Minoritské zahrady Traditional Geocache

   Tato keš vás zavede do Minoritských zahrad ve Stríbre, které se nacházejí blízko Masarykovo námestí.

   Zahrady nabízejí nejen krásný výhled na hornický skanzen, reku Mži a kopec Ronšperk, ale také je to vhodné místo k odpocinku. Odpocinek není jediná aktivita, kterou zde mužete provozovat. V minoritských zahradách je vybudováváno hrište na hru Petanque.
   Zahrady jsou pruchozí ze dvou stran. Z toho jeden vchod/východ vede pred restauraci, ve které se mužete samozrejme obcerstvit, pokud Vás prepadne hlad nebo chut na neco dobrého.

---

   Je umísten v jihovýchodní cásti námestí. Jeho zakladateli byli kolem roku 1250 Švamberkové. Nejstarší rane gotická stavba klášterního komplexu byla, jak dokazují objevy, velice kvalitní. Konvent se skládá ze ctyr patrových krídel seskupených kolem rajského dvora. V prízemí budovy kláštera je zprístupnena krížová chodba. Zde jsou odkryty dva gotické portály a další architektonické prvky. Na krížovou chodbu navazuje torzo kostela sv. Márí Magdalény.
   Stavba je datovaná rokem 1238, ale pravdepodobneji až 1250 v souvislosti s Ratmírem II., synem Ratmíra ze Skvirína, zakladatele rodu Švamberku. S jistotou lze ríci, že klášter minoritu, také menších bratrí, existoval roku 1272. Žila zde nevelká komunita ctyr žebravých kazatelu a jednoho laika. Pozdeji byl vybudován kostel sv. Augustina, vysvecený jako Márí Magdalény na míste již existující svatyne.O pivovaru za klášterem se mluví v roku 1451. Pri požárech 1479, 1508 a 1528 utrpel klášter škody spolu s celým mestem, bleskem byla zapálena strecha r. 1600. V roce 1702 byl prestavován v konventu ochoz a roku 1714 zrízen refektár(spolecná jídelna v kláštere). V té dobe byl kostel velice chatrný, takže musel být roku 1741 zavren a mše se odbývaly v chóru za oltárem a v kapli sv. Barbory, soucásti kostela. V roce 1750 žilo v kláštere jen 10 mnichu, 3 laici a kvardián (predstavený reholního domu). Prestavba kostela zacala 1753, první mše v obnoveném kostele se konala mše 13. cervna podle kronikáre Stríbra Watzky. V roce 1785 byl patentem Josefa II. zrušen. Poslední mše reholníku se odbývala 22. ledna 1786. Roku 1787 probehla dražba na oltáre a zarízení a budovy i s pivovarem zakoupila roku 1788 obec. Kostel sv. Márí Magdalény byl v roce 1790 opatren novým nábytkem, dostal nové varhany za 900 zlatých, prestehoval se sem zázracný obraz Panny Marie Bolestné, protože kostel Všech svatých byl v havarijním stavu. Kostel Márí Magdalény se stal kostelem farním.
   Dne 12.cervence 1792 uderil do veže blesk a shorela strecha i na cásti kostela a kláštera. Všechno zarízení bylo presunuto do kostela Všech svatých. Klášterní kostel chátral a roku 1871 bylo zdemolováno dosud stojící prucelí a cást veže, nyní zde stojí budova císlo 437.V kláštere k nejvetším úpravám pro potreby školy došlo po roce 1952, kdy z objektu musel odejít dekan ThDr. Karel Forst a s ním celá tak recená fara. Odešla i armáda do konviktu. Práve pri techto velkých úpravách byly nalezeny ostatky Adama Erdmana Trcky z Lípy a Viléma Kinského, kterí byli zavraždeni spolu s Albrechtem z Valdštejna, zástavním pánem mesta Stríbra Kristiánem z Illova a setníkem Naumannem v Chebu roku 1634. V roce 1988 bylo do prostor kláštera presunuto muzeum. V roce 1991 byla z iniciativy pracovníku muzea nainstalována malá expozice. A v roce 1992 se zacalo s opravou severního krídla minoritského kláštera. Pred zacátkem sanacních úprav probehl archeologický výzkum krížové chodby a kostela, odkryly se zajímavé architektonické prvky z období gotiky vcetne nove objeveného portálu z 1.tretiny 13. století. Byly odkryty kostrové hroby v nekolika vrstvách nad sebou, jak v krížové chodbe, tak na nádvorí pred klášterem.
   V budove bývalého minoritského kláštera sídlí v soucasnosti Mestské muzeum, informacní centrum a galerie umení. K expozicím muzea patrí historie dolování na Stríbrsku, mineralogie a archeologie. Dále pak expozice venovaná stríbrským ostrostrelcum, prírodovede, etnografii a umení.
   O Minoritském kláštere a Kostele Sv. Márí Magdalény aj. si také mužete precíst v listingu keše Stríbrské kostely.

   Rád byl založen roku 1209 sv. Františkem z Assisi, který sestavil jeho reholi, potvrzenou r. 1223 papežem Honoriem III. V prubehu následujících desetiletí se velmi rychle šíril po celé západní Evrope. Již od poloviny 13. století se zacal štepit na prísnejší následovníky sv. Františka – spirituály a ty, kterí souhlasili se zmírnením rehole na základe nových privilégií – konventuály (podle výstavných konventu, kterými se liší od bratrí dávajících prednost životu v poustevnách ). Oba smery se ostre rozlišovaly a rád procházel težkým zápasem po nekolik pokolení. Obe skupiny podléhaly jednomu rádovému generálovi až do roku 1443, kdy došlo k ustavení funkcí dvou nových vikáru (predalpský a zaalpský) pro reformované bratry. Mezi vedoucí predstavitele prísnejších smeru náležel v polovine 15. století generální vikár Jan Kapistrán, proslulý svými kázáními i v Cechách. V roce 1517 došlo k definitivnímu rozdelení a ustavení dvou samostatných rádu, z nichž jedním byl rád bratrí menších konventálu (praví minorité), druhým všechny prísnejší observance sloucené v jeden rád – františkáni. Rád pusobící ve službách rímské církve proti kacírským hnutím hájil správnost oficiálního církevního ucení, zduraznoval úctu ke knežím a podrízenost papeži. Stal se hlasatelem nové zbožnosti a zanícenosti pro pastýrskou službu ve smyslu následování Krista v chudobe a pokracování kázání podle príkladu apoštolu. Jeho hlavním posláním byla od samého pocátku zejména misijní, kazatelská i studijní cinnost. Zásadu naprosté chudoby vyznávaly predevším prísnejší vetve rádu, které svoji existenci zakládaly pouze na fundacích a milodarech. Minorité sehráli duležitou roli predevším v mestském prostredí a podobne jako u dominikánu jejich konventy výrazne poznamenaly i urbanistickou a stavební podobu stredovekých mest. Vzhledem k aktivní práci v duchovní správe mel rád inkorporovány cetné fary.
   Rád rízený generálem se delí na provincie, v jejichž cele stojí provinciál. Nižší správní jednotkou jsou kustodie, vedené kustodem a sestávající z nekolika klášteru, z nichž každý rídí kvardián. Rád má kneze, laické bratry a cleny III. rádu sv. Františka.
   Znak - v cerném ( modrém, stríbrném , zlatém) poli zlatý ( cervený, cerný )kríž s paprsky , vycházející z mraku, pred krížem dve skrížené paže ( Ježíše a sv. Františka ) s cervenými stigmaty.
   Reholní odev - puvodne popelavý, pozdeji cerný hábit s kapucí, bílým provazovým cingulem se tremi uzly a s ružencem. Kneží mají kolárek a cerný biret.

   Pocátky minoritu v našich zemích jsou zahaleny temnotou. Pozdejší, zvlášte barokní tradice a z ní vycházející nekritictí autori historických prací se snaží dokázat, že první synové sv. Františka prišli na naše území velmi záhy, již ve dvacátých letech 13. století. To však nelze spolehlive doložit. Z ruzných zmatených údaju se dá vyvodit, že první minorité k nám prišli z Nemecka jako výsledek misijního snažení tamních bratrí. Zásluhu na tom, že se u nás mohli usadit, mají predevším ceští králové z rodu Premyslovcu, konkrétne Václav I., který je uvedl nejprve do Prahy (pred rokem 1230).
   V Cechách se objevují minorité témer soucasne s dominikány nejprve v Praze. První klášter pro ženskou vetev rádu založila sv. Anežka Premyslovna roku 1231, krátce nato se pri nem usídlili i mužští príslušníci téže rehole. Patrne roku 1232 vzniká v Praze minoritský konvent u sv. Jakuba a poté následuje již celá rada klášteru i v dalších vetších ceských mestech – Litomerice, Kadan, Hradec Králové, Stríbro, Benešov, Most, Cheb, Bechyne, Jílové u Prahy, Vysoké Mýto, Plzen, Cáslav, Domažlice, Nový Bydžov, Jindrichuv Hradec, Horaždovice, Žatec, Mladá Boleslav, Ceský Krumlov, Krupka, Planá, noveji Pardubice, Kukleny atd., na Morave – Olomouc, Brno, Znojmo, Jihlava, Valtice, Unicov, dále ve Slezsku – Opava, Krnov. Za husitských válek byly mnohé konventy poboreny a zanikly, nekteré obnovené prešly v 15.století k františkánum, cást jich byla zrušena v 80. letech 18. století za Josefa II. Menší pocet klášteru se uchoval až dodnes. Konventy v ceských zemích náležely puvodne k provincii cesko-polské, trvající do roku 1517, kdy došlo k odtržení provincie ceské ( od r. 1822 provincie cesko-moravsko-slezká ), v roce 1919 se ustavila provincie ceskoslovenská. Ceská provincie se delila v novejší dobe na ctyri kustodie – pražskou, královéhradeckou, krumlovskou a vratislavskou.
   Více o Rádu minoritu.