Železné, jako jedna z mála obcí v regionu, již ve druhé polovine minulého století, se mohlo chlubit lesním divadlem, jehož slávu dnes již pripomíná jenom keri zarostlý areál prírodního divadla.
Železné bylo v širokém okolí známé svým ochotnickým divadlem, které se hrálo predevším v dnes již zaniklém hostinci p. Trtílka a v léte potom v prírode na Horce.
Po vybudování divadla v Antlove skále se hrálo divadlo prímo zde. Dokonce sem bylo zavedeno elektrické osvetlení. Z nekterých her uvedme názvy alespon nekterých, dnes již zapomenutých predstavení: Nocní bubeník, Pan farár a jeho kostelník, Cerné oci, Tajemství myslivny, Trestanci na Špilberku, Mlynárova Marenka, Bludná srdce, Devet krížu u Domášova, Pod naší lípou a další. Naposledy se zde hráli Naši furianti.
Byla to zlatá éra ochotnického divadla, které vždy bylo kulturní akcí celé obce. A toto lesní divadlo prináší hercum štestí i dnes. Když si v tomto areálu utrhne pred premiérou herec vetvicku, ceká ho na jevišti úspech. Proto sem také casto zajíždí pro svou vetvicku nejen ochotníci z dalekého okolí, ale byli zde videni také známí brnenští i pražští herci, kterí do Železného prijeli pro svou vetvicku štestí na prknech, která dnes znamenají šoubyznys.
Prosím všechny, aby keš maskovali úplne stejne, jako ji najdou. Pro zoufalce poskytnu "fotohint", ale s normálním hintem nebude problém. Ke keši je schudnejší "cesta okolo". Keš je nad hlavním podiem.
