák Mischke. Ostatní se vrhli k bytu. Morávek jim ješte stacil prirazit dvere pred nosem.

Zase delila Morávka s Peltánem od neprátel na chodbe jen drevená prepážka. Predsínka byla malá, ctverecek, kde se jen sotva otocíš. Nalevo vchod do kuchynky, vpravo do pokoje. Místnost byla preplnena dráty, tvorícími anténu. Dvacet ctverecních metru se pro ne stalo dokonalým vezením.
Ted už zbývala jediná nadeje. Vsadit všechno na jednu kartu a prchnout oknem asi z patnáctimetrové výšky na dvur. Prinejhorším je zastrelí. Prepadová skupina se dobývala do zabarikádovaného bytu. Peltán vyhlédl oknem. Dole na oploceném dvorku byl prozatím klid.
Morávek uvázal k noze težké klubovky drátené lanko na uzemnení. Vyhodil drát z okna a hned se po nem spustil. Malý uzlík na lanku stacil a Morávek si urízl prst. Levý ukazovácek mu visel na kousku kuže. Peltán sjel za ním. Jemu se uzlík vyhnul. Ctyri patra dolu po ocelovém lanku, to byl výkon pro akrobata. Fery dopadl obema nohama na paty. Bolestí se mu zatmelo pred ocima... Preskocili plot oddelující dvorek od prudké stráne klesající pod domem a utíkali k ceste vedoucí k Tylovu divadlu . Porád dolu okolo Fidlovacky... V oblouku zatácky prijíždela tramvaj c.14, ridic trochu zpomalil. Peltán naskocil vpredu, Morávek vzadu. V dálce vztekle rvali gestapáci „Chytte je, jsou to vrazi!“  
Morávkova zranená ruka nechávala na kovové tyci krvavé šmouhy. Pruvodcí je bezeslova otrel, popošel k ridici tramvaje a tiše rekl: „Jed, mazej!“   



 

.... stoupám príkrým schodištem na Terebku, k císlu 19. Hledám další stopy, které  me snad dovedou k mrtvé schránce a ukrytým dokumentum. Zatím jsem mel štestí, ale zoufale bojuji s casem. Gestapo urcite také nespí... Snad už jen pár údaju, pár císel a vše zacne dávat smysl! Musím to dokázat!



nápoveda  Stg. III. :

N:    50. 03. 804
E:  014. 26. 194

Díváte se na okno bytu ve ctvrtém patre, ze kterého se  podarilo Morávkovi s Peltánem uniknout po ocelovém lanku.
Josef Mašín zde byl po prudkém boji težce zranen a  zatcen Gestapem:
    

1. Hledejte, CO SE TRESTÁ
2. N = D                  E = H

STAGE  III. :    Hledané kódy = D a H




STAGE  IV.

 
    Slavnostní zasedání clenu  NSDAP zacínalo v nemeckém dome v pet odpoledne. Celá hodina ješte zbývala do zahájení a komisar Fleischer potreboval ubít cas. Prošel zvolna Bredovskou ulici, zamíril kolem Jindrišské veže na Senovážné námestí a odtud k Prašné bráne.
Ackoliv krácel pomalu, aby se vydýchal z kancelárského ovzduší, stihl to za ctvrthodinu. Ješte má dobrých ctyricet minut, než zasedne mezi soukmenovce na vyhrazené místo.

Na Príkope potkal Abendschöna. Dlouhán Willy ho vzal pod paží a táhl k Lippertum do vinárny. Doušek na posilnenou nemuže škodit.



Postavili se u podlouhlého pultu, odložili plášte a pokynuli cíšníkovi: „Zweimal bianco...“
Fleischer dýmal nabídnuté trabuko, když k nemu pristoupil nejaký chlapík s hákovým krížem na klope, odložil tyrolácek s bílou šnurkou, zdvorile se usmál a vytáhl z pouzdra cigaretu.
„Gestatten Sie, bitte...“
Ochotne nastrcil doutník, aby si muž pripálil cigaretu a nevenoval mu pozornost. Hovorili s Abendschönem o zprávách z fronty. Je úžasné, jak branná moc drtí neprátele. Nejpozdeji do dvou let bude mít Osa u nohou celý svet... Ríše na tisíc let. Jak je vudce geniální pri svých predpovedích!
„Schönen Dank, Volksgenosse.“
„Nichts zu danken...“

Neznámý muž s hákovým krížem na klope pokynul Fleischerovi na pozdrav, potom se otocil, nasadil si opet svuj tyrolský kloboucek a loudavým krokem opustil Lippertovo lahudkárství. Ani Fleischer, ani Abendschön  již nevideli, jak neznámý soukmenovec zamáckl práve zapálenou cigaretu o držák litinového okapního svodu vedle vchodových dverí do obchodu a svižným krokem zamíril k Prašné bráne a pak dál, do Celetné ulice...



Ješte chvíli klábosili Fleischer s Abendschönem o fronte, o politice, o ženských a cas príjemne plynul. Na poslední chvíli dorazili do velkého sálu. Slavnostní recník už byl pripraven a osazenstvo provolávalo z plných plic: „Sieg Heil! Sieg Heil!" Oskar Fleischer s Abendschönem usedli na krajní volná sedadla a pridali se k soukmenovcum.

Komisar Fleischer zvedl sluchátko:
„Prosím.“
„Zajdete ke mne, neco tu pro vás mám.“
Fleischer se zvedl a zamíril do pracovny predstaveného. Geschke sedel v kresle jako na trune a pred sebou mel dopis. ...
„... Máte tu dopis, podívejte...“
Fleischer rozpacite sáhl po obálce. Byla adresována vedoucímu hlavní úradovny pražského gestapa. Odesilatel uctive žádal, aby tento list doktor Geschke laskave odevzdal panu komisari Fleisherovi. Prirozene, že si Geschke obsah otevreného psaní precetl.

„Oskare, ty bídáku! Vsadil jsem se s Mašínem a Balabánem, že si od Tvého doutníku zapálím cigaretu. Vsadili jsme se o tisíc korun a oznamuji Ti, že jsem sázku v úterý vyhrál! Zanech týrání ceských lidí, nebo Te to prijde draho. Víme o Tobe a pomste neujdeš! Na to nezapomen! B + M + M.“  

 „Zatracene!“
Fleischerovi vyklouzla kletba a Geschke s opovržením stáhl koutky úst. Nemel rád, když jeho lidé ze sebe nechali delat šašky. Fleischer má prece povinnost, aby ty tri dopadl, a ne aby si od nich nechal vyhrožovat!  Fleischer se tváril, jako by spolkl projímadlo. Mel vztek a vedel, že by se už neovládl.
„Mohu odejít?“ Zeptal se suše.
Geschke jen zdvorile ukázal na dvere. Veril, že je to úcinný prostredek, který podnítil Fleischerovu touhu po pomste. Pujde po tech trech jako pes po stope, dokud je nedostane.
Bez dechu dobehl Fleischer do své kanceláre. Zazvonil telefon. Zvedl sluchátko.

 „Máte u sebe ohen, komisari?“ zeptal se kterýsi z kolegu. Fleischer zarval nekolik nejsprostších nadávek, které ho práve napadly a praštil sluchátkem do vidlice, až aparát poskocil. Tohle mu tedy chybelo! Celé tretí oddelení se baví na jeho úcet. Vyrítil se na ulici, klobouk do cela, a pádil po Václavském námestí. Díval se nenávistne lidem do tvárí, v každém videl jednoho z tech trí, a pak perlustroval náhodné chodce, dokud si nevylil aspon první nával vzteku!

... Morávek byl proste klasa! Udelal z Fleischera pekného blbce! Bylo to od nej odvážné a nebezpecné, ale musel se pri tom královsky bavit! A Fleischer mu to nikdy nezapomnel...
Krácím dolu Václavským námestím a zatím, mohu-li soudit, žádný „stín“ za sebou nepozoruji. Mám štestí – Gestapo o me snad ješte neví...
Mírím k Lippertovu lahudkárství a znovu si v pameti jako film prehrávám Morávkovo vyprávení o cigarete, kterou mu Fleischer tak ochotne nechal pripálit o svuj doutník ! Snad se mi tam podarí objevit další stopu...     





nápoveda  Stg. IV. :

 
1. Najdete dum v nemž se nacházelo Lippertovo lahudkárství (použijte foto-hint)

2. Tam, kde Morávek uhasil cigaretu zapálenou od Fleischerova doutníku, hledejte jednociferné císlo. Krátký text u císla vám potvrdí, že je vámi nalezená stopa opravdu správná...  HLEDÁNÍ  TÉTO INDICIE PROVÁDEJTE  OPRAVDU VELMI  NENÁPADNE!!   Po oné potupné lekci, kterou mu Morávek uštedril, nechal totiž Fleischer na dum namontovat bezpecnostní kamery...      



STAGE  IV. :    Hledaný kód = G





STAGE  V.

V telefonní budce v Celetné ulici na Starém meste byl otrhaný, omšelý seznam. Morávek se pomalu šacoval, jako by hledal po kapsách minci a pritom držel druhou rukou seznam. Kontroloval císlo, které bude volat. Nalistoval stranu 48. Na osmactyricáté stránce ležel kousek cigaretového papírku. Nenápadný lístecek, jímž si nekdo mohl založit stránku seznamu. Morávek vzal útržek, jako by si s ním bezdecne pohrával. Zdánlive mechanicky jej zmackal v dlani, zastrcil do kapsi, ješte chvíli podržel sluchátko, pak vytocil císlo, ale za okamžik zavesil.

Bežná scéna z telefonní budky. Muž chtel nekomu volat, našel si telefonní císlo v seznamu, vytocil jej, nedozvonil se, odešel tedy, aby to za chvíli zkusil jinde.
Jenže tady nešlo o telefonát, ale o ten nepatrný lístek se vzkazem, který zde zanechal Franta, agent A-54. Nekolik písmen a císel bylo smluvenou šifrou: Dnes v sedm hodin vecer v parku na Klárove…

 



 



nápoveda Stg.V.:



1.   Vyhledejte uvedenou telefonní budku ( použijte foto-hint)

2.   Vyhledejte smluvenou šifru zanechanou zde agentem A-54. Postupujte stejným zpusobem, jako to ucinil Václav Morávek.
Pokud náhodou v budce nenaleznete žádný  telefonní seznam,  zapojte svoji fantazii a mozek!
Konspirace totiž není žádná sranda!



STAGE  V. :    Hledaný kód = K


STAGE  VI.

 Zase se blížily Vánoce. Jen nekolik dnu zbývalo do Štedrého vecera. Pred rokem jej slavili ješte všichni tri spolecne. Morávek zustal sám. Podplukovníka Balabána pri stanném právu zacátkem ríjna Nemci zastrelili, podplukovník Mašín strádá ve vezení, plukovník Churavý také. Spojení s Londýnem nefunguje, schuzky s nemeckým agentem jsou stále vzácnejší, nebezpecí se stupnuje. Morávek pripravuje materiál, který chce odeslat za hranice. Jen Janotkovi zbyli, možnost v nouzi prespat u Hanzlu a sem tam u nejakého odvážného prítele.
Ostatní zavírají dvere a krcí rameny: „Mám rodinu, pochop to! Nenechám se zastrelit, copak  nevidíš, že je to marný? Prosím te, nechod za mnou, už jsem dal od všeho ruce pryc. Kdyby me dostali za to, co bylo...“  Poslední bašty padaly. Secíst všechny ztráty, které prinesl jedenactyricátý rok, byla by to smutná bilance.Zdá se, že nemecká drzost nezná mezí. Po Polsku a Francii je na rade Sovetský svaz. Od toho si sliboval obrat. Dosud však Rudá armáda stále ustupuje. Morávek odpocíval, na prsou nedoctené noviny, díval se do stropu a hlavou mu táhla mracna cerných myšlenek.
  „Protivníci užasnou, s cím jednou Ríše nastoupí!“ Vychloubal se Hitler v Mnichove a protektorátní noviny prežvykovaly to sousto do omrzení. Samé neradostné úvahy. Zatím má alespon  kde bydlet. Ale kdo ví, jak dlouho!  Zustal sám a musí se s tím vyrovnat. Už ani telegrafistu nemá a radiostanice pod postelí je príliš slabá – takhle spojení s Londýnem težko obnoví.
Bloudil ocima po místnosti, kde ted bydlel jako fotograf Soukup. Je tu vlastne uveznen, když se to tak vezme. Místo okna jen malý obdélnícek u stropu vedoucí kamsi ke strechám, kam by se v nebezpecí ani nevydrápal. A dospelý clovek by se tím otvorem vubec neprotáhl, tak je uzoucký a navíc zamrížovaný.
Prosklenými dvermi videl do vedlejšího pokoje, kde žili manželé Schmiedlovi. Jen lehká záclonka zachovává pocit soukromí. A prece líp mít alespon toto bydlení v jedné malé místnustce v Karlovce, než vubec žádné.

Na stole leží aktovka a vedle ní všechny jeho veci. Není jich mnoho. Zato v „Knize zrádcu“ pribylo dalších pár desítek jmen z protokolu gestapa. Franta a hlavne odbojoví pracovníci prinášeli nové zprávy o konfidentech, zrádcích, udavacích. Také tlustý sešit jeho rukopisu má stále víc popsaných stránek. Životopis, deník vzpomínek „Od dustojníka k psanci“, se plnil novými událostmi, zážitky, príhodami... ležela tu i bible.
Manželé Schmiedlovi, kterí poskytovali Morávkovi útulek a u nichž se prihlásil na falešné doklady, byli hodní lidé. Starý pán, nyní poloslepý po težké operaci ocí, paní nedoslýchavá. Žili s jednou dcerou ve ctyrpatrovém dome v Karlove ulici 25, pár desítek kroku od Staromestské radnice.
Jan Schmiedel prekrocil petasedmdesát let, jeho žena Jana sedmdesátku. Ješte nedávno mívali v byte malou pouzdrarskou dílnu. Ted už jenom sem tam neco opravili, spíš ze setrvacnosti a ochoty, než jako živnost. Zvonek ve ctvrtém patre klinkáním oznamoval každou návštevu.
Paní Schmiedlová neco kutila u stolu, starý pán poslouchal rádio. Leon ležel s hlavou na polštári, pod nímž byly jako vždy dve pistole. Rozmýšlel, o ráno udelá. Vedle zhaslo svetlo, manželé Schmiedlovi šli spát. Morávek také sáhl po vypínaci. Zvykl si odpocívat jako zajíc. Stacil náznak nebezpecí a byl pripravený vyskocit a prchat. Dnes usínal vcelku klidne. Prejzové strechy Starého Mesta ležely pod lehounkou vrstvou cerstvého snehu a vysoko na nebi jiskrily hvezdy. V té predvánocní noci, halící mesto modravou tmou, mel prožít další vzrušení.

Blížilo se sobotní jitro 20. prosince 1941, a prece vládla ješte tma, když na Malém námestí zastavilo nekolik aut.
Vystoupila z nich skupina mužu z protišpionážního oddelení gestapa. V cele kriminální rada Wilhelm Schultze, komisari Dittmar Bingel a Oskar Fleischer, úredníci Jäger, Kehr, Lingner, Bunge a Herdegen. Za asistence protektorátní policie obklícili blízký dum c.p.25 v Karlove ulici, v tichosti obsadili i vchod vedoucí do temného stredovekého dvora. Všechno bylo pripraveno, aby mohl být Morávek zatcen, jakmile vyjde z domu. Den predtím se gestapo dozvedelo o jeho novém úkrytu. Vyzradil jej pri výslechu muž obstarávající spojení s Morávkem.
Vedeli, že bude v nebezpecí strílet. Proto meli odjištené zbrane a proto jich prijelo tolik. Chteli mít jistotu, že tentokrát neunikne. Predpokládali, že je nahore a brzy ráno vyjde z bytu. Ale schylovalo se k šesté a Morávek se neobjevoval. Jenom casní chodci se už trousili kolem domu. Ti, kterí spechali do práce, zahaleni v zimnících, dlouhými kroky rázovali ke stanici tramvaje. Shluk lidí, to bylo to poslední, co mohl Wilhelm Schultze pro svuj plán potrebovat. Zmenil rozhodnutí. Nebudou cekat, až se Morávek ukáže, prekvapí ho sami.
   „Vytáhneme ho rovnou z postele,“ rekl komisar Bingelovi. „Než se vzchopí, musíte ho mít! Ale potrebujeme ho živého. Pujdete s peti lidmi nahoru a zatknete ho!“  Bingel prikývl. Po nekolika minutách se u dverí ve ctvrtém patre rozklinkal zvonek.

Jenže dál všechno probehlo docela jinak.

Než se gestapáci dostali do bytu a vpadli ze široké chodby do kuchyne, stacil Morávek vklouznout do kalhot, obout si boty a natáhnout plášt.
V okamžiku, kdy Bingel rozrazil dvere, treskl výstrel. A hned další. První zásah dostal Nemec do ramene, druhý do boku. Bingel upustil zbran a klesl na podlahu. Jiný gestapák skocil ke dverím, aby prepadenému zabránil v úteku. Pozde. Padlo znova nekolik ran. Strely zazvonily o kamna, kde našly i svuj cíl. Muž u dverí se rovnež zhroutil. Morávek ho preskocil a otreseného Jägera, který mu stál v ceste, srazil ranou pestí. Sebehl po drevených schodech, pres pavlac a dostal se k prujezdu, kde cíhal Lingner. Ten ze zálohy vystrelil za prchajícím. Projektil proletel Morávkovi nohavicí a trochu ho škrábl na stehne. Zato strela z Morávkovy pistole zasáhla Lingnera zcela spolehlive. Se zachroptením padl k zemi.

Moment prekvapení, který mel Schultzeho komandu usnadnit zatcení, nevyšel.
Než se kdo nadál, byl uprchlík mezi lidmi na chodníku, pistole schované hluboko v kapsách. Utíkal krivolakými ulickami Starého mesta, smecku pronásledovatelu v patách. Aby zmátl pozornost kolemjdoucích, Morávek kricel:
   „Chytte ho! Chytte ho! Chytte zlodeje!“  A ukazoval pred sebe, na spechající lidi, mezi nimiž se chtel ztratit. Otáceli se, koho mají vlastne chytit a prekáželi policistum. Leon, honící neexistujícího zlodeje, zmizel v pruchodu nedalekého domu. Brzy už procházel opacným smerem, proklickoval spletí starých ulicek, vybehl nedaleko Maiselovy synagogy a naskocil do rozjíždející se tramvaje.



... pozdeji o tomto svém úteku  Morávek referoval v radiodepeši Londýnu: „….v sobotu si pro me prišlo devet pochopu. Vystrílel jsem se na svobodu. Šest jich stune…“ O grandiozním neúspechu pražského protišpionážního oddelení gestapa byl nucen Heydrich pri jedné z porad v únoru 1942  informovat samotného Hitlera...   

Obešel jsem pro jistotu Staromestské námestí  a bocními krivolakými ulickami a pruchody proklouzl do Karlovky. Nikým nepozorován jsem prošel prujezdem do dvorní cásti domu. Prohlížím si starý, nevlidný dvur, s jeho temnými zákoutími a pavlací v prvním patre, okolo které musel Morávek probehnout, když unikal gestapácké presile. Možná že práve tato potemnelá pavlac v sobe skrývá další stopu! Další písmeno tajenky, na jejímž konci naleznu mrtvou schránku nebo....smrt!



Nápoveda  Stg. VI.:

B - pocet malých oválných (elipsovitých) okének, nacházejících se nad velkými okny -  na pavlaci v prvním patre.





STAGE  VI. :      Hledaný kód = B


POZOR:  Tato stage NENÍ prístupná v dobe  mezi 22.00  – 8.00 hod. !!!





STAGE  VII.

Pro bezpecný kontakt s Frantou a také s dalšími spolupracovníky využíval Morávek radu „mrtvých schránek“ a improvizovaných  „špionážních prepážek“. Nekteré sloužili pouze k predávání krátkých šifrovaných zpráv, nejcasteji za úcelem sjednání data, místa a casu príští schuzky, jiné jako schránky pro ruzné listinné materiály, které z ruzných duvodu nemohly být predány osobne. Krome bytu „spolehlivých osob“ ci rodin (Zemanovi, Janotkovi, Magda Rezková, Josef Palán, manželé Mandíkovi…), to byl také další „špionážní prepážky“ a  úkryty - v hrobce na hrbitove v Liboci, v prodejne poštovních známek Bretislava Schweitze  Na Porící, v trafice v Parížské ulici, u Bílkovy vily v Chotkových sadech, na Pohorelci, ve Strešovicích nebo nedaleko vily v Brevnove, v ulici U tretí baterie 8/854, kde bydlel Franta alias agent A-54 a rada dalších míst…

 
... nalezení šifry v Celetné mi dodalo novou energii a ani z domu v Karlove ulici jsem neodešel s prázdnou! Mám další stopu, další díl té podivné skládanky. Zjištené císelné kódy pomalu zacínají dávat smysl. Ted už verím, že to dokážu, že najdu mrtvou schránku, o které vedel jen Morávek a Franta a ve které, jak stále doufám, naleznu ony tak duležité dokumenty! Mírím do Parížské ulice a nezbývá me než doufat, že smluvené heslo stále  ješte platí… 

Když jsem vycházel z prujezdu domu v Karlove ulici, zdálo se mi, že me nekdo sleduje! Nevím… Snad to byl jen všudyprítomný strach, který visí nad celým Protektorátem, snad si se mnou pohrávají mé nervy, již tak napjaté k prasknutí… Blížím se k trafice. Je zavrená, opuštená…, prodejní okénko zabedneno pevnou drevenou deskou. Dvere zapeceteny Gestapem! Co ted…?!   

 



 



nápoveda Stg. VII.



1.    Najdete  dum, pred kterým stála v roce 1942 trafika, sloužící Trem králum jako špionážní prepážka. (viz. foto-hint)

2.    Jedine nad tímto domem slunce nikdy nezapadá!

3.    Zamyslete se nad verši nalezenými v Morávkove deníku. (viz foto-hint c.2 níže)
       A nezapomente: „Nekdy je dobré, ponechat si od problému urcitý odstup!!!“



STAGE  VII. :  Hledaný kód  =  F

STAGE  VIII.

Dne 20.3.1942 se Morávek sešel s velitelem výsadku „Silver A“ Alfredem Bartošem a Václavem Krupkou, kterí prijeli z Pardubic. Schuzka probehla na Morávkove oblíbeném míste tajných setkání – v Chotkových sadech, nad známou serpentinou u Hradu. Hlavním tématem schuzky byla príprava úteku Paula Thümmela  - agenta A-54 do ciziny, nebot se kolem neho zacala stahovat smycka Gestapa. René mel být nejprve ukryt u Líkaru, poté dopraven do Hradce Králové a dále, do Švýcarska... Spolu s ním mel údajne odejít i Václav Morávek, pro kterého již byla protektorátní puda opravdu príliš horká a který byl navíc pro Londýnskou vládu velmi cenný...  

O den pozdeji, tedy 21.3.1942 okolo trinácté hodiny, se sešel v konspiracním byte Ludmily Peršínové na Staromestském námestí c.26  Václav Morávek s Josefem Gabcíkem, Janem Kubišem, se svým pobocníkem a spojkou Václavem Rehákem a další osobou zapojenou do odboje (snad Valcík nebo Vanek?). Parašutisté zde také údajne predali Václavu Morávkovi 240 tisíc korun pro potreby odboje a seznámili jej s plánem atentátu na zastupujícího ríšského protektora Reinharda Heydricha.Úcastníci schuzky na Staromestském námestí však nevedeli, že již hodinu predtím byl Pavel Thümmel  potretí a dodejme, že naposledy, Gestapem zatcen.

Po schuzce na Staromestském námestí odjel Václav Morávek, Rehák a údajne také jeden z parašutistu na Prašný most. Tam se také okolo tretí hodiny odpolední rozešli, každý šel za svým úkolem. Rehák, pravdepodobne ješte pred tím, než se vydal k Thümmelovu bytu, odjel tramvají na Bílou horu a sdelil své žene, co mají dnes v plánu.
Z domova odchází nebo odjíždí tramvají, aby zmátl prípadné sledování a dostává se prímo do ulice Marka Mauricia. Má u sebe 240 tisíc a informaci pro Thümmela o další schuzce naplánované na 22 hod. ( pravdepodobne melo jít o samotný Thümmeluv útek - zinscenovaný únos).  Nejdríve jde zkontrolovat tajné znamení na Thümmelove vchodových dverích (šlo o malé kolecko namalované tužkou prímo na zárubni dverí, ve výši ocí). Tím by mela být potvrzena platnost schuzky Rehák – Thümmel na Prašném moste. Thümmeluv byt  i protejší dum je však v té dobe již obsazen nekterými zamestnanci Dohodnuté znamení zde Rehák nenalezne, ješte se jednou vrátí o neco pozdeji  a nakonec odchází smerem na Prašný most, nebude – li Thümmel cekat zde.  Zdá se mu, že je cestou sledován, presto však pokracuje ceste smerem k Prašnému mostu, kde predpokládá, že na nej bude cekat již Thümmel.

V prostoru pod dnešním parkem (a nad križovatkou  Prašný most) však namísto Paula Thümmel vidí Václava Morávka, který mu jde naproti. Snaží se jej ješte znamením rukou varovat, že není neco v porádku, ale již je pozde. Než stací Rehák jakkoli zareagovat, je okamžite zatcen a je mu zabráneno použit zbran. Vše se nejpravdepodobneji odehrává ve velmi rychlém sledu a Morávek na Rehákovo zatcení reaguje po predchozím prebehnutí silnice smerem k nemu bezprostrední strelbou.

 Rehák je tedy zatcen kousek nad Prašným mostem, když co nejrychleji krácel smerem, kde predpokládal, že by mohl cekat Thümmel, ale namísto toho se zde objeví necekane Morávek, který po vystoupení z tramvaje, jde rychlým krokem k pešince vedoucí k Buzkovu zahradnictví (tedy doprava dolu smerem k dnešnímu Víteznému námestí) . Podle zjištení  J. Sedlácka a J. Kosare  se tedy zatcení Reháka neodehrálo v parku proti Strešovické vozovne (tento park v dnešní podobe v r.1942 údajne ješte neexistoval), ale o neco níž, tedy zhruba v prostoru mezi soucasným parkem a Prašným mostem (výrazne blíže k Prašnému mostu)

V okamžiku, kdy Václav Morávek spatril pricházejícího Reháka, udelal  prudký obrat doleva a rozebehl se Rehákovi v ústrety, protože pochopil, že muži, blížící se rychle k Rehákovi jsou príslušníky Gestapa… Rehák dokonce behem zatýkání postrehl, jak byl Morávek zasažen do boku...

.... cestou jsem nekolikrát zmenil smer. Ctyrikrát jsem prestoupil z tramvaje do tramvaje a cást cesty šel pešky... Pocit, že jsem již delší dobu sledován, je každým okamžikem silnejší a silnejší.  V zátylku cítím pohledy tech mužu v koženácích, skoro bych prísahal, že slyším i jejich dech! Presto stále verím, že me štestí neopustí, že se mi prece jen podarí uniknout z jejich spáru a zachránit cenné materiály... Jdu rychlým krokem, s rukama hluboko v kapsách prevlecníku a snažím se nemyslet na hrozící nebezpecí. Prudce mením smer a zahýbám vlevo, do parcíku proti vozovne. Pokusím se proklouznout parkem okolo starých hradeb a ztratit se pronásledovatelum ve dvorcích a zahradách domku na Novém Svete! Pravackou odjištuji zbran, v levé svírám svuj talisman pro štestí - dlouhou štíhlou nábojnici s vyrytým venováním, kterou jsem kdysi dostal od Václava Morávka: "Verím v Boha a své pistole!"  vždycky ríkával...

Od Pohorelce se ale rychle blíží   cerný mercedes a mírí prímo ke mne. Za zády slyším dusot bežících nohou, rozebíhám se také. V behu vytahuji odjištenou pistoli a bez mírení strílím proti dvema mužum vyskakujícím z automobilu. Jeden gestapák se hroutí k zemi, druhý se kryje za stojící mercedeskou a  vztekle strílí mým smerem. Cosi mne švihlo do boku - snažím se nevnímat bolest... "Verím v Boha a svoji pistoli!" Znovu strílím na muže pred sebou. Podarí-li se mi zmocnit se jejich automobilu, pak snad....





N:    50 05  532
E:  014  23  294


nápoveda Stg. VIII. :

1. Dárek pro štestí...
2. Je dávno vyschlý tenhle vody zdroj... VZHLEDEM K REKONSTRUKCI V MÍSTĚ STAGE NELZE t.č. tuto stage nalézt. HLEDANÉ ČÍSLO: 0 (nula)
    Netrhej! Šroubuj, neztrat... a nikde neodpoj!


STAGE  VIII. :  Hledaný kód  =  A

STAGE  IX.

Václav Morávek sám jel na schuzku do Chotkových sadu. Bud si chtel overit svoji domnenku, že mjr. Hlavín je konfidentem Gestapa ( a na rozdíl od ostatních zatcených) byl „propušten“ proto, aby ho (Morávka) dostali, nebo chtel prevzít avizovaný materiál od jiné osoby, který by predal ješte téhož vecera, ci druhý den pri plánovaném obedu  mjr. Janotkovi do úschovy. Morávek by nikdy neposlal Reháka samotného na nejistou schuzku, nebylo to v jeho povaze. Vždy si vše radeji overil sám osobne. Zrejme zámerne zvolil za místo setkání práve Chotkovy sady, protože se mu tato schuzka kryla se schuzkou Thümmel – Rehák a byl tak relativne blízko i Prašnému mostu. O tom, že bude mít schuzku v Chotkových sadech, vedel již odpoledne, když poslal Reháka za Thümmelem.

 Morávek tedy na poslední chvíli naskakuje u Bílkovy vily do tramvaje c.20 smerující k Prašnému mostu a je viditelne rozrušen. Zrejme si všiml, že je okolí Chotkových sadu gestapem obsazeno. Proto se pokusil uniknout naskocením do rozjíždející se tramvaje.
Je velice pravdepodobné, že byl  již od Chotkových sadu cestou tramvají sledován z osobního automobilu, ve kterém jeli Herschelmana s Fleischerem.

 Škpt.Morávek vystupuje z tramvaje a behem precházení refýže na chodník smerem k zahradnictví Buzek, vidí Reháka kterého odvádí príslušníci gestapa k pripravenému autu. Ten se mu snaží dát znamení, že není neco v porádku, což již Morávek tuší. Odhazuje aktovku aby mel volné ruce, prechází svižne silnici a dává se do behu smerem k postavám, které práve zatýkají Reháka. Z kapsy na úrovni topolového stromoradí vytahuje zbran a zahajuje palbu smerem k postavám, kterým beží vstríc. Úredníku gestapa  je zrejme více, než se zpocátku zdálo a z horní cásti križovatky Prašný most palbu opetují. Morávek je zasažen první strelou do levého bérce, jedná se o prustrel a strela zpusobí modrinu na vnitrní strane pravého bérce. V ten moment se otocí o devadesát stupnu doprava a snaží se dostat mezi topolové stromoradí, které by poskytlo možný úkryt ci ústup. Ve chvíli, kdy je zády a bokem ke svým pronásledovatelum, jej zasáhne druhá a tretí strela do levého bérce a hýždí, padá na levé koleno, behem pádu si odre hrbetní stranu prstu pravé ruky a zpusobí si podlitinu na posledním kloubu malícku zevnitr od zbrane, kterou svírá. Pokouší se zvednout a v této poloze je zasažen strelou do levého boku, která poškozuje aortu a zpusobí smrt. K Morávkovi ješte narychlo dobíhají Fleischer s Kowalczykem a jeden z nich mu vstrelí dve kulky do hlavy.

Gestapák  Kowalczyk (pokud byl strelcem on) ze vzteku  nebo (ve Fleischerove prípade) jako ránu jistoty, že V. Morávek již nepromluví: “Fleischer se s Thümmelem prátelil ješte z dob pred okupací Ceskoslovenska , sloužili spolu v dráždanské služebne Abwehru. A Morávkovo prípadné svedectví o stycích s Paulem Thümmelem by mu rozhodne nepomohlo…“  Po provedené pitve bylo telo škpt. Morávka zpopelneno (zrejme už pod jiným jménem) a s velikou pravdepodobností byl popel rozptýlen na dáblickém hrbitove, kam Gestapo odváželo ostatky i ostatních svých obetí…

 
„Zrádce X“, také A-54, Eva, René…- Paul Thümmel, mel být dne 20.4.1945 nebo 27.4.1945 jako Peter Toman údajne zastrelen v Terezíne a to na (telefonický) príkaz komisare Gestapa Leimmera (mimochodem i agenta NKVD a pozdeji i vysokého sovetského dustojníka). Podle jiných zdroju však válku prežil, navázal spojení (nebo byl predán) americké CIA  a s pasem na jméno Josef Domažlický (?) pozdeji vycestoval do Kanady, kde žil pod jménem John Laun. V roce 1965 se s ním údajne setkala reportérka deníku Toronto Daily Star  Elizabeth Freyová (v té dobe by mu bylo 63 let) a jeho totožnost mel potvrdit také zpravodajský dustojník Otto Wagner, nekdejší príslušník Abwehru...



 










STAGE  IX. :  Hledaný kód  =  E



6. října 2014 byl odhalen (staro)nový pomník Václava Morávka a jeho jméno nese také parčík okolo pomníku. Nový pomník se nachází ( 50°5'42.406"N, 14°23'45.720"E ) nedaleko od původního umístění, tedy místa, kde Václav Morávek hrdinskou smrtí padl při přestřelce s mnohonásobnou přesilou příslušníků gestapa. Pomník sestává ze tří kamenných monolitů (alegorie Tří králů) a původní desky pomníku. Jsou-li na zadní straně, u paty středového monolitu vytesány iniciály autora pomníku Klementa Valoucha (K.V.) je hledaným číselným údajem E = 2. Jsou-li tyto iniciály vytesány na zadní straně, u paty pravého monolitu ( pohledově vpravo od původní desky pomníku) je hledaným číselným údajem E=7 Pokud se iniciály K.V. nacházejí jinde než výše popsáno nebo se na pomníku nenacházejí vůbec, je hledaným číselným údajem E=5


FINAL STAGE: 


N:    50  AB  CDE
E:   014  FG  HJK





Prestože jste práve docetli opravdu obsáhlý listing, venujte prosím ješte chvilku pozornosti  nekolika duležitým informacím k samotné multi-cache:

 

1.       Všechna místa (stages), která jsou popsána v listingu a která pri lovu této cache navštívíte, jsou  nemými svedky deju, které se zde kdysi  skutecne udály. Prestože cas zmenil jejich podobu, navštívíte skutecná místa spojená s životy a cinností Trech králu – Václava Morávka, Josefa Mašína a Josefa Balabána. Všechny popsané mrtvé schránky, špionážní prepážky, byty a ostatní místa jsou skutecná a kdysi Tremi králi opravdu využívaná. Žádný z popsaných príbehu není zcela vymyšlený a všechny mají svuj preobraz ve skutecnosti, jen jejich popis je literárne upraven. Cistou fikcí (ownera/owneru) je pouze nález dopisu na pude Jinonického akcízu a Váš "pruvodce", v jehož stopách se vydáváte na cestu za tajemstvím úkrytu listin...

2.       Pokud se pri hledání této cache budete chtít  „prenést“  zpet v case, doporucujeme Vám použít k presunu mezi jednotlivými stages pouze tramvaje a  vlastní nohy.

3.     Všechny stages jsou koncipovány maximálne „mudloodolne“ a nekteré jsou "zdvojené". Presto by se výjimecne  mohlo stát, že dojde k poškození, vymudlení nebo odstranení nekteré stage, prípadne docasného zneprístupnení stage (napr. z duvodu stavební cinnosti, oprav, rekonstrukcí a pod.) Na tyto skutecnosti opravdu nemužeme mít vliv. Pokud  zjistíte, že (nadevší pochybnost) taková situace nastala, kontaktujte ownera na tel.c. 775385429.

4.       Vetšina stages je koncipována tak, že budete-li se chovat jen  trochu obezretne a nenápadne, nehrozí ze strany mudlu odhalení vaší skutecné cinnosti. Presto se pokuste alespon po dobu odlovu této cache „vžít“ do role nekterého ze Trí králu a  jejich doby a podle toho se také chovat. Váš zážitek z odlovu bude o to vetší!

5.       Cache (finálka) není ani popelnice ani odpadkový koš. Vkládejte jen takové predmety, které mají nejméne stejnou nebo vyšší  hodnotu predmetu, které si z cache berete.

6.       Cache Pocta Trem králum je tématicky jasne zamerená. Prosíme Vás tedy, abyste do cache vkládali pouze predmety, které mají alespon nejakou spojitost s  tématem - s 2.sv. válkou, s vojenstvím s historií válek a válecnictvím obecne, s  (nekomunistickým) odbojem proti nacismu a proti totalitním režimum. Výjimku samozrejme tvorí TB, GC, príp. další trackovatelné predmety a CWG. Je možné menit a vkládat i hracky "vojenského charakteru" - vojenská autícka, vojácky, dále mince, vojenské knoflíky, oznacení hodností a pod... NEVKLÁDEJTE a NEMENTE KINDER-ŠROT a jiné bezcenné a tématicky se nehodící predmety nebo predmety v rozporu s pravidly GC!!

7.     Pri zjištování císelného „kódu“ u stage II, stage III., stage IV. a stage VIII. budte opravdu maximálne opatrní a mudloobezretní! V okolí bývá, zvlášte v urcitou denní dobu (ale i prubežne) velmi koncentrovaný výskyt mudlu!! Pohybujete se sice vždy na verejných prostranstvích (viz bod 13), ale vaše prípadná neopatrnost by mohla vést k následnému "odstranení" atributu  techto stages. 

8.       Stage VI. není v dobe mezi 22.00 – 08.00 hod. odlovitelná, ovšem napr. v letní turistické sezone se muže (vzhledem k restauracnímu zarízení v objektu) doba možného odlovu prodloužit  a to cca do pulnoci. /BEZ  ZÁRUKY!/   Odlov stage VII.  muže být za tmy cástecne omezen. Optimální doba pro odlov  finálky, príp. i stage VIII.  jsou vzhledem k silnému zamudlení  daných perimetru  naopak práve pozdní vecerní  nebo nocní  hodiny.

9.       Nelogujte prímo u finálky!!  Nepripojujte ke svým logum žádné detailní fotografie jednotlivých stages nebo finálky – zkazili byste tím ostatním kacerum radost z lovu!!!

10.   Jednotlivé stages,  u nichž dochází k jakékoli „manipulaci“ se skrýší,  a pochopitelne také finálku, uvedte po odlovu do puvodního stavu. VŽDY  NEJPRVE  PREMÝŠLEJTE  A HLEDEJTE  OCIMA  a teprve potom realizujte  odlov.  Budte prosím ohleduplní  k jednotlivým skrýším!!

11.   U žádné stage ani u finálky rozhodne není nutno cokoli rozhrabávat, rozkopávat, ulamovat, trhat, pácit ani jakkoli jinak násilne otevírat  ci rozbíjet!!

12.   Hint /hints -  jsou-li pro odlov nezbytné (napr.fotohinty) nebo nutné jako „pomoc v nouzi“,  jsou   vždy uvedeny  na konci textu k príslušné stage.  

13.   Celá trasa multi-cache merí zhruba 11-16km (v prípade peší chuze a podle cesty, kterou zvolíte) a je - u stage III., stage IV. a  stage VIII.  s dopomocí - odlovitelná i pro vozíckáre.Odlov nevyžaduje žádné speciální vybavení  a  není  ani extrémne fyzicky nárocný. Místa všech stages i finálky jsou VEREJNÁ PROSTRANSTVÍ  nebo VEREJNE PRÍSTUPNÁ MÍSTA. Bude-li  vám kdokoli tvrdit opak, nemluví pravdu a nemusíte na jeho pripomínky brát jakkoli zretel!

14.   Další nám známé cache, vztahující se tomuto tématu: GCTT04  Tri králové (archived), GC139BF  Warriors of Honor a  GC18ZHF  ANTHROPOID - Atentát na Heydricha (vcetne návazných tématických caches - viz listing)

15. Zcela jiste se v cacherské komunite najdou "BFkári", "kaceri - znalci" (dané problematiky) nebo "kaceri - tipari" (príp. také "kaceri tipari+cekaci" ), kterí se pokusí "vzít to zkratkou...". Nic proti tomu, podobný zpusob geolovu je vecí každého kacera. Tato cache však byla vytvorena (jak ostatne i její název napovídá) jako pocta hrdinum: Josefu Mašínovi, Josefu Balabánovi a Václavu Morávkovi  a zároven pro všechny kacery a kacerky se smyslem pro hru a dobrovolné dodržování byt i nepsaných pravidel. Protože geocaching je podle nás predevším zábava a hra, ne jen honba za FTF nebo rychlým bodem do statistiky. Zustává tedy otázkou, zda si  shora popsaní kaceri v takovém prípade odlov opravdu užijí...

 

Podekování na záver:

Pri tvorbe tohoto listingu byly použity citace, fotografie, informace a  odkazy z knih  Muž proti okupaci, Tri kontra gestapo, Agent A-54, studie "K otázkám Václava Morávka",, z internetu a dalších verejne dostupných  zdroju. Naše podekování patrí Jirkovi Sedláckovi a Jirímu Kosarovi, Vilému Cermákovi, I.M. Jedlickovi, Petru Kettnerovi, Jaroslavu Kokoškovi, dále pak Rudolfu Strobingerovi, Jaroslavu Cvancarovi a všem ostatním autorum a badatelum, jejichž identitu se nám nepodarilo zjistit. Bez  publikacní cinnosti uvedených autoru, by nemohl vzniknout tento listing. Náš dík patrí také PytlakRiha a Filson1111 za vychytání nekolika chybek a nedostatku. Využití uvedených zdroju - fotografií a ostatních materiálu NEMÁ komercní charakter. Slouží jako informacní zdroj, popularizacní nástroj a podklad ke hre GC. Pokud by presto kdokoli z uvádených osob ci nám t.c. neznámých autoru dospel k názoru, že si nepreje zverejnení zde použitých materiálu (k nimž má zákonná práva), necht kontaktuje ownera a príslušné materiály budou z listingu vypušteny.   



 



Additional Hints (Decrypt)

Xirgvabié cbyr

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.