Skip to Content

This cache has been archived.

ice-cream_licker: archivace - presun na opencaching.cz

More
<

15 - Tragicky osud polarnika Halla

A cache by ice-cream_licker Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 05/03/2010
Difficulty:
2 out of 5
Terrain:
2 out of 5

Size: Size: micro (micro)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Na zacátku byla touha poznat neprobádané konciny a najít severozápadní cestu oceánem mezi Evropou a Asií. Nakonec nad tužbou po poznání zvítezila ctižádost dobýt jako první severní pól. Ambicióznost však muže vyvolávat i zášt, o cemž se zrejme presvedcil americký polárník Charles Francis Hall. Stal se totiž obetí neznámých vrahu na ceste k Arktide.
Patril mezi nejvýraznejší badatele své doby a svojí osobností vycníval nad vetšinu ostatních dobrodruhu, kterým šlo pri objevování ledových pustin na severu prvoplánove pouze o slávu.
O detství a mládí Charlese Francise Halla se nedochovaly témer žádné zprávy. Badatelé se shodují pouze v tom, že se narodil roku 1821 v americkém Rochesteru ve státe New Hampshire. Vyucil se kovárem, zanedlouho jej však okouzlilo jiné remeslo – vydával provincní noviny.
Kanadský badatel a spisovatel Farley Mowat ve své knize Polární vášen vydané na konci šedesátých let minulého století uvádí, že Hall byl považován za mystika. V polovine 19. století jej totiž prý sám Buh vyzval, aby se vydal pátrat po ztracených clenech polární expedice, kterou k severnímu pobreží Kanady v roce 1845 vypravil sir John Franklin. Kolem 130 lidí tehdy vyplulo z Anglie na lodích Erebus a Terror. Jak se pozdeji ukázalo, plavidla sevrel led a neštastníci zemreli hlady.
Prátelství s Inuity
Charles Francis Hall nemohl úcastníky této výpravy zachránit, protože v roce 1860, kdy se v jejich stopách vydal na sever, byli už dávno mrtví. Strastiplná cesta na palube velrybárské lodi George Henry jej zavedla k Baffinovu ostrovu. Odtud výzkumník hodlal na malém clunu preplout na Ostrov krále Viléma a poté prípadne pokracovat dál na sever. Jeho lodku však znicila boure a polárník byl nucen strávit dlouhé dva roky v ledové pustine, vydán napospas krutým rozmarum pocasí. Tato tvrdá zkouška v boji o holý život, ve které stoprocentne obstál, se Hallovi pozdeji mnohokrát vyplatila.
Dobrodruh ale pripouštel, že by nikdy nemohl prežít, kdyby se na Baffinove ostrove neseznámil s místními obyvateli, kterí svoji domovinu dokonale znali. Práve domorodci naucili bílého muže lovit zver, treba tulene. Jinak by na míste, kde není dostatek potravy, nemohl tak dlouho preckat. V primitivním prístrešku výzkumníka dokonce navštívili dva Inuité, kterí nekolik let predtím pobývali ve Velké Británii. Muž se jmenoval Ebierbing (jinak též Joe) a žena Túkúlito (Hanna). Ze setkání príslušníku dvou zcela rozdílných civilizací se zrodilo prátelství, které trvalo celý, bohužel už nijak dlouhý zbytek polárníkova života.
Hlad a mráz
Sotva doma nabral trochu nových sil, vrátil se americký cestovatel a dobrodruh opet na sever. Na Ostrove krále Viléma žil v letech 1864 až 1869 mezi Inuity. Pouto mezi ním a domorodci se behem jeho druhého pobytu v drsné arktické zemi ješte upevnilo. Zde se konecne dozvedel hruzné podrobnosti o osudu neštastné Franklinovy výpravy, v jejíchž stopách se v roce 1860 vydal.
Zjistil, že ani pomoc místních obyvatel nemohla zachránit 130 clenu hladovejících na dvou lodích beznadejne sevrených v nedalekých ledových polích. Eskymáci, prestože dobre znali místní prírodní podmínky, proste nezvládli pro takové množství lidí sehnat dostatek potravy. Výzkumníci tak byli odsouzeni k pomalé smrti hladem a mrazem.
Ani tragický osud výpravy sira Johna Franklina však neodradil Charlese Halla od úcasti na další expedici, která se mu ovšem stala osudnou.
Magická pritažlivost
Ve druhé polovine 19. století se mezi svetovými velmocemi naplno rozhorela polární horecka. Její prícinou ale nebyla touha po poznání života domorodcu a drsné prírody na severu, ale snaha dobýt jako první magicky pritažlivý bod: severní zemepisný pól.
Jak pripomíná kanadský badatel a spisovatel Mowat, tento cíl byl ve své dobe pro Spojené státy stejne duležitý jako o sto let pozdeji prvenství v závode o dobytí Mesíce. Vláda ve Washingtonu se v roce 1871 rozhodla k akci a vyslala na sever výpravu, do jejíhož cela postavila práve Halla. Ten si v minulých letech získal výborné renomé práve díky tomu, že dokázal uprostred drsné prírody, kde vetšina belochu behem pár mesícu umírala, prežívat bez zjevných potíží dlouhá léta.
Nedostatek disciplíny
Ministerstvo námornictva poskytlo expedici lod Polaris, která disponovala parním pohonem i plachtami. Celou akci podporil Senát 50 tisíci dolary, další finance poskytli soukromníci. Dochoval se napríklad záznam o príspevku 2500 dolaru od lodare Henryho Grinnella.
Mezi cleny posádky prevažovali Nemci, dustojníky však až na hlavního strojníka Emila Schumana byli Americané a Anglicané. Z uchovaných zpráv vyplývá, že na palube vládly mezi jednotlivými skupinami silné rozepre. Zdá se, že cást mužu se nehodlala smírit s tím, že výprave velí práve Charles Francis Hall. Ten sice používal titul „kapitán“, ve skutecnosti však nikdy žádnou hodnost nemel. Tato skutecnost se stala tercem posmešku. Svoji roli zrejme hrála i žárlivost na úspechy, kterých polárník v minulých letech dosáhl. Disciplína tedy, jak zapsal kapitán George Tyson do svého deníku, upadala.
Smrt polárníka
Výprava vyplula 3. cervence 1871. Již od ríjna se v lodním zápisníku objevují zmínky o špatném zdravotním stavu Charlese F. Halla, který byl tou dobou prý tak slabý, že ani nemohl vstát z lužka. U muže, jenž byl do té doby proslulý mimo jiné železným zdravím, šlo o nanejvýš podezrelou okolnost.
Sám neštastný polárník v posledních dnech svého života hovoril o tom, že jej kdosi chce otrávit. Stojí to v záznamu z dochovaného kapitánova deníku i 3. listopadu 1871. Lékar expedice Emil Bessel však trval na tom, že Hall je na tom špatne po mozkové mrtvici. Pár dnu poté, 8. listopadu, výzkumník zemrel. Pohrben byl na pobreží severního Grónska, kde Polaris v ledových polích uvízla.
Cleny posádky zacal decimovat mráz a hlad. Osmnáct lidí prežilo díky Ebierbingovi, který se výpravy rovnež zúcastnil. Skupina vedená kapitánem Tysonem pak opustila lod a na uvolnené kre putovala mezi 16. ríjnem 1872 a 30. dubnem 1873 na trase dlouhé neuveritelných 2900 kilometru! Po dlouhých útrapách je nakonec zachránila lod Tigress patrící newfoundlandské tulenárské rodine Barlettu.
Záhadný vrah
Tragický konec života Charlese Francise Halla byl dlouhá léta zahalen tajemstvím a do znacné míry zustává záhadný dodnes. Vláda Spojených státu nechtela vírit staré události, které navíc mohly na státem financovanou akci vrhnout temný stín. Telo polárníka bylo tedy exhumováno až poté, kdy jeho osud po desetiletích mlcení „vytáhl“ na verejnost spisovatel Farley Mowat.
Analýzy zbytku telních tkání a vlasu nezvratne prokázaly, že Hall byl zákerne otráven dávkami arzeniku. Kdo však byl vrahem a zda byl vubec mezi zachránenými, se už asi nikdy nedozvíme.

Additional Hints (Decrypt)

h fgebzh, cbq yvfgvz

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.