Dobyvani vesmiru #1 - Projekt Mercury Mystery Cache

Dobyvani vesmiru #1 - Projekt Mercury

Projekt Mercury byl prvnim americkym pilotovanym kosmickym projektem, ktery mel za cil dopravit cloveka na obeznou drahu Zeme a bezpecne ho navratit zpet. Program probihal v letech 1958 az 1963. Prvotni planovani a vyvoj kosmicke lodi Mercury probihal pod dohledem organizace NACA, pozdeji pod nove vzniklou nastupnickou organizaci NASA. Nazev projektu pochazi z rimske mytologie – buh Merkur casto predstavoval symbol rychlosti. Celkove naklady projektu Mercury dosahly castky 1,5 mld. USD.

Kosmicka lod

Kosmicka loď poskytovala minimalni vnitrni prostor pro usazeni jednoho astronauta. Vnitrni ovladaci prvky tvorilo vice nez 55 elektrickych prepinacu, 30 vicepolohovych jisticu, 35 mechanickych viceurovnovych prepinacu a dalsiho vybaveni. Za letu se pocitalo s automatickym rizenim provadenym za asistence pozemnich stanic, s temer nulovou potrebou zasahu astronauta. Automatizovane systemy vsak byly velice poruchove a proto se pozdeji pritomnost astronautu ukazala jako rozhodujici pro zdarne ukonceni hned nekolika misi.

Telo lodi melo kuzelovity tvar. Na tupem konci byl umisten tepelny stit, ktery zabezpecoval bezpecny prulet atmosferou pri navratu na Zemi. Pri navratu musel odolat teplotam presahujicim 1600 °C. Puvodne byl stit vyroben z uslechtileho berylia, ale pro vysokou cenu a technologickou narocnost byl pozdeji nahrazen lehcim stitem z fenolove pryskyrice. Ta se prudkym zarem odparovala a tim ochlazovala a chranila zbytek kosmicke lodi. Dvojity plasť lodi byl vyroben z plechu titanove slitiny o tlousťce 0,25 mm. Zvlaste tepelne exponovana mista pak byla pokryta slitinou Rene-41 a beryliovymi platy. Na boku lodi byl maly vstupni prulez, ktery byl po pristani odhazovan 70 pyrosrouby. Pro pozorovani vnejsiho deni byla loď vybavena dvema okenky a na obezne draze dale navigacnim periskopem.

Mezi dalsi systemy lodi pak patril system dodavky elektricke energie vyuzivajici nekolika baterii s uhrnnou kapacitou 10,5 kWh a system zabezpeceni zivotnich podminek. Ten zasoboval astronautuv skafandr cistym kyslikem o tlaku 0,3 atm a zajisťoval vhodne hodnoty teploty a vlhkosti pro „preziti“ astronauta a palubnich pristroju.

V prubehu pocatecnich fazi letu byla ke kabine pripevnena vezicka s raketovym zachrannym systemem. Ten by v pripade selhani nosne rakety oddelil vlastni kabinu a umoznil jeji dopravu do bezpecne vzdalenosti od rakety. Kabina by pote pristala s pomoci padakoveho systemu, podobne jako pri navratu z kosmickeho letu. Raketa zachranneho systemu dosahovala tahu 231 kN po dobu 1 s. V pripade spravne cinnosti nosne rakety byl zachranny system v pokrocile fazi letu odstrelovan pomoci pomocneho raketoveho motorku o tahu 3,6 kN.

Po navedeni kosmicke lodi na obeznou nebo suborbitalni drahu dochazelo k oddeleni od rakety s pomoci tri malych oddelovacich (posigradnich) raket o tahu 1,8 kN.

Samotna kabina nemohla provadet orbitalni manevry. Byla vybavena jen systemem kontrolnich trysek (RCS) urcenych ke zmenam orientace vuci Zemi pred vlastnim pristanim. RCS system umoznoval jen jednoduche zmeny polohy (klopeni, boceni, rotace). Kontrolni trysky byly pro vetsi spolehlivost zastoupeny zdvojene pro automatizovany/manualni okruh rizeni. Rovnez nadrze pohonne latky, peroxidu vodiku, byly zdvojeny.

Pro zajisteni navratu zpet na Zemi byla loď vybavena tremi brzdnymi (retrogradnimi) raketami na pevne palivo. Ty pri tahu 4,5 kN po dobu 10 sekund snizily orbitalni rychlost na dostatecnou hodnotu vhodnou pro pristani. Pro snizeni narazu byly rakety zapalovany postupne po jedne v petisekundovych intervalech. Pro uspesne pristani postacovala spolehliva cinnost dvou ze tri raket. Prazdny obal brzdnych raket byl pred vlastnim vstupem do atmosfery odhazovan od lodi.

Vlastni pristani na vodni hladinu pak zajisťoval zdvojeny padakovy system sestavajici ze stabilizacniho padacku o prumeru 1,8 m, vypousteneho ve vysi 6,4 km, a pak hlavniho nosneho padaku o prumeru 20 m, vypousteneho ve vysce 2,9 km. Pristani bylo pomerne tvrde (naraz 10 m/s), a proto se pro jeho ztlumeni vyuzival vzduchovy tlumici vak vytvoreny za pomoci tkaniny mezi tepelnym stitem a dnem kabiny (nafukovanym kratce po otevreni hlavniho padaku).

Projektovanim lodi se od roku 1958 zabyval konstrukcni tym pod vedenim Maxe Fageta. Vlastni vyroba pote probihala v McDonnell Aircraft Corporation v St. Louis ve state Missouri. NASA zadala zakazku k vyrobe 20 letovych exemplaru lodi. Pet z nich nebylo pouzito pri zadnem z letu. Dve bezpilotni lode byly zniceny behem letu. Jedna z lodi na konci pilotovaneho letu skoncila na dne oceanu (aby byla po 38 letech s velkou slavou nalezena a vyzdvizena). cast z vyrobenych lodi byla podrobena pozdejsim prestavbam a modifikacim, ktere predevsim odstranovaly technologicke zavady a nedostatky a umoznovaly delsi pobyt lodi na obezne draze.

Nepilotovane lety

Vlastnim pilotovanym letum predchazelo temer 20 bezpilotnich zkusebnich letu jejichz ukolem bylo proverit nove vyvinute technologie prvni americke kosmicke lodi. Vetsina z nich byla provedena jen na suborbitalni draze, ostatni byly orbitalni. Zdaleka ne vsechny z techto letu byly uspesne. ctyr zkusebnich letu se zucastnili astronauti z radu primatu, kteri absolvovali i pobyt v beztiznem stavu.

Prehled zkusebnich letu programu Mercury s primaty

Pilotovane lety

Vyber astronautu pro Program Mercury probihal mezi vojenskymi zkusebnimi piloty, protoze se predpokladalo, ze kosmicky let a rizeni budou nejvice podobne ovladani bojoveho letounu.

Z prvotni skupiny 509 pilotu bylo po hrubsim vytrideni vybrano 110 kandidatu budoucich letu. Po narocnych testech pak zustala skupina 7 pilotu, ktera byla v dubnu 1959 prohlasena za prvni skupinu astronautu NASA jez budou pilotovat kosmickou loď Mercury. sesti z nim se to nakonec podarilo. Sedmy – Donald Slayton, byl pro zdravotni nezpusobilost vyrazen (do kosmu se ale v 70. letech prece jen podival).

Prehled pilotovanych letu programu Mercury

A ted par otazek ke zjisteni souradnic finalni cache

1. Kdy se narodil Malcolm Carpenter?

a) 1. kvetna 1925 A = 5

b) 6. brezna 1926 A = 6

c) 24. ledna 1924 A = 4

2. Kdo byl clenem zalozni posadky pro let Gordona Coopera?

a) Alan Shepard B = 1

b) John Glenn B = 3

c) Virgil Grissom B = 2

3. Jak byl stary John Glenn kdyz se podival podruhe do vesmiru?

a) 55 let C = 8

b) 66 let C = 9

c) 77 let C = 7

4. Kdy se podarilo vylovit kabinu, ve ktere se vratil z vesmirneho letu Virgil Grissom?

a) v roce 1999 D = 2

b) v roce 1988 D = 4

c) v roce 1977 D = 6

5. Kolik obehu Zeme absolvoval v ramci sveho letu Walter Schirra?

a) 5 obehu E = 1

b) 6 obehu E = 5

c) 7 obehu E = 9

5. Ktery astronaut z puvodni sedmicky se prochazel po Mesici?

a) Donald Slayton F = 3

b) John Glenn F = 7

c) Alan Shepard F = 8

Finalni cache se nachazi na souradnicich

POZOR - nový vzorec pro výpočet souřadnic !!!

N 50 03.(e-a)(d+e)(c-d)

E 14 40.(f-b-d)(e+d)(d+d+b)

Nezapomente si opsat bonusove cislo X

Dalsi kesky ze serie Dobyvani vesmiru

Dobyvani vesmiru #2 - Projekt Gemini

Dobyvani vesmiru #3 - Projekt Apollo

Dobyvani vesmiru #4 - Bonus cache